Článek
Phaeton bylo auto pro fajnšmekry. Šlo o vůz pro individualisty, a pokud ne čistě automobilové, tak pro technologické nadšence rozhodně. Volkswagen Phaeton, který by se stručně dal popsat jako „lidová limuzína“, vznikl před dvaceti lety. A i po dvou dekádách snese srovnání s řadou současných konkurentů.
Vstříc tvrdé konkurenci
Volkswagen Phaeton byl na svou dobu nesmírně pokrokový a s tvrdou a nesmlouvavou konkurencí se objektivně vzato mohl bezpochyby měřit. Prodeje tomu však příliš neodpovídaly. Ale proč?
Píše se rok 2002 a automobilka Volkswagen vstupuje na trh prémiových limuzín – a rovnou do té nejvyšší sféry, kterou okupují BMW 7, Mercedes třídy S, Lexus LS a… nevlastní bratr Phaetonu, Audi A8. Phaeton kombinuje decentní a nevtíravý design s vynikajícím komfortem, špičkovou kvalitou zpracování a v neposlední řadě na svou dobu ohromujícími technologickými finesami.
Nejenže se vedle svých rivalů Phaeton nekrčí v koutku – v některých ohledech si dokonce troufá nastavit laťku! A také ji nastavil – Phaeton byl prvním sériově vyráběným vozem, jehož adaptivní tempomat uměl sám zastavit a opětovně se rozjet, například při popojíždění v koloně. Dnes je to přirozeně poměrně běžná záležitost, ale před dvaceti lety? Fantazie!
Několik technologických prvenství
Jeden z ambiciózních projektů Ferdinanda Piëcha, který (opět) nastavil laťku – inženýři se plácali po zádech a tehdejší prezident automobilky mohl být právem pyšný. Jenže dát dva miliony za VW se tehdy chtělo jen málokomu
A dále: Phaeton jako první uměl číst dopravní značky. Jako první poskytoval na palubě přístup k internetu. Jako první nabízel GPS navigaci kombinovanou s trojrozměrným náhledem Google Earth. Po stránce technologií se tedy tohle „Lidové auto“, jak se termín Volkswagen překládá, opravdu mohlo měřit s těmi nejlepšími. Bystrý čtenář už jistě tuší, že přijde nějaké to ale…
Prvním zádrhelem byl už samotný koncept auta – šlo o luxusní Volkswagen. Bez ohledu na kvalitu zpracování, robustnost konstrukce a pohodlí prostě málokterý manažer či majitel firmy snil o tom, že si koupí limuzínu se znakem VW.
Bratrovražedný souboj
Kupodivu to byl to právě Phaeton, kdo měl ve stáji koncernu VW nést vlajku komfortu a pohodlí – tehdejší A8 generace D3 byla naladěna spíš na sportovní notu. Převratné technologie a bezkonkurenční pohodlí Phaetonu však paradoxně uškodily
Dalším problémem byla paradoxně A8. U VW věděli, že pustit na trh dvě auta na stejném základu nebude dělat dobrotu, a tak se rozhodli, že to bude právě Volkswagen, který bude nabízet komfortnější jízdu, zatímco tehdy zbrusu nové Audi A8 generace D3 bylo laděno více do sportovna.
Výsledkem bylo, že Phaeton byl opravdu nesmírně komfortní, tichý a pohodlný. Jenže právě kvůli přídavným výztuhám a dodatečnému odhlučnění byl podstatně těžší než srovnatelná A8.
Motory
Vrcholnou motorizací Phaetonu byl impozantní šestilitrový W12 o výkonu 420 a později dokonce 450 koní. Oblíbený 3,0l naftový V6 se kupodivu začal nabízet až v roce 2010, tedy osm let po uvedení – i to byl dost možná jeden z hlavních zádrhelů
Phaetonu však sudičky nadělily zajímavé motory – 3,2l atmosférický V6 s pohonem předních (!) i všech kol, ten pak v roce 2010 nahradil sofistikovanější 3,6 FSI (který známe i ze Škody Superb), ve stejném roce přišel i 4,2 V8 odvozený od Audi RS4 a vrcholem byl impozantní 6,0l W12.
A co nafta, ptáte se? No, tady je výběr trochu skromnější – a to mohla být Achillova pata projektu. Zpočátku tu byl jen ohromný 5,0l V10 TDI, který z nabídky zmizel v roce 2007. Osvědčený 3,0l naftový šestiválec se, světe div se, dostal pod kapotu Phaetonu až v roce 2010. Pravda, prodejům to pomohlo, ale situaci to příliš nezachránilo.
Nakonec Phaeton vydržel ve výrobě až do roku 2016 – ovšem v posledních letech výroby byl odbytištěm hlavně čínský trh. V roce 2016 se vůz dočkal nástupce, a vznikl dokonce plně funkční prototyp – ale…
„Zaříznutí“ projektu těsně před branami finále
Nástupce tohoto nadčasového „kočáru“ se dostal až do pokročilé fáze vývoje, přičemž zpočátku se vybíralo ze čtyř konceptů – do téměř sériové podoby se dostal ten, který vidíme na fotografiích v podobě předprodukčního a zcela funkčního (!) prototypu.
Vůz postavený na platformě MLB byl předveden před zraky představenstva VW, rada se však rozhodla tento projekt nepodpořit vzhledem k upínání na rozvoj elektromobility, který je sám o sobě dost nákladný. Riskovat druhé selhání si tak u VW už nikdo nechtěl vzít na triko.
Propadák? Záleží na úhlu pohledu
Přesto typ Phaeton demonstruje, jakými technologiemi automobilka disponovala už v roce 2002 – dávno předtím, než se objevil první chytrý telefon. Přesto se nedá říct, že by šlo o neúspěšný projekt (když pomineme tu komerční stránku) – z technologií odzkoušených na Phaetonu automobilka vlastně těží dodnes. Ale právě to Phaetonu paradoxně zlomilo vaz…
Přehršel technologií se negativně projevil jak na hmotnosti (a tedy i na dynamice), tak na ceně. Už „základní“ benzinový osmiválec by dnes po započítání inflace vycházel téměř na dva miliony, vrcholná W12 by dnes vycházela na cca 3 miliony korun. To byly zkrátka částky, které ve své době na Volkswagen nikdo dávat nechtěl. Navíc motor, který se dobře prodával, přišel nikoliv „za pět dvanáct“, ale tak pět minut po dvanácté. Některé projekty však zanechají odkaz i přesto, že se nesoustředí čistě na prodejní čísla – nebo možná právě proto.