Kůže a plasty jsou pasé, teď frčí vlna a recyklované PET lahve – nové trendy automobilových interiérů

Udržitelnost! Tohle všeobsažné zaklínadlo je napsané velkým písmem na tabuli v zasedačkách všech marketingových kouzelníků – je módní o ní mluvit a dá se za ní schovat prakticky cokoliv, i když vlastně tak úplně nevíte, co přesně znamená. Ale kromě prospívání životnímu prostředí může mít také velmi příjemné přínosy pro nás, zvláště v oblasti interiérových materiálů.

Pod heslem „udržitelnosti“ se totiž do kabin nových aut dostává celá řada inovativních (či dávno zapomenutých) materiálů, které oživují dříve temné plastové kobky. Většina má totiž původ v přírodě místo v průmyslu zpracování ropných produktů, nebo je přinejmenším produktem recyklace. Na živočišnou kůži a plasty s různou tvrdostí tak zapomeňte, vždyť můžete mít daleko zajímavější volby…

Kožené interiéry jsou vnímány jako luxusní prvek už řadu dekád, ale možná nevíte, že zpočátku bylo naopak čalounění z různých druhů látek považováno za ukázku pravého luxusu a kůže byla spíše podřadná. Dnes se karta obrací zpátky a automobilky znovu začínají hledat alternativy k živočišné kůži. Ocení to nejen citliví vegani („Maso je vražda!“ a tak dále) a ekologové (chov zvířat je podle odhadů odpovědný za produkci 14 % skleníkových plynů), o krávách/telatech/býcích celého světa ani nemluvě, ale také běžní majitelé aut – vždyť kůže funguje přesně opačně, než je pohodlné (v létě pálí a v zimě chladí), nedýchá a je nesmyslně drahá. Takže to dává velký smysl i z praktického hlediska.

Jednou z alternativ je směs vlny obvykle s podílem recyklovaného polyesteru, což je materiál daleko jemnější než textil a bez nepříjemných vlastností kůže. Najdete ho v kabinách moderních modelů Audi, BMW nebo Volvo, dokonce i v Enyaqu iV a postupně se dostává do dalších modelů Škoda. Jedním z dodavatelů tohoto čalounění je firma Sage Automotive Interiors ze Strakonic, která se zabývá vývojem a výrobou inovativních materiálů. Dalším jejím produktem (respektive její dceřiné firmy Miko sídlící v Itálii) je i mikrovlákno Dinamica s podílem recyklovaného polyesteru, které můžete najít v interiérech Mercedes-Benz, Audi nebo VW.

To ale neznamená, že by se živočišná kůže stala tabu tématem (ačkoliv například automobilky Volvo a Tesla se rozhodly ji ze své nabídky zcela vyřadit). Zákazníci ji pořád chtějí, automobilky proto alespoň hledají cesty, jak ji nabídnout „udržitelným“ způsobem – to znamená, že dbají na to, z jakého chovu kůže pochází (tedy jak se se zvířaty zachází nebo zda se kvůli jejich pastvinám nekácí lesy).

„Kůže využívaná v automobilovém průmyslu je ve své podstatě odpad průmyslu masného. Krávy se nechovají kvůli kůži, ale kvůli masu a kůže by jinak přišla vniveč, její další využití znamená tedy efektivnější cyklus,“ říká Markéta Kalíková, která má v oddělení Color & Trim automobilky Škoda Auto na starosti právě práci s koženými materiály. Také následný proces činění kůží, kde se dříve využívala celá řada toxických a zdraví nebezpečných látek, se posunul k přírodním a ekologickým postupům – používá se k tomu například olivový extrakt.

Přírodní materiály se vůbec objevují daleko častěji. I tady se však pečlivě vybírá, aby použití daného materiálu dávalo nejen praktický, ale i výrobní smysl. Ideální jsou odpadní produkty, případně plodiny, které je možné snadno pěstovat. „Bavlna je pro nás nevyužitelná. Nejen, že je hořlavá, ale k jejímu pěstování je potřeba obrovské množství vody. To takové konopí nebo len, ty jsou pro nás daleko lepšími materiály,“ popisuje Stefan Webelhorst, specialista Color & Trim.

