Za Jawou do Indie: Slavná značka vyhrála jackpot

Redakce Garáž má Jawu 300 CL zapůjčenou k dlouhodobému testu na celou sezonu 2021, redaktoři se na ní střídají, a tak došlo i na mě. Smál jsem se, že se na ní rád konečně svezu i v pravostranném provozu. Předtím jsem na nových Jawách jezdil v Indii, kde se jezdí vlevo. Už to jsou vlastně vzpomínky, ale báječné a nezapomenutelné. Krátce předtím, než v roce 2019 koronavirus omezil na této planetě cestování, se i v Indii konaly oslavy k devadesátému výročí značky Jawa a mně se podařilo být při tom. Byl to po dlouhých desetiletích velký den naší motocyklové značky na jiném kontinentu.

Oslavy se konaly v Novém Dillí ve spolupráci současného indického výrobce motocyklů Jawa, firmy Classic Legends a českého velvyslanectví, které poskytlo své prostory jak pro dopolední sraz motocyklů, tak pro večerní slavnost. Dopolední jízdu asi osmdesáti motorek indickým hlavním městem vedl terénní automobil Mahindra, nad kterým vlály dvě vlajky – indická a česká.

Kolona motorek, ve které byly nejpočetnější nové čtyřdobé Jawy, byla hodně pestrá. Zúčastnilo se i mnoho sběratelů z klubů Jawa & Yezdi a nejstarším motocyklem byl pravý český pérák, na kterém jel sběratel z města vzdáleného půl druhého tisíce kilometrů. Já jsem seděl jako spolujezdec na nové Jawě za jedním z Indů a celou cestu jsem fotil.

Na večerní slavnosti na české ambasádě si dali její pořadatelé hodně záležet. V rozsáhlém areálu českého velvyslanectví byly kolem jedné budovy položeny červené koberce, lemované stojany pro vlajky s logem Jawa a s číslem devadesát. Velký kus trávníku byl ohrazen tři metry vysokými panely potaženými textilem, potištěným tématy z celé devadesátileté historie Jawy, včetně velkého portrétu jejího zakladatele, Františka Janečka. Kolem stálo několik pěkných motocyklů Jawa z padesátých let, které zapůjčili indičtí sběratelé, a pódiu vévodila silueta zahaleného nového motocyklu.

Zahajovací proslov měl český velvyslanec Milan Hovorka, který také stál za organizací celé akce. Pak na projekční ploše zhasl znak Jawy a začal se tam promítat jeden hodně starý videoklip. Z reproduktorů zazněl nám dobře známý hlas Věry Špinarové, píseň o bílé Jawě 250. Pro přítomné Čechy to byl na sousedním kontinentu hodně silný zážitek.

U mikrofonu se s naším velvyslancem vystřídali Anupam Thareja, ředitel firmy Classic Legends – výrobce nových motocyklů Jawa v Indii – a za českou Jawu Hynek Walner. Pak jsem já předal řediteli firmy Classic Legends pozdrav z Česka – helmu české značky Cassida s emblémem Jawa od firmy ACI a hned na pódiu jsem jej požádal, aby si ji vyzkoušel. V té chvíli mi byla z publika podána moje stejná helma, kterou jsem si rychle navlékl. Následovalo pěkně stylové motorkářské podání ruky a nemohl jsem být podezírán, že jsem mu daroval tu propocenou, která poutala pozornost, když jsem v ní předtím dopoledne jezdil.

Pak jsem měl čest být jedním z aktérů slavnostního odhalení jubilejního speciálu Jawa 300 z limitované devadesátikusové série. Jubilejní motocykly byly vyrobeny k devadesátému výročí Jawy a byly barevně inspirovány právě motocyklem, vyráběným před devadesáti lety – první Jawou 500 OHV, zvanou rumpál. Na jubilejním speciálu nahradila část chrómu a zlaté linky krémová barva a shora na nádrži přibyl zlatý znak s devadesátkou, nápisem Anniversary Edition a pořadovým číslem kolikátý to je motocykl z devadesáti vyrobených.

Dalším bodem programu bylo on-line losování prvních tří šťastlivců z budoucích devadesáti majitelů těchto motocyklů z výroční série. Právě ten obrovský zájem, který devadesát jubilejních motocyklů vzbudilo mezi kupci zapsanými v pořadníku čekatelů na novou třístovku, svědčí o současném postavení značky Jawa v Indii. Měl jsem z té atmosféry pocit, že i v Indii bude určitě prodáno několik těchto motocyklů, které se na silnici vůbec nedostanou a skončí neježděné někde v suchu pod střechou. Sběratelství se rozrůstá i tady.

