Za volantem: Škoda Fabia I. generace s nájezdem 5 964 km

Pokud sledujete automobilový cvrkot, možná víte, že Škoda Fabia letos oslaví dvacet let na trhu. Poprvé se začala prodávat na konci roku 1999; byla nejen nástupcem Felicie, ale zcela novým modelem, který měl automobilku posunout blíže západní konkurenci. Fabia představovala obrovský prodejní úspěch a pomohla vylepšit image české automobilky na evropském trhu.

Za ta léta se z Fabie stalo nejprodávanější auto na trhu v Česku, a teprve nedávno ji ve statistikách předstihla větší Octavia. Určitě víte, že se v současnosti prodává její třetí generace, která nedávno prodělala modernizaci. Brzy také dorazí zcela nový nástupce založený na technice VW Polo.

Možná si pamatujete, že před časem proletěla českým internetem modrá Fabia první generace s nájezdem 1 250 000 km. Automobilka ji odkoupila ze spediční firmy a poskytovala ji novinářům k zápůjčkám. My tu ale dnes máme naprosto opačný extrém. Auto, které za každý rok provozu ujelo průměrně zhruba 300 km.

Překvapivě jsme pro tento unikát nemuseli do muzea automobilky nebo sbírky nějakého nadšence. Dostali jsme se k němu přes autobazar Auto ESA, který ho standardní cestou vykoupil jako všechny jiné ojetiny, které testujeme. Takže tahle Fabia s motorem 1.4 MPI z roku 2001 má opravdu najeto 5 964 km, když do ní poprvé usedáme.

Nízký nájezd dokládá i velmi důkladná dokumentace a skutečnost, že majitel před každou zimou odnesl značky do depozitu. Tohle auto ale nejen že nepamatuje sůl. Dokonce nepamatuje ani déšť! Ano, tahle Fabie zřejmě nikdy nejela po mokré silnici. Prohlídka podvozku auta odhaluje neskutečný pohled, který se snad nevidí ani u exkluzivních supersportů uskladněných v klimatizovaných garážích svých sběratelů. Jen se podívejte do galerie na konci článku, jak je spodek auta zachovalý.

Ale pojďme za volant. První, co nás zaujme, je... nepřítomnost luxusní výbavy. Tohle je Fabia v naprostém základu a nenajdete tu nic, za co by se připlácelo. Chybí dokonce i příprava pro autorádio. Zapomeňte na palubní počítač, centrální zamykání nebo klimatizaci. Dokonce ani sedačka řidiče není výškově seřiditelná a volant je nastavitelný pouze v jedné ose.

Posilovač řízení ale Fabia má, ve své době byl v základní výbavě. Pokud si dobře pamatuji, neměla ho jen verze Junior s černými nárazníky. Základní je i motor, atmosférická čtrnáctistovka 1.4 MPI, jejíž koncepce s rozvodem OHV pamatuje nejen Felicii, ale ještě staré škodovky s motorem vzadu. Vlastně se jedná o poslední vývojové stádium motoru, který se poprvé objevil ve Škodě 1000 MB.

Je čas ale vyrazit, ať stihneme s kolegy auto vyfotit a ještě dnes vrátit. Přece jen nechci na tachometr přidávat další stovky kilometrů. Ale jak vlastně k téhle Fabii přistupovat? Jako k ojetině? Vždyť má najeto o 4 000 km méně než „nová“ Fabia, kterou mají aktuálně v testu kolegové z Garáže.cz. No, každopádně se chci svézt, takže zapínám „kličkatronik“, tedy otevírám okénka kličkou, a vyrážím na západ od Prahy na naplánovaný sraz a focení.

A hned po prvních metrech si rychle zvykám na tu příjemnou spodovou charakteristiku starého motoru a na poměrně živou reakci na plyn, které se moderní downsizované tříválcové přeplňované motory plnící normu Euro 598 (nebo jakou vlastně) nemohou rovnat.

Na poměry moderních aut je motor OHV sice hlučnější, ale sbírá se od volnoběhu a má velice plochou křivku točivého momentu. Díky krátkým převodům a točivému momentu v nízkých otáčkách nemá Fabia problém rozjet se z 50 km/h na pětku. Barrandovský kopec si sice vyžádá čtyřku, ale od 44 kW a 118 Nm nemůžu v poměrně těžké Fabii čekat zázraky.

Přesto není těžké s okolním provozem udržet tempo. Drtivá většina řidičů se neumí svižně rozjet od světel a plouží se v levém pruhu 20 km/h pod zákonným limitem. Před každou mírnou zatáčkou pak panicky dupe do brzd, jako kdyby se snad měli převrátit v tom táhlém oblouku, který by se dal s každým autem proletět pod plným plynem. Takže i kdybych teď měl k dispozici 500 koní výkonu z nějakého přeplňovaného osmiválce, stejně bych rychlejší nebyl.

