Asi nejslavnější český konstruktér slaví devadesátiny. Petr Hrdlička stojí nejen za novodobým Favoritem, i když ten ho proslavil nejvíc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Snad mi zase jednou odpustíte pár vzpomínek, ale Škoda Favorit je pro mě asi ta vůbec největší srdcovka. Je to první auto, které si pamatuju od premiéry až po zahájení prodeje, kdy jsme jezdili kolem parkoviště Mototechny v Novém Jičíně a já s otevřenou pusou koukal na ty desítky krásně srovnaných zbrusu nových favoritů.

A pak jsme jednou s tátou vyrazili ke známým, kteří si pořídili favority hned dva. Byl jsem jak v Jiříkově vidění, když se otevřela garáž a tam stál červený a hnědý kousek. Už to byl samozřejmě obrovský zážitek, pak jsem se však ve Favoritu krátce svezl. Jak to auto bylo proti stodvacítce tiché! A když potom za vesnicí zařadil strejda pětku, nemohl jsem být šťastnější. Po letech s agonicky vytočenou čtyřkou v jednom z největších škodováckých omylů historie přišla dokonalá úleva.

Bohužel jako dítko z učitelské rodiny jsem si na ten náš Favorit musel ještě pár let počkat. V polovině devadesátých let však do škodovky s předním pohonem konečně přesedli i Machalovi. Měla bílou barvu, bylo ta verze L, takže mimo jiné místo otáčkoměru v přístrojovém štítu tikaly hodiny značky Prim. Tehdy mě to mrzelo, teď mi přijdou jako úžasná dobová stylovka.

Přesně tyto hodiny jsem našel i v přistaveném zeleném Favoritu, kolem něj pár stolečků, uprostřed oslavenec Petr Hrdlička, společnost mu dělal jeho syn, Martin Hrdlička. Ten se vyloženě potatil, ve Škodovce vede vývoj agregátů a podvozků.

… byly samotné prostory, v nichž se setkání uskutečnilo. Škodováci nás totiž vzali do restaurátorské dílny muzea, kterou vede Michal Velebný, což by už samo o sobě vydalo na zajímavou reportáž. Dílna se nachází kousek od samotného muzea, v jedné z původních historických budov, o kousek dál je pak depozit. Michal měl na dílně zrovna rozdělaný krásný náklaďáček, kousek vedle stál čerstvě zakoupený a velmi vzácný sportovní Popular. Na něm bude ještě hodně práce… Ale krásné práce! „Do práce chodím za koníčkem,“ usměje se Michal.

A druhé překvapení nás čekalo na stole. Knížka Jak vznikala Škoda Rapid od Petra Hrdličky. S podtitulem Nejlepší škodovka s motorem vzadu. Možná bych doplnil ještě podtitul Předstupeň Škody Favorit. „Dá se říct, že bez Rapidu by Favorit nevznikl. Na Rapidu jsme si vyzkoušeli spoustu technických řešení, která jsme pak aplikovali na Favorit,“ vysvětlil nám Petr Hrdlička. „Třeba hřebenové řízení je vlastně stejné. Obrovský pokrok byla také vlečená zadní náprava, čtyřpístkové brzdy nebo pětistupňová převodovka.“

Jak jsem vzpomínal na tu legendární hlučnost stodvacítky a odvozených typů, on to byl daleko větší průšvih než jenom nedoslýchavé děti na zadních sedačkách. Škodovky totiž přestávaly plnit hlukové normy, což pochopitelně bezprostředně ohrožovalo výrobu. „Největší problém představovalo pevné uložení agregátu do karoserie. Abychom mohli motor uvolnit, potřebovali jsme bezpodmínečně nezávislé vedení kol zadní nápravy, jinak to nešlo,“ vzpomínal Petr Hrdlička.