Světový vývoj motorových vozidel si po celou dobu své existence hledá kromě nových technologií a designů cesty jinakosti, odlišnosti od obvyklého. Neobvyklé se pak často stává moderním, a tedy žádaným. V posledních desetiletích už přijal přesycený trh i často značně extravagantní výstřelky a jako protipól byla za moderní přijata také cesta designu po časové ose směrem zpět, k projektům v retro stylu. Za nejlepší příklad motocyklové moderní „retro klasiky“ je považována Kawasaki W650, inspirovaná původní britskou klasikou – vzorem jí byly motocykly z přelomu padesátých a šedesátých let: BSA A7 a Triumph Bonneville.

Indická firma Classic Legends, finančně zaštítěná obrovským koncernem Mahindra, koupila práva na výrobu a prodej motocyklů s ochrannými známkami BSA a Jawa. Nejedná se samozřejmě o žádnou nostalgii při kříšení dříve slavných klasických motocyklů, ale o prostý byznys. Pro nás je potěšitelné, že na indickém trhu jsou nabízeny dokonce již tři modely motocyklů Jawa. Byznys pod značkou Jawa se raketově rozjel a projekt BSA se zatím krčí kdesi na firemních paměťových discích.

Hned zkraje je třeba uvést, že s dřívější továrnou Ideal Jawa, později Yezdi, mají nové indické Jawy společné pouze to, že jedním ze tří duchovních otců jejich projektu je Boman Irani, jehož předkové zahájili v Indii výrobu motocyklů Jawa v roce 1961 a továrnu v Mysore nakonec definitivně uzavřeli v roce 1996.

Zájem ze strany velmi silného indického partnera o možnost konstruovat a vyrábět motocykly pod značkou Jawa, navíc zprvu s výraznými designovými vazbami na dřívější slavné a ve světovém měřítku skutečně konkurenceschopné cestovní motocykly, je nejspíš to nejlepší, co mohlo značku v současné globalizované podobě světa potkat.

Světový motocyklový trh je nasycený, výrobci se předhánějí v nabídkách všeho stále lepšího, a přesto lze odhadnout, že o pěkný retro motocykl nižší kubatury by mohl být zájem i mimo Indii. Taková motorka nemusí vynikat bůhvíjakými technickými parametry, měl by to být stroj na jednu stranu pro denní používání, na druhou i pastva pro oko, zejména oko pamětníků a fanoušků značky.

Že ze strany Indů padla volba na značku Jawa a na její historický design, který byl v Indii i v mnoha dalších zemích světa dobře známý před padesáti až sedmdesáti lety, je pochopitelné. Stejně pochopitelné je, že s nabídkou spolupráce souhlasil i současný majitel české Jawy.

Jistě by bylo moc hezké vyrábět takovou motorku v Česku, jenže málokdo si dovede představit náklady na její vývoj a na pořízení všech pro výrobu nezbytných, mnohdy jednoúčelových strojů a přípravků, drahých kokil pro tlakové lití hliníkových odlitků, lisovacích nástrojů atd. Přitom nákladné vybavení pro zrychlení a zlevnění velkosériové výroby je nezbytné, malosériovost je únosná jedině u drahých, luxusních výrobků. Proto, aby se takováto motorka opravdu prodávala, musí být levná – není to přece žádný superstroj. Jen do obrovského počtu výrobků je ale možné náklady na vývoj a na výrobní zařízení rozpočítat, aby cena kusu zůstala na konkurenceschopné úrovni. Jenže právě to už nelze snadno realizovat kdekoli na světě.

Současná továrna Jawa v Týnci už není takové velkosériové výroby schopná, musela do nové doby nejen modernizovat, ale především značně zeštíhlet. Stará výrobní zařízení i rozpadající se budovy, které měly odslouženo už před třiceti lety, bylo nutné zlikvidovat. A tak i kdyby se třeba nějaký zešílevší Ind rozhodl zainvestovat do vybudování zcela nové továrny u nás, komu byste ty motorky pak chtěli prodávat? Na umoření všech nákladů určitě nestačí peněženky českých skalních fanoušků značky Jawa, ani zájemci z celé EU by takový projekt nevytáhli z červených čísel.

Přitom zrovna na tuto motorku je trh v Indii hladový, což prokázala současná roční čekací doba pro tamní zájemce. Ale vyrobit ji v Česku za evropské ceny materiálů, energií a všech režijních nákladů, přičíst cenu dopravy a vysoké indické dovozní daně a clo, byla by v Indii zaručeně neprodejná.