Raději sjíždím z dálnice a vezmu to po okreskách. A tady zjišťuji, že i když má Fabia velice příjemné a komunikativní řízení, přičemž její podvozek je poměrně ochotný, staré pneumatiky už neposkytují skoro žádnou oporu. Ztvrdlé a zpuchřelé pláště mají mizernou přilnavost, takže působí, jako by místo nich byly na autě hokejové puky. Pneumatiky budou první věc, která si od příštího majitele vyžádá řešení, ale kola 165/70 R14 představují naprosto minimální investici.

Zatímco tenhle muzejní kousek fotím, přijíždí kolega Dominik s novou testovací Fabií, která během pár měsíců zápůjček najezdila už kolem 10 tisíc kilometrů. Bohužel je to ale kombík, takže plánované porovnávání vnitřních rozměrů si necháme na jindy. Ten kontrast je ale opravdu veliký. Zatímco první stará Fabia nemá prakticky žádnou luxusní výbavu, testovací novodobá Fabia má uvnitř snad všechno, co si můžete v konfigurátoru zaškrtat.

Na druhou stranu první generace Fabie byla jediná, kterou jste mohli mít s koženými sedačkami. Ve druhé ani třetí generaci jste kůži už mít nemohli. Ale to se „našeho“ auta stejně netýká. Je na čase se ale také svézt novou Fabií s motorem 1.0 TSI. Jistě, celkový výkon je mnohem přesvědčivější a předjíždění není potřeba plánovat tak pečlivě jako invazi sedmi armád do Ruska, ale ta schodovitá charakteristika tříválce je protivná, zvuk mdlý a dlouhé převody obtěžující. Stejně je potřeba podřadit aspoň na trojku, aby se to celé začalo hýbat dopředu. Jakkoli je tedy tenhle tříválec silný a snad i úsporný, prostě se mi jeho projev nelíbí.

Nedá se ale upřít, že se v nové Fabii sedí příjemně nízko. A její jízdní a dynamické vlastnosti jsou samozřejmě někde úplně jinde. Ale to je snad dobrá zpráva, že se za těch dvacet let tohle populární malé auto nezhoršilo. Takže jízdně je na tom nová Fabia skvěle, jenom s výhradami ke zmiňované motorizaci. Mnohem sympatičtější je mi v tomto ohledu čtyřválec 1.2 TSI.

Brzy se tedy vracím za volant první Fabie s příjemnou starou čtrnáctistovkou a chudou výbavou z doby, kdy Češi ještě při koupi nového auta neutráceli za nesmysly. Do kopce sice nejede tak přesvědčivě jako foukaný tříválec, ale jinak je to stále vcelku příjemné obyčejné auto, kterému by z dlouhodobého hlediska chyběla asi jen klimatizace. To je komfortní prvek, bez něhož se dnes s autem žije opravdu těžko.

Je už ale čas Fabii s malým nájezdem vrátit. Jak se blížím ku Praze, na tachometru poprvé naskakuje číslovka 6 000 km. A v nezvykle řídkém odpoledním provozu mám čas přemýšlet nad tím, jestli vlastně tomuhle autu něco zásadního chybí. Je mu už skoro dvacet let, ale pořád je to vlastně naprosto normální auto, které je použitelné bez velkých kompromisů. Teprve až s odstupem let je vidět, jak byla první generace Fabie skutečně výborná a nadčasová.

Stále nemůžu pochopit, že si někdo tohle po všech stránkách dobré auto koupil jenom proto, aby s ním ujel tak málo kilometrů. Když si vzpomeneme, že před těmi dvaceti lety stála nová Fabia zhruba 300 000 korun, zatímco nyní ji bazar prodává za rovných sto tisíc, tak bývalého majitele jen na amortizaci stál každý kilometr přes 33 korun. To by snad bylo levnější si na těch 300 km ročně najmout vždycky taxi.

Otázka ale je, jestli by vůbec někdo k téhle unikátní Fabii s tak malým nájezdem přistupoval jako ke klasické ojetině na každodenní používání. Na druhou stranu je velmi těžké si představit, že by někdo první generaci Fabie se základním motorem bral snad jako youngtimer s investičním potenciálem. Jenže tohle jsme si o Favoritu a „stodvacítce“ říkali také. A podívejte se, co se s jejich cenami děje dnes...

První generace Škody Fabia bylo a stále je velmi dobré auto. I když se nám snaží neustále marketingová oddělení automobilek vnutit, že se doba změnila a že potřebujeme tohle a támhleto... Ve skutečnosti nic víc než obyčejné auto nepotřebujeme. Spíše jsme si na spoustu opičáren zvykli. Palubní počítače, dotykové displeje, přípojky na USB, bezklíčový přístup a automatické klimatizace už bereme jako samozřejmost.

A také jsme si zvykli na silnější motory, ačkoliv jsou nám v reálném provozu vlastně k ničemu, když je to všude samý úsekový radar a zpomalenec v levém pruhu, který neumí zrychlit na zákonem stanovený rychlostní limit. Ale tím si nebudeme kazit tohle hezké nostalgické odpoledne za volantem prakticky „nové“ první generace Fabie, že.