V tomto směru přinesl Rapid velké zlepšení, jízdní vlastnosti se prý celkově o hodně posunuly. Potvrdit to nemůžu, s Rapidem jsem ještě nejel, jenom jsem se posadil do nádherného červeného exempláře, který byl jen kousek od už zmíněného zeleného Favoritu. Třeba někdy budu mít tu čest, letos jsem se velmi intenzivně svezl se slavným erkem, krásným škodováckým kupátkem, a bylo to… velmi intenzivní. Příšerný hluk, nestabilní jízdní vlastnosti, hrozivá pozice za volantem… Chápu, nostalgie, také nedám dopustit na Favorit (ten ale objektivně není špatné auto!), ale jak může někdo za erko dobrovolně utratit tak šílené peníze, za které se už několik let prodává. Zase opatrně s těmi vzpomínkami.

Jestli si však chcete hezky zavzpomínat a i se spoustu věcí dozvědět z úžasné knížky Petra Hrdličky o Škodě Rapid, mám pro vás špatnou zprávu. Hrdličkovi ji vydali vlastním nákladem a publikaci zakoupit nelze. Za mě hrozná škoda, je to moc pěkná knížka.

Pana Hrdličky jsem se ptal na tu jeho jednu jedinou škodovku. Kdyby měl vybrat z celé plejády modelů, na kterých se třeba i podílel, jenom jedno auto. Překvapil mě. „Byla by to ta, s kterou teď poslední roky jezdím. Škoda Yeti. Má dvoulitrový nafťák, čtyřkolku, je to výborné auto! Na každodenní používání se hodí naprosto perfektně,“ pochválil jednu z novodobých škodovek slavný konstruktér.

Na víkend má však připraveno něco o kousek stylovějšího. „S Martinem obrážíme různé srazy a setkání majitelů ve Favoritu. Pořád je to moc pěkné svezení,“ chválí asi své nejslavnější dílo Petr Hrdlička.

Zastavil jsem se samozřejmě i za Martinem Hrdličkou, zajímalo mě, jak vzpomíná na dobu vzniku Favoritu. Musel to být neskutečný šrumec, Petr Hrdlička vývoj škodovky s předním pohonem několikrát označil za v podstatě nestihnutelný. „Veškeré výkresy jsme museli odevzdat za dva a půl roku, byl to naprosto šibeniční termín,“ říká Petr Hrdlička. „Táta se po práci scházel se svými spolupracovníky, na mně bylo vynášet popelníky. Plnily se strašně rychle,“ pamatuje si Martin Hrdlička.

Myslel jsem, že u něj díky tomuto zázemí nic jiného než auta a technická škola nepřipadaly v úvahu, Martin však zvažoval i lékařskou profesi. „Maminka je totiž doktorka, auta však nakonec dostala přednost. Od té doby pak doma pořád slyšíme, že neumíme nic jiného než bavit se o autech,“ směje se Martin.

Ještě jedna vzpomínka Petra Hrdličky mě zaujala. S nástupem komunismu to měl s výběrem školy složitější, kádrově nevyhovoval. Jeho táta totiž pracoval ve vysoké funkci – kde jinde než ve Škodovce, což nebyla v režimu po roce 1948 zrovna výhodná výchozí pozice. „Říkal jsem si, že když vystuduju něco, čemu nikdo nerozumí, tak mě budou potřebovat bez ohledu na kádrový profil. Vybral jsem si tedy hypoidní převody.“ Pokud byste stejně jako já, vybaveni pouze humanitním vzděláním, tápali, jedná se o ozubená soukolí s mimoběžnými osami a kuželovými koly. Volba se vyplatila, Petr Hrdlička pracoval třeba na převodovkách slavných Tater 603 i 613, později také na náklaďáku Tatra 815 nebo nápravě pro Liaz.

A pak už to možná znáte, v roce 1983 nástup do Škodovky k projektu Favorit, předtím dlouhé roky v Ústavu pro výzkum motorových vozidel. Pana Hrdličky jsem se pak ještě ptal, jaké jsou jeho záliby mimo auta. Co dělá ve svém volném čase kromě občasných výletů s Favoritem. Slavný konstruktér se zamyslel a začal mluvit o tom, že stál i za vývojem Škody Felicie Fun. Vzpomněl jsem si na paní Hrdličkovou…

Ono to ale dost dobře jinak nejde, když má někdo tak hluboké znalosti a takovou porci vzpomínek jako Petr Hrdlička, ztrácejte čas třeba fotbalem…