Ozývají se i hlasy, že se dá dnes vyrábět kdekoli cokoli, tedy i u nás. Stačí jen vhodně zadat výrobu dílů a podskupin – je na to termín outsourcing, tedy využívání vnějších dodavatelů. Ano, a dovedeno do krajnosti, není to snad optimální outsourcing, nechat si tu motorku u indické společnosti Classic Legends vyvinout a vyrobit celou?

Samozřejmě je to trochu jinak, Jawa 300 není v Indii vyráběna pro Česko, nýbrž především pro indický trh. Tam se totiž zájemci nepočítají na sta, nýbrž na statisíce, a právě v tom je jádro pudla, kolik by se nakonec mohlo těchto motorek v Indii prodat. Těžko hádat, protože v té zemi to je zcela jiná matematika. Někteří ze zájemců o takovýto motocykl mohou být fanoušky značky, ale většinou to jsou prostě jen lidé, kteří motocykl opravdu potřebují a denně jej používají.

Miliarda a tři sta milionů lidí, to je počet obyvatel Indie (130krát víc než Česko, mnohem víc než celá Evropa). Široké silnice jsou plné vozidel, přitom motorek a skútrů po nich někde jezdí víc než aut. Proto není v Indii „pouhý“ stotřicetinásobek motorek proti Česku, ale nesrovnatelně víc. Motorka je tam opravdu především dopravním prostředkem. Ne jako v Evropě, kde jezdí samá auta a mezi nimi se jen občas objeví nějaká motorka, na které někdo jede na výlet.

Přesto ale neplatí, že by se tam dalo prodat cokoli. Indická legislativa dělí trh na kategorie motocyklů kubatur do 100 cm3, 101–125 cm3, 126–150 cm3, 151–200 cm3, 201–500 cm3 a nad 500 cm3. U nejběžnějších, denně používaných motocyklů, si kromě ceny všímají Indové údajů o jejich spotřebě – je to další velmi důležitý parametr, v Evropě u motocyklů mnohem méně sledovaný.

V Indii zásadně převažuje zájem o všechno z domácí produkce, vyrábí se tam levně. Ceny cizích motocyklů, navýšené o daně a vysoká dovozní cla, si mohou dovolit zaplatit jen opravdu hodně bohatí. Těch ale není mnoho a mají zájem až o to úplně nejlepší. Motocykly menších kubatur z dovozu proto v Indii nepotkáte, domácí výrobky jsou ale přitom levné. Dobrým příkladem pro srovnání je třeba právě cena nových motocyklů Jawa 300 a jedné ze světových špiček – cruiseru BMW R18. Jawa v současnosti stojí v Indii 174 000 rupií (lehce přes 50 000 Kč), BMW 1 890 000 rupií (548 000 Kč). Ind si tedy za stejnou částku může koupit BMW R18 nebo téměř 11 Jaw.

U nás je proti BMW, které se zde (tedy v EU) vyrábí, zatížená zas naopak Jawa poplatky za clo, daň a dálkovou dopravu. Rozdíl je obrovský – za cenu retro cruiseru BMW s motorem 1 800 cm3 si v EU koupíte jen čtyři Jawy!

Indové z bohatnoucí střední třídy už chtějí něco lepšího, než jsou všudypřítomné skútry a malé motorky s motory do 150 cm3, které používají a dál budou používat ty miliony lidí všude kolem. Nová třístovka Jawa, zaštítěná obrovským kapitálem koncernu Mahindra, mohla přijít na svět bez finančních omezení pro vývoj a podložená svojí indickou historií z hledisek vzhledu i značky samotné se stala velmi žádaným artiklem.

Vývoj nové Jawy proběhl z části v Itálii, kde má koncern Mahindra vývojové zázemí a výsledek je úžasný. Když se na základní retro model Jawa 300 podíváte, máte před sebou Jawu z přelomu padesátých a šedesátých let, a to do puntíku všude, kde to jen bylo možné dodržet. Technika vozidel ale za víc než půl století hodně pokročila, a tak se za historickým designem ukrývá současnost se vším všudy, včetně ABS i elektronického vstřikování paliva.

Některými prvky je sice retro design trochu pokažen, jenže už ani indická zkušebna by nepustila do provozu motorku této kategorie třeba s přední brzdou bubnovou a emisní limity by obtížně plnil vzduchem chlazený motor, pracující v širokém rozsahu teplot. Kotoučovka a decentní chladič tak Jawě na nostalgickém půvabu sice trochu ubírají, ale to už dnes jinak nejde.

