Článek
Svět, jeho kolegové, ale i šéfové ostatních automobilek, bankovní prezidenti a členové vlád ho znali jako chlápka v černém svetru, kterému se bez problémů dovoláte přímo na jeho mobil - nepoužíval k tomu sekretářku. Když vystřídal ve vedení Ferrari charismatického Lucu de Montezemola, vždy perfektně oblečeného Itala, svět si klepal na hlavu, co asi tak tenhle účetní zmůže. Jenže on věděl. Měl plán a měl vizi. A neměl špetku sentimentu. Ostatně tohle ho s Montezemoloem spojovalo. Luca, který se předtím pohyboval v prostředí motoristického sportu, kdysi řekl, že když si za svoje peníze koupil žluté Ferrari 348, dostal na nějaké okresce napráskáno od Golfu GTI. A pak udělal, co musel. Nebyl zaslepený pověstí značky, vyměnil část vedení firmy a dokázal všechny nadchnout. Zdůrazňoval historii Ferrari, ale trval na tom, aby byla auta moderní a nepoužívala rodokmen jako zástěrku pro nedokonalost a archaičnost. Sergio Marchionne pak vlastně dodržoval stejný směr, ale dodal k tomu ekonomický pohled.
Abyste věděli, Marchionne se se sice narodil v Itálii, ale od čtrnácti let vyrůstal a studoval v Kanadě. Prestižní střední škola, dvě univerzity, titul MBA. Jako právník nastoupil do finančního byznysu, točil posty viceprezidentů finančních společností, nikde nebyl déle než sedm let. Jak sám říkal, sbíral zkušenosti. A v roce 2003 se stal generálním ředitelem Fiatu. Člověk, který sám sebe v jednom rozhovoru charakterizoval tak, že řídí firmy intuitivně, ale že finální čísla jsou pro něj měřítkem. Že jedná na přímo s lidmi, od kterých něco potřebuje. A že je mu úplně jedno, jak u toho vypadá a co si o něm kdo myslí. Svět v něm viděl hlavně ekonoma, který umí najít neobvyklá řešení.
„Cesta je důležitá, historie je důležitá, ale jen výsledky vám pomůžou zachovat cestu i historii,“ to jsou jeho slova. Krátce po nástupu do funkce vyházel polovinu lidí z vedení, sloučil některé divize, osobně si posvítil na efektivitu práce v celém Fiatu a začal jednat na přímo s lidmi, kteří se dostanou do kontaktu se zákazníky a dealery, aby si osobně poslechl, co si žádá trh. A hlavně v roce 2009 sfúzoval Fiat s Chryslerem, což italské automobilce zachránilo krk. Tehdy v Evropě začínala ekonomická krize, ale Chrysler se čerstvě vyškrábal z červených čísel a italskou automobilku podržel. Fabriky v Itálii tehdy pracovaly přibližně na polovinu své kapacity, což je hluboko pod úrovní profitability, která je obecně kolem osmdesáti procent, ale Marchionne měl plán…
Když totiž Chrysler kupoval, využil toho, že kdysi vstoupily do Fiatu General Motors - v roce 2000 v něm Američané získali dvacetiprocentní podíl. A ve smlouvě byla opce i na zbytek automobilky, respektive v ní stálo, že když Italové nabídnou zbytek GM, ta ho musí koupit. Takže Američanům v problémech Fiat nabídl, ti s poděkováním odmítli, on jim připomněl, co je na papíře a pak z nich vyrazil 1,5 miliardy eur a deset procent akcií Fiatu zpět, jako vyvázání se ze smlouvy. Slušné, ne?
Podobné to bylo, když poslal auta od Fiatu na americký trh, což se zdálo jako bláznovství, ale jen do té doby, než k tomu chytře použil značku Abarth a přes skvělé sexistické reklamy prodal celou roční produkci Abarthu 500 za pouhý měsíc prodeje, aby pak mexická fabrika Fiatu v Toluce musela ztrojnásobit svou výrobu, ale i tak měla pořád vyprodáno. A tyhle peníze se hodily v Evropě.
Přestože na tom koncern FCA zdánlivě není stále nijak dobře, tak firma má víc než čtyřnásobně vyšší hodnotu, než když do ní Marchionne nastupoval. Soustředil se totiž na splácení dluhů a teď už je firma úplně čistá. Přestože značky Fiat i Alfa Romeo oslabily v prodejích v Evropě, tak jako celek jede koncern velmi dobře. Jeep, na který Marchionne vsadil, ztrojnásobil svůj odbyt a nyní tvoří sedmdesát procent zisku koncernu. Ferrari jako zlaté vejce společnosti je jednou z nejziskovějších automobilek vůbec. Ram patří k nejúspěšnějším výrobcům velkých pick-upů. Jen Lancia, železná koule na noze, nejspíš definitivně skončí. Alfa Romeo pokračuje v ofenzivě. A Fiat se chce vrátit s levnými, ale chytře řešenými modely…
Aktuální portfolio značek celého koncernu FCA
Jenže úspěšná kariéra byla zlomově přerušena zdravím. John Elkann, prezident koncernu Fiat Chrysler Automobiles, Marchionneho o víkendu odvolal ze všech funkcí a po krátkém boji v nemocnici v Curychu Marchionne zemřel. Důchodu, do kterého se za půl roku sám chystal, se tedy již nedožil.
Sergio Marchionne strávil pár dní v jedné z nejlepších švýcarských nemocnic a podle zákulisních zpráv se potýkal s rakovinou plic. Právě ta mu nakonec vzala život. Byl silným kuřákem a cigaret se nikdy nevzdal, podobně jako svých vizí. Přestože se měl ke konci letošního roku z firmy stáhnout a postupně předávat svoje funkce, tento svůj záměr již do konce nedotáhl. My na něj v dobrém vzpomínáme. A děkujeme mu.