Za volantem: Obstojí Škoda Favorit 136 L v moderním světě?

O legendární Škodě Favorit toho bylo napsáno už tolik, že bychom vše jenom opakovali. Už jste určitě četli, jak byl jeho vývoj komplikovaný a jak chtěli komunisti zase všechno snažení českých inženýrů zaříznout. Je až s podivem, že se v polovině 80. let podařilo škodováckému vývoji sestrojit auto, které bylo oceňováno i na západě a ve své době to byl jednoznačně nejlepší automobil socialistického bloku.

Favorit, respektive jeho zdařilá konstrukce, byl třeba jedním z důvodů, proč po revoluci o Škodovku tolik usiloval Volkswagen a v přetlačované s Renaultem o českou automobilku nakonec zvítězil. Jakkoli plně respektujeme rumunskou Dacii jako výrobce solidních levných aut, přece jen se značce Škoda pod křídly německého koncernu daří lépe.

Ale zpátky k Favoritu. Nebudeme se sáhodlouze babrat v historii, protože všichni víte, že ho navrhl Bertone a že mělo vzniknout několik karosářských verzí. Také možné víte, že Škoda vyrobila 783 167 Favoritů a 219 254 Formanů. Nás dnes bude zajímat jedna jediná věc. Dokáže vůbec Favorit i po třiceti letech obstát v běžném provozu?

Na tuhle náročnou práci jsme si půjčili jeden velmi zachovalý exemplář první výrobní série, který prodávali v Auto ESA. Favorit 136 L z roku 1989 s ikonickou asymetrickou přední maskou byl skoro v originálním stavu a najeto měl zatím jen něco málo přes 32 000 km. V bazaru za něj chtěli rovných 60 000 korun, což je pro nadšence a sběratele docela lákavá nabídka.

Jelikož nemáme času nazbyt, bereme klíčky a vyrážíme. Krátká obhlídka nicméně prozrazuje, že tohle je opravdu hezký kus. Rozhodně se mu nemůže rovnat žádný z těch favoritů, který si pamatujeme jako auto poslední záchrany na vesnických zábavách. Dveře se zavírají typickým břinknutím, ale není potřeba s nimi nijak třískat.

Startér zachrčí, ale motor hned běží a usazuje se na vyrovnaném volnoběhu. Nicméně ihned si všímáme, že za volantem je docela dost místa a i když má trochu velký sklon, lze si tu najít vcelku slušnou pozici. Na nohy je vpředu prostoru dost a hned objevujeme první věc, která nás potěší. Na pravé koleno má řidič dost místa, protože mu nepřekáží masivní středová konzole jako v mnoha moderních autech. Je tu jen velmi praktická odkládací přihrádka.

Dlouhou řadicí pákou trochu zakvedláme, ale jedničku lze najít hned a můžeme jet. Karburátorový motor reaguje příjemně ostře a sebere se hned od volnoběhu. Žádné cukání v dodávce výkonu se nekoná, přeřazení na dvojku jde lehce a samozřejmě a jedeme. Prozatím prostě sedíme v normálním autě, které uspokojivě funguje.

Sotva vyjedeme z pražských Štěrbohol, hned si všímáme další příjemnosti. Díky tenkým A-sloupkům a velkorysé prosklené ploše je z Favorita krásně vidět. Výhled z vozu je vynikající. Ano, víme, že ty tenké sloupky mají mizernou tuhost a v případě bouračky by to nebylo nic příjemného. Ale dnes nemáme v plánu bourat, chceme se hlavně projet.

Pomalejší řízení bez posilovače vyžaduje rychlejší práci rukou na volantu, ale jakmile za Favorita vezmete, odhodlaně změní směr. Na trojku se sbírá z 40 km/h ochotně a vůbec nepůsobí zvadle. Vlastně pocitově tahle třináctistovka s papírovými parametry 46 kW (63 k) v 5000 min-1 a 100 Nm v 3000 min-1 jede lépe než nedávno testovaná jedničková Fabia s motorem 1.4 MPI a výkonem 44 kW. Jakkoli měla zmíněná Fabia lepší průběh točivého momentu, její vyšší hmotnost byla znát. Zatímco Favorit váží necelých 900 kg, Fabia o skoro 200 kg víc.