I tak je její vzhled pro nás velmi sympatický a dovolím si použít i slovo „nadčasovost“, které se u retro designu nezdá být namístě. Jenže z téhle motorky by milovníci značky byli nadšeni kdykoli dříve, je zajímavá dnes a určitě neztratí svůj půvab ani v budoucnosti. Ta motorka je už na výrobní lince tak noblesně stará, že vlastně ani nikdy zestárnout nemůže.

Indové měli celý projekt dopředu dobře promyšlený, a tak dali do výroby rovnou dva dost odlišné modely. Jsou zřetelně cíleny na konkrétní zájemce: nostalgická retro Jawa pro pamětníky a milovníky historie v barvě červené, černé a světle šedé, a pak strohý model Forty Two (neboli Čtyřicet dva) v šesti barevných provedeních pro všechny ostatní, nejspíš pro mnohem početnější skupinu indických motoristů.

Model Forty Two představuje z hlediska výroby jen málo změn, přitom je to úplně jiná motorka, a tedy nejsnadnější krok pro rozšíření okruhu zájemců. Je to motorka, která si toho nechá víc líbit – je vhodnější k montáži různých doplňků až po individuální lakování, což si mnozí Indové i u nových motocyklů s potěšením dopřávají. Je to rozdíl proti Evropě, kde bude určitě větší zájem o Jawu 300 v provedení retro, a ta by se dala úpravami jedině pokazit.

Číslo 42, které k označení modelu Jawy Indové použili, pochází ze sci-fi románu Stopařův průvodce po galaxii od britského spisovatele Douglase Adamse. V románu je toto číslo uváděno jako „odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec“.

Majitelé firmy Classic Legends jsou odvážní, vydali se proti proudu času ještě dál a zakrátko představili další motocykl Jawa s českým názvem Pérák. Pro nás je moc zajímavé, že české slovo pérák, které i indičtí sběratelé a fandové značky Jawa běžně používají, se skutečně skví napsané shora na nádrži i s českou diakritikou, přestože Ind nejspíš netuší, k čemu jsou nad samohláskami ty čárky.

Jakkoli je Jawa 300 designově čisté retro, Pérák se skrytým odpružením rámu je už jakousi retromodernou, jaká se začíná ujímat v USA i v Evropě. K inspiraci jeho konstrukce nejspíš přispěl i moderní Triumph Bonneville Bobber. Indický Pérák s matně černým povrchem, ze kterého vystupuje jen parabola světlometu, blikače, hnědé kožené sedlo a lesklé brzdové kotouče, je určitě i pro našince motorkou hodně zajímavou. Hádám, že by se jich u nás mohlo prodat víc než jakéhokoli úžasného modelu od některého ze známých světových výrobců. Indové si s ním vyhráli a povedl se. Kromě zcela jiného podvozku dostal do vínku i motor s vyšším objemem (334 cm3) a výkon se zvýšil o čtyři koně na 30,6 koně.

Jen mi není jasné, k čemu bude Pérák s jediným sedlem v Indii? Snad pro těžké frajery, kteří se chtějí blýsknout něčím extrovním, a na motorce se už jejich celá rodina nevozí. Už mají dost peněz, a tak manželka vozí děti autem. Asi tak nějak to bude, Indie bohatne. Snad i proto je Pérák od poloviny roku 2020 dominantním motocyklem na internetových stránkách výrobce Classic Legends, přestože pochybuji, že by bylo snadné jej koupit. Jenže podobná motorka nejspíš nebyla na indickém trhu právě zhruba sedmdesát let – tehdy se tam prodával původní český Pérák, a tak proč by se firma nemohla trochu vytahovat, i když zatím nestíhá výrobu? I na ostatní Jawy se čeká, a tak Indové počkají také na Pérák. Počkáme si i my, ale jak dlouho, to zatím není jasné.

Ashish Joshi, ředitel Classic Legends, dobře věděl, o čem mluví, když mi řekl, že Česko a Evropa je jako trh příliš nezajímá. Ví, že všichni jezdíme auty a jen pro volný čas se tu prodá „pár motorek“. Ano, to je indický pohled na starý kontinent, na kterém je zájem především o výkonné motocykly japonských značek. K tomu se tu z pohledu Indů prodá ještě zanedbatelné množství motorek vyrobených v Německu, v Itálii, ve Velké Británii, v USA a v Číně.

A nové Jawy? Těch že se u nás prodají nejvýš stovky, a tak že se o exportu do Česka s námi baví vlastně jen proto, že Jawa je česká značka. A konečně že Jawa byla podle něho nikoli jen česká, nýbrž světová značka a oni že ji na to místo prý zas vrátí. Poslouchal jsem to poněkud se smíšenými pocity, takové chvástání. Jenže je třeba vědět, kdo to vyřkl. Když je to člověk, který je zvyklý kliknutím myši odpálit v dolarech cifru, o jaké se v korunách u nás dlouho jen uvažuje, je to realita. Indové vědí, že na to mají. Jsou schopni obrovské množství motocyklů nejen levně vyrobit, mají je ale také komu prodat.

