Článek
Koncem roku 2023 se vám význam slovního spojení „nevhodné auto na to či ono“ vybaví zejména v kombinaci s Citroënem 2CV a jeho ryze holčičí posádkou, která míří na Rally Dakar 2024. Nicméně to nejsou jediné odvážné projekty, které Češi páchají.
Věděli jste, že odvážní Češi cestují také s maluchy?
Možná si vzpomenete na Martina Kusého, který v socialistických autech objíždí staré vojenské objekty a hledá jejich tajemství. A co Michal Franc, jenž to dotáhl až na zástupce kubánského Jawa klubu? Nebo Roman Kosek, který v Subaru objel svět a pak ho rozstřelil v Brně o šalinu?
Našli jsme i další odvážlivce, kteří opečovávají polské maluchy, pak do nich nasednou a jedou někam, kam byste se svým zánovním SUV fakt jet nechtěli. A když se něco rozbije? Deka a šup pod auto. Není kladivo? Použijí kámen.
Oprava u benzinky? Žádný problém. Stačí pár nástrojů.
Před lety internetem krátce prolétlo dobrodružství Michaela Šafra a Radky Chalašové, kteří jakožto nováčci v oboru cestování Maluchem vyrazili až na bájný Nordkapp. Auto se sice hřálo, zlobilo, neposlouchalo, ale nakonec víceméně dojelo. A to se počítá.
Nedávno nás zaujal další počin dobrodruhů Šafr/Chalašová, kteří se spojili s Vojtou Fryčem z projektu „Maluchem jen kam to půjde“ a vyrazili směr Rumunsko. Fryč, který začal s Maluchem cestovat už v roce 2018, dal svému celému projektu, a tedy i rumunské výpravě, heslo „cestování na žebráka“.
Také mottem rumunské výpravy bylo za co nejméně peněz zažít co nejvíce.
To znamená utratit co nejméně, ale zažít co nejvíce. A chudé Rumunsko, které svým „bohatstvím“ dýchá na paty Albánii, se jevilo jako další ideální země k navštívení. Jenže, země zrodu populárních dacií se změnila, čehož si všimla i výprava.
„Překvapilo mě, že od té doby, co je Rumunsko v EU, se neskutečně změnilo. V turistických oblastech mají krásné asfaltové silnice a proti Albánii zde fungují semafory a platí silniční předpisy. Sice místní občas zajeli do obchodu na koni či oslu, to nás ale baví, protože tohle doma nepotkáme. Rumunsko si leckdy žije vlastním životem a nikdo nikam nespěchá,“ komentuje jménem výpravy zážitky Fryč.
Divoké koně v přírodě? Dnes něco extrémně vzácného.
Jistě vás zajímá ten nejzajímavější zážitek. Představte si, že jedete dvě hodiny trasu dlouhou deset kilometrů totálním marastem, abyste se na místě utábořili a ráno vás probudil dusot divokých koní. Rozespalí dobrodruzi tak měli tato statná zvířata prakticky na dosah ruky. A ne, nesnili.
Cestování celkově minimálně Fryčovi otevřelo oči z hlediska neřešení zbytečných problémů, proto se i výprava držela hesla „když nejde o život, jde o …“. Na druhou stranu členy posádky trochu známe a slovo bohém jim rozhodně není cizí.
Vojtěch Fryč (vpravo) a jeho spolucestovatel Michal. Oba si krátí cesty hraním na harmoniku, oba to prý neumí.
Maluch je dnes drahý sport
Protože se naši dobrodruzi vrátili z Rumunska živí, zdraví a vcelku, mohli jsme se na polské maluchy podívat trošku komplexně. Fiat 126p je totiž životní styl, podobně jako Fiat Multipla.
Maluch vozí radost a smích. Rovněž si lidé takové výpravy rádi fotí.
V prvé řadě si ale říkáte: Proč Maluch? Vždyť je to tak specifické auto? Možná právě proto jej lidé milují. A to nejen jejich blázniví řidiči, ale i jejich okolí. Nezamávali byste takové veselé výpravě nebo jim u stánku nekoupili pivo? Maluch zkrátka rozdává radost a spojuje lidi stejně jako kdysi Nokia – Connecting People.
Další výhodou Maluchu je, že jde o jednoduché vozidlo, které se dá obvykle opravit kladivem, improvizací nebo nejlepším přítelem člověka – lepicí páskou. Ono co si dneska zalepíte psem, že…
Když tě všechno zradilo, pomůže ti kladivo. Praví lidová moudrost.
Máte-li v žilách alespoň nějakou technickou zručnost, je reálné si vozidlo až na opravdu specializované úkony typu srovnání hlavy válců zgenerálkovat svépomocí. Stojí to sice hromadu času, nervů a novotvarů ve smyslu nadávek, nicméně dá se.
Pokud byste se do klubu bláznů s maluchy chtěli přidat, budete muset otevřít peněženku poněkud hlouběji. Doby, kdy se Maluch obchodoval za flašku a odvoz, jsou pryč. Možná zub času, možná slavní cestovatelé typu Dan Přibáň, možná medializace cestopisů přispěla k tomu, že pojízdné předrenovační kusy, na kterých je hromada práce, stojí okolo 40 000 Kč a více.
Za lepší kousky pak zaplatíte klidně 85 000 Kč, ne-li 100 000 Kč. A to už je prostě moc peněz za klukovský sen, nemyslíte?
Každopádně o to víc klobouk dolů před nadšenci, kteří pro radost jezdí těmito komickými autíčky světem a rozdávají smích i dobrou náladu. Život totiž není jen o Dakaru a slávě, ale i o malých radostech, které byste si měli dělat všichni.