Při rozjezdech od světel nemá Favorit problém držet tempo s ostatním provozem. Navíc díky velmi dobrému výhledu lze najít každou cennou skulinku, do které se tahle třicetiletá krabička může vetřít. Jen na pětku se už motoru moc zrychlovat nechce, takže pro svižnější přejetí z pruhu do pruhu je potřeba zvolit čtyřku.

Na dálnici za Prahou nemá Favorit problém rozjet se pohodlně na 120 km/h a překvapivě není uvnitř takový hluk, jaký bychom čekali. Nicméně komfortní hranice leží někde u 110 km/h dle tachometru a přece jen si nějakou dvousetkilometrovou etapu po dálnici dovedeme představit jen velmi obtížně. Ale určitě si mnozí pamatujete, že jste s ním dojeli až do Jugoslávie v pěti lidech. Takže všechno jde, když se chce.

Na zatočené silnici sice vynikne houpavý charakter podvozku, ale díky nekonečnému přívalu informací od předních kol skrze neposilované řízení ví řidič vždy naprosto přesně, kolik trakce vpředu zbývá. Takže s tímto drakem se dá i na okresce udržovat až neslušné tempo. Na své hranice tak třináctistovka narazí jen ve stoupání a v obsazení několika dobře živenými chlapy. Limitujícím faktorem jsou brzdy, které rozhodně nevydrží nějaké dlouhé trápení. Ale na jedno dvě ostřejší zpomalení jsou dimenzované dost.

Jak tak favoritem jezdíme, vlastně nás nenapadá nic zásadního, co by mu chybělo. V provozu nemusí působit jako pojízdný retardér a zcela s přehledem udržuje rychlost s ostatními auty. Je v něm dost místa, vidět je z něj lépe než z kdejakého moderního vozu a máte si kam dát klíče, telefon, doklady a spoustu dalších věcí. I vzadu je prostoru dostatek a kufr je dostatečně velký. Tohle je vlastně pořád plnohodnotné osobní auto pro čtyři dospělé.

Ale pak samozřejmě začneme uvažovat trochu racionálně. S ventilací vzduchu to není žádná sláva a okénka na kličku jsou tak to jediné, čím si můžete posloužit. Na zásuvku na 12V nebo dokonce USB port zapomeňte, nic takového se na konci 80. let nenosilo. A nezapomínejme na skutečnost neexistující pasivní (a aktivní) bezpečnosti. Ve své době byl Favorit sice v lepším průměru třídy, ale dnes už má po stránce bezpečnostní výbavy sotva co nabídnout.

Je mnoho faktorů, které budou bezproblémovou každodenní použitelnost Škody Favorit limitovat. Jakkoli si na něm běžný servis zvládnete udělat sami, bude přece jen takové auto vyžadovat pečlivější přístup. A s provozem v pražských kolonách to není nic moc a obáváme se o spolehlivost chladící soustavy. Jen při popojíždění během focení začala teplota motoru nepříjemně stoupat. Do velkoměsta to zkrátka už moc není, ale na druhou stranu nevidíme důvod, proč by nemohl ještě spolehlivě sloužit někde mezi vesnicemi nebo na maloměstě pro krátké popojížďky.

Není to tak dávno, kdy lidé zahazovali favority do kopřiv a nechávali je odvážet za láhev rumu. Ale kdo si udržel v pěkném stavu originální kousek, rozhodně neprohloupil. Z tohoto zázraku socialistického automobilového inženýrství se začíná stávat sběratelská rarita a i na ostatních řidičích je vidět, že naleštěného a udržovaného Favorita v provozu vidí jako zábavnou kuriozitu, ne jako smrduté zlo, které bude na silnici zas jen překážet.

V našem rychlotestu Favorit překvapivě obstál. Vlastně se dá pořád považovat za slušné plnohodnotné auto. Ovšem není sporu o tom, že každodenní soužití s ním již bude o kompromisech. Ale dnes se asi nenajde nikdo soudný, kdo by chtěl tohle zajímavé auto v téměř originálním a zachovalém stavu trápit v každodenním provozu. Pokud jste ale fanoušek a jízda ve Favoritu ve vás probouzí nostalgické vzpomínky na bouřlivou změnu společenských poměrů v naší zemi, rozhodně máte naše požehnání si tuhle raritu koupit. Jak jich bude stále méně a méně, jejich ceny už určitě klesat nebudou.