Zakladatelé Classic Legends před pár lety oslovili současného vlastníka značky Jawa a nejspíš očekávali snadnější přístup k možnosti značku Jawa používat, nejraději by ji bývali prostě koupili. Toho se jim ale dosáhnout nepodařilo, a tak byla po dohodě s indickou firmou Classic Legends sepsána smlouva na používání značky Jawa pro její konkrétní výrobky a pro konkrétní trhy. Od počátku bylo rozhodnuto o kategorii New-retro, základní model motocyklu se měl držet designu Jawy 250 – modelu 353 z padesátých let.

Nad vývojem nové Jawy se sešla skupina nadšených a kreativních odborníků, kteří pomohli na svět velmi zajímavému motocyklu, a Indové pak začali vyrábět novou Jawu, opravdu celou originální, žádný odvar z něčeho vyráběného kdekoli jinde. Smlouva, na základě které došlo k vývoji a výrobě současných motocyklů Jawa v Indii, má pro naši značku epochální význam. Jawě se podařil vpravdě husarský kousek – indický partner sám zainvestoval do konstrukce motocyklů, které hrdě nesou značku Jawa a nejsou paralelou žádného shodného výrobku s jiným označením. Ty motorky určitě nedělají značce ostudu a českou Jawu to nic nestálo.

A podívejte se na pozadí toho byznysu ještě z jiného úhlu: jsme hrdí na to, jak si vede naše značka Škoda? Určitě. Jenže komu patří? Značka Jawa je přitom stále v českých rukách, a díky smlouvě bude moci drobný podíl ze zisku z každého motocyklu vyrobeného a prodaného v Indii využít k vlastním aktivitám u nás.

A co je hlavní – indický trh má zájem. Velký zájem. Podle výrobce je čekací doba 8 měsíců, ale z důvěryhodného zdroje jsem se dozvěděl, že spíš to bude celý rok, a objevily se informace, že nestíhá ani továrna, ve které dříve Honda vyráběla skútry a stopětadvacítky Kinetic. Divize jednostopých vozidel koncernu Mahindra koupila továrnu od Hondy už před lety a vyráběla v ní skútry, malé motocykly a třístovku Mojo, jejich dosavadní produkty jsou ale zřejmě na trhu přijímány jen vlažně.

Pak se šedesátiprocentním podílem proto vstoupili do nové firmy – založili Classic Legends, zadali vývoj nové Jawy a trh je vzhůru nohama. Firma Classic Legends kolem toho dělá tajnosti, ale zřejmě staví novou továrnu a pak by se prý mohli zajímat také o širší export, třeba do států Jižní Ameriky a do Ruska – tedy do zemí, kde se běžně nejezdí na motorkách s litrovými motory a kde si na značku Jawa ještě má kdo vzpomenout.

A jak u nás? Nová Jawa 300 po úpravách a zkouškách v závodě Jawa v Týnci dosáhla na plnění evropských emisních předpisů Euro 4, aby se mohla objevit i na našem trhu. Úpravy se pochopitelně mírně podepsaly na výkonu motoru, jenže současné emisní předpisy… s tím se prostě nic jiného nenadělá. První dvěstěkusová série takto upravených motocyklů byla v Indii vyrobena koncem léta 2020 a své majitele už našly i motocykly z další dodávky.

Není to ale jen koronavirus, který v Indii brzdil výrobu. Rok 2021 je zlomovým pro nové emisní předpisy Euro 5, takže motocykly pro Evropu doznají opět malé úpravy. Podle informací z Týnce by se až někdy později měl u nás objevit i širší sortiment barev a snad i modelů.

Rozsáhlejší materiál o indických motocyklech Jawa historických i současných a celou historii a všechny modely Yezdi najdete v časopise Motoxpress č. 30, který je v prodeji do 19. července. Vydání je zaměřeno také na cestovní prototypy Jawa, na historii prvního českého cestovního endura ČZ Trial ze šedesátých let i na vývoj skútrových motocyklů a skútrů Jawa, včetně testu skútru Jawa 125 z roku 1963. Informace, kde se dá časopis koupit, najdete na motoxpress.cz.

Redakční testovací Jawa 300 CL má už na tachometru přes pět tisíc kilometrů a o jejím doufejme i dále bezproblémovém provozu vás budeme opět brzy informovat.