Zajímavosti a fakta o legendárních modelech DS

Roku 1955 žil pařížský autosalon prakticky jen jediným modelem, a to Citroënem DS 19. Na svou dobu technický unikát, co působil spíš jako koncept, se světu představoval ve své sériově podobě. Není tedy divu, že na úspěch nemusel výrobce dlouho čekat.

Bavíme se o vyspělém osobním automobilu, disponujícím řadou vychytávek a zajímavostí kolem. Některé z nich jsme pro vás dali dohromady a musíme uznat, že na 50. léta 20. století jde kolikrát o úctyhodná konstrukční řešení, která předběhla svou dobu o dekády.

Nastartovat auto pomocí tlačítka dnes není žádná věda, nicméně v 50. letech nešlo o žádný standard. Konkrétně u DS sice bylo nutné použít klíček k aktivaci palubní sítě, nicméně o samotný start motoru se už postaral impuls vyvolaný mechanickým stisknutím příslušného čudlíku.

Vzhledem k přítomnosti hydropneumatického odpružení lze u DS upravit světlou výšku do několika hladin. Vyšší nastavení využijete při jízdě po polních cestách, zatímco maximální úroveň přijde vhod během výměny kola.

Abyste ovšem mohli vyměnit zadní kolo, je třeba mimo nasazení heveru ještě demontovat blatník. Což se standardně dělá za pomoci uvolnění jednoho jediného šroubu, a to příslušným klíčem.

Vůz dokáže jet i po třech kolech. Dvě třetiny jeho hmotnosti totiž připadají na přední nápravu, takže pokud dojde k demontáži nebo poškození jednoho zadního kola, lze v režimu nejvyšší světlé výšky pokračovat v opatrné jízdě.

Modely DS neměly až do roku 1971 samočinnou převodovku, nýbrž hydraulicky řízenou automatickou spojku. Tedy rychlosti jste sice museli volit ručně, ovšem o zbytek se auto staralo téměř samo. Manuál pak byl k dispozici jak pro DS, tak (jako jediná možnost) pro cenově dostupnější ID.

Poměrně známou specialitou klasických DS/ID jsou zadní blinkry umístěné v kovových kornoutcích vedle svážejícího se zadního skla. Tento odkaz převzal rovněž moderní prémiový sedan DS 9.

Model DS sice nebyl prvním autem na světě, který měl natáčecí přední světlomety, nicméně ani tak nešlo v roce 1967 o žádnou masovou záležitost. Tento bezpečnostní prvek se dokonce stal součástí sériové výbavy špičkových verzí Prestige, Pallas a Cabriolet.

Vrcholnou variantou, debutující v září 1972, byl model DS 23 s benzinovým motorem o objemu 2 347 kubických centimetrů, navíc vybavený elektronickým vstřikováním paliva a obdařený výkonem 141 koní. Zajímavá je rovněž maximální rychlost, ta činila 188 km/h.

Aby se do auta vešla rezerva i bez toho, aby zabírala místo v kufru nebo hyzdila vzhled karoserie, bylo nutné motor zastavět blíže k řidiči a páté kolo usadit hned dopředu. Vznikla tak sekundární výhoda, a to určitá ochrana důležitých komponentů (např. chladiče) při čelním nárazu.

Vedle prémiového Citroënu DS se prodávala ještě varianta ID, což byl vlastně jen levnější derivát. Dostupnější provedení dostalo slabší motor o objemu 1,9 litru z limuzíny Traction Avant, čistě manuální převodovku a pouze jednoduchý posilovač brzd. Chyběly také luxusní prvky interiéru nebo posilovač řízení.

Revoluční DS se od roku 1956 vyrábělo ve Velké Británii a v Belgii, nicméně o tři léta později odstartovala produkce také v Jihoafrické republice. Automobil se prodával na území západní Evropy, téměř ve všech zemích Commonwealthu včetně Kanady i Austrálie, a rovněž ve Spojených státech amerických.

Francouzský prezident generál Charles de Gaulle miloval vozy DS ze dvou důvodů. Prvně v nich měl dostatek prostoru, a také mu automobily dvakrát zachránily život. Na de Gaullovu osobu byl totiž celkově 26krát spáchán pokus o atentát a 5krát na něj byly zahájeny přípravy.

Vozidlo se významněji blýsklo dne 8. září roku 1961 v 21:55 hodin. Tehdy vzadu sedící prezident jel ve svém voze rychlostí zhruba 120 km/h, když vedle silnice explodovala rozbuška uložená v lahvi, která sice zapálila, avšak neinicializovala detonaci (nýbrž jen vznícení) do písku nastražené 35kilogramové plastické trhaviny. I tak „déeska“ přišla o pravou přední lampu, zadní světla a její karoserii pokrýval spečený roztavený písek. Charles tehdy málem zemřel. Měsíc na to se jej atentátníci pokusili usmrtit znovu a vůz mu znovu zachránil život.

K dalšímu testu odolnosti vozu došlo dne 22. srpna 1962 při nezdařeném atentátu v obci Petit-Clamart na předměstí Paříže. Tenkrát se vlivem plánovaného, avšak lehce zpackaného útoku dostal de Gaullův vůz pod palbu, a následně byl dokonce pronásledován modelem ID, v němž seděli další dva útočníci. Prezidentův čtyřkolový zachránce nakonec dojel bezpečně až na letiště, byť s prostřílenou zádí, dveřmi, koly i pneumatikami. Tedy díky DS a schopnému řidiči generál opět přežil.

Slavné auto si zahrálo také v mnoha filmech a seriálech, přičemž mezi nejznámější patří samozřejmě snímek Fantomas se zlobí, kde tajemný muž v šedé masce proměnil svoje DS v létající stroj. A co další audiovizuální produkce? Schválně mrkněte na náš výběr…

Vozidlo se více či méně proslavilo také v českých filmech i seriálech. Vzpomeňme například na: Třicet případů majora Zemana, Jáchyme, hoď ho do stroje!, „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Holka na zabití, Velký případ nebo Ach, ty vraždy!, díl Vražda poštovní doručovatelky.

Dnes je DS Automobiles separátní značkou, která zaujala ve skupině Stellantis prémiovou pozici, což se odráží na vozidlech samotných. Jejich hlavními taháky má být technologická vyspělost, avantgardní design a jízdní komfort (byť už bez hydropneumatického podvozku). Tedy vlastnosti převzaté od původních modelů DS 19, 20, 21 a 23.

V ideových šlépějích původních modelů DS kráčí mimo aktuálně nabízené automobily také chystaný sedan DS 9, představující konstrukčně vyspělý plug-in hybridní pohon o výkonu 360 koní. Nedávno odhalený hatchback DS 4 je pak vlaštovkou nastupující digitální éry výrobce, díky níž se má francouzská „déeska“ ještě více odlišit od ostatních konkurentů, ale i sesterských koncernových značek. A soudě dle toho, co jsme doposud mohli vidět, se jí to zatím daří.