Článek
Však to znáte. Umyjete si auto, ale za chvíli jedete po silnici, na kterou zemědělci z pole vytahali doslova tuny bahna a kamení. Čert vem to, že máte zase zadělané podběhy a můžete celý proces mytí opakovat. Ono to totiž na tom hnědém marastu taky pořádně klouže. Když pak takový sajrajt bez varování přijde v zatáčce, malér je na světě. Motorkáři by mohli vyprávět...
Možná si řeknete, že to prostě k podzimu patří a co s tím má kdo dělat, když je vlhko, zima a zemědělci, stavaři, lesníci a další se prostě musí kvůli práci mimo asfaltky dostat. Jenže ono má i tohle svoje pravidla.
I na tohle zákon myslí
Problému se věnuje § 23 zákona 361/2000 Sb. v odst. 3 takto: „Vozidla vjíždějící na pozemní komunikaci musí být předem očištěna tak, aby neznečišťovala pozemní komunikaci.“
Zákon tak jasně ukládá řidiči povinnost před vjezdem na silnici očistit vozidlo tak, aby z něj neodpadávalo nic, co by mohlo cestu znečistit. Jde především o bláto na kolech a podvozku, ale myslí se tím i třeba náklad (štěrk, dřevo...). To, jak má řidič vozidlo očistit, když u každého výjezdu z pole nebo lesa není mycí linka, zákon neříká. Řidič si tak musí poradit sám.
Jak už jste si asi sami mohli během svých cest všimnout, prakticky kdokoli, kdo s vozidlem vjíždí na silnici z pole, lesa, stavby a jakékoli jiné nezpevněné komunikace, kde je plno bláta, toto ustanovení nedodržuje. Po silnicích se pak táhnou stopy bahna i po několik kilometrů, a když přes to pak naprší, všechna auta na tom hned změní svoji barvu na okrově hnědou.
Nejčastěji jsou takhle zadělané silnice nižších tříd, za které odpovídá kraj, případně příslušné obce. A tohle není vybraný extrémní příklad. Takhle to na výjezdech z polních cest teď vypadá skoro všude
Nadměrné znečišťování silnice ale není jen nešvar, který pořádkumilovným majitelům aut umaže jejich poklady. Ono to totiž může být velmi rizikové, protože na blátě auto snadno ztratí například v zatáčce trakci. Pro motorkáře je to pak nesmírně nebezpečné, protože na takovém marastu zaručeně dostanou smyk, ani to nemusí zmoknout.
Roztahávání bláta po silnici tak klidně můžeme zařadit mezi stejně arogantní a nebezpečné jednání, jako je bezdůvodná jízda v levém pruhu, bránění předjíždění, nepoužívání blinkrů či úmyslné nedávání přednosti v jízdě.
Těch, kteří auta před vjezdem na silnici aspoň částečně očistí, aby z nich nelétalo bláto všude kolem, je velmi málo. Někteří zemědělci nebo stavaři mají dokonce samostatný mycí stroj, kterým techniku po práci před vjezdem na silnici očistí. Někteří aspoň klackem nebo tyčí omlátí z pneumatik to nejhorší bláto. Není to stoprocentní úspěch, ale aspoň něco. Některé stavební firmy zas aspoň po sobě silnici pravidelně odklízí. Naprostá většina řidičů pracovních strojů ale i osobáků na to prostě kašle. Stačí se projet kolem klíčových dopravních staveb. Tam snad ani není vidět, jestli jedete po silnici nebo po polní cestě.
Kdo se má o úklid starat?
Důvod? „Silnice přeci patří státu, tak ať se stará stát,“ bude znít klasická výmluva. Můžeme se jen dohadovat, jak by to vypadalo, kdyby silnice spravoval soukromý subjekt ve volné tržní soutěži. Ale jak ukazují jiné příklady z ekonomiky, soukromníci se o svůj majetek, který má třeba také sloužit ke generování zisku, starají obvykle lépe než stát o ten ohromný erár.
Že jsou silnice státní, je ale pravda jen částečně. Stát tak maximálně schvaluje klíčové stavby a rozděluje dotace (naše daně) na jejich stavbu. Správu komunikací má pod palcem buď Ředitelství silnici a dálnic, kraje nebo příslušné obce. Za dálnice a silnice I. třídy odpovídá Ředitelství silnic a dálnic, za silnice II. a III. třídy pak Správa komunikací příslušného kraje. U místních komunikací to řeší příslušný obecní úřad.
Pokud má tedy někdo připomínku ke stavu některých silnic (ať už jde o bláto, vysypaný náklad, spadlý strom či výmol), je potřeba směřovat připomínky na příslušné instituce. Případně se obraťte na policii na lince 158, která by pak měla informaci správci komunikace předat, aby vzniklou situaci řešil.
Policii kontaktujte především v tom případě, pokud vzniklá závada na komunikaci přímo ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu. Spadlý strom tedy hlásit určitě máte. A co bláto? To je otázkou.
Policie stejně zpravidla takové prohřešky (rozuměj tahání bláta na silnici) řeší jen v případě, kdy jí chodí opakující se udání například v okolí staveb. Provinilce by ale stejně museli přistihnout přímo při činu.
Jak na blátě jezdit?
Rozježděné mokré blátíčko je skoro to samé jako sníh. Ne nadarmo se pro zimní pneumatiky používá označení M+S, což je zkratka anglických termínů „mud and snow“, tedy bláto a sníh. Nejhorší je to tehdy, když na rozježděné bláto na silnici zaprší, to vznikne opravdu velmi klouzavá kaše.
Když takovouhle lahůdku potká v zatáčce nic netušící motorkář, prakticky už může jen hledat mimo silnici místo, kam to zahodí, a doufat, že hlavou netrefí strom
Přilnavost na takovém povrchu je podobná zhruba tomu, jako když vjedete v zimě na namrzlý most nebo místo, které je trvale celý den ve stínu. Prostě to tam bude klouzat a ta nepředvídatelnost je o to horší, že jste do takového místa přijeli spíše vyšší rychlostí.
Nejhorší je v takovém momentě dupnout leknutím na brzdu a trhnou řízením, protože trakce nebude pod každým kolem stejná (někdy bývá ta špína jen na půlce jízdního pruhu), a snadno tak dostane auto do smyku. Snažte se místem projet plynule, a pokud to půjde, držte si od ostatních aut větší odstup. Případné brzdné vzdálenosti budou výrazně delší, než kdyby bylo sucho nebo jen mokro.
Myslete na to, že na rozdíl od souvislé vrstvy sněhu má povrch špinavé zablácené silnice různou přilnavost na různých místech. Auto je samozřejmě stabilnější, ale největší nebezpečí zablácené silnice skrývají asi pro motorkáře. Ti sice teď už tolik nejezdí, ale bahno vytahají zemědělci na cestu kdykoli během roku a motorkářské sezóny.