Vedle konopí a lnu najdete také využití vláken z eukalyptu, bambusu a kaktusu nebo dokonce podhoubí (všechny tyto plodiny rychle rostou a nepotřebují k tomu mnoho vody), Volkswagen pracuje s jablečnými slupkami, které jsou odpadním produktem stáčíren džusů, BMW zpracovává odpad z kokosu, Bentley zase podobným způsobem využívá odpadní produkty z vinných hroznů a u Volva dokážou zužitkovat dokonce i korkové špunty.

Přírodní materiály se mohou v budoucnu objevovat také v konstrukci samotných aut, velký potenciál sériové produkce (zatím se objevoval spíš u závodních aut) má kompozitní materiál švýcarského start-upu Bcomp vyrobený z přírodních vláken, takže je o 50 % lehčí než plast a jeho výroba ušetří až 62 % emisí CO2, na konci životnosti půjde navíc snadno recyklovat nebo energeticky využít.

Některým materiálům, jež by se jinak vyhodily, se dá dopřát druhý život v recyklované formě – a je jen příznačné, že syntetické materiály (které se v přírodě hůř rozkládají) jsou k tomu vhodnější než materiály přírodní. „Například syntetická vlákna jako polyester jsou velmi snadno recyklovatelná. Nedá se to dělat do nekonečna, ale jde to lépe než u vláken přírodních. I ta se dají recyklovat, ale je potřeba je nastříhat nebo nařezat, zatímco polyester se taví. Řezání mění kvalitu materiálu, a tedy jeho využitelnost pro konkrétní účely, u polyesteru lze materiál recyklovat mnohokrát dokola,“ vysvětluje Stefan Webelhorst.

Velmi časté (Volvo, Audi, Škoda) je tedy použití polyesteru z recyklovaných PET lahví (vhodné na koberečky a čalounění ostatních spodních částí interiéru) nebo dokonce použitých rybářských sítí (což pomáhá čistit světová moře). Proces chemického recyklování, tedy „rozbití“ jinak těžko rozložitelných materiálů na základní chemické komponenty, umožňuje znovu využít třeba i ojeté pneumatiky a jiné odolné plasty. Izraelský start-up UBQ Materials zase přišel s revolučním procesem, jímž dokáže z domácího netříděného odpadu vytvořit speciální termoplasty, jež by ve formě pěny mohly být využity pro automobilové sedačky.

Recyklace se však používá i pro snížení energetické náročnosti výroby karoserií a dalších mechanických komponent. Například hliník se dá velmi efektivně recyklovat, což dokáže uspořit až 90 % emisí CO2, energie se dá ušetřit i při procesu výroby oceli (a to až na úrovni 60 %). Ostatně optimalizace využití zdrojů (kromě materiálů také vody a energií) při výrobě je další rozsáhlou oblasti, která může pomoci nejen zásadně snížit ekologickou zátěž, ale také přinést velké finanční úspory.

Jak jsme si řekli, heslo „udržitelnost“ je cool, ale aby bylo skutečně pravdivé, chce to pořádně přemýšlet. Často je totiž výroba přírodních materiálů energeticky náročnější než jejich umělých ekvivalentů, stejně tak recyklace některých látek může být obtížně proveditelná a věci spíš komplikovat než ulehčovat.

„Chceme využívat třeba recyklované, odpadní i přírodní materiály, ale ne vždy je u všech trvalá udržitelnost tak jasná, jak se zdá. Je až překvapivé, jak mohou mít některé recyklované materiály výraznější příspěvek ke globálnímu oteplování než řešení z primárních surovin. Je proto potřeba vše vždy pečlivě zvažovat,“ říká Kateřina Vránová, vedoucí Color & Trim, jedno z úskalí nového trendu. „Třeba PVC je materiál, který se v podstatě nerecykluje, je to energeticky moc náročné. Nicméně jeho výroba je naopak snadná a uhlíková stopa dílu z PVC může být významně nižší než u dílu z přírodních vláken,“ rozvíjí tuto myšlenku Webelhorst. Samotná recyklace totiž automaticky neznamená, že je daný materiál z hlediska trvalé udržitelnosti vhodnější.

Jak sami vidíte, snahy automobilek o ekologičtější chování se neomezují jen na plošné snižování emisí aut (do něhož jsou tlačeny především regulacemi), ale také v oblasti samotné produkce automobilů (kde jim šetrnější chování může také ušetřit fůru peněz) a materiálů, z nichž jsou vyrobeny. A hlavně v interiéru vše směřuje k tomu, aby bylo jejich majitelům uvnitř ještě příjemněji. A to, že vás bude hřát vaše zelené svědomí, je jen bonus navíc.