Za hubičku si můžete v Nevadě prohlédnout řadu krásných aut

Nevadské město heren Reno, známé jako „The Biggest Little City in the World“, tedy „Největší malé město světa“, poskytlo za symbolický nájem ve výši jednoho dolaru ročně velký pozemek u řeky Truckee, nedaleko největšího Harrahova hotelu. V září 1988 začaly zemní práce, 5. listopadu 1989 byla slavnostně otevřena zcela nová budova automobilového muzea, jež dostalo název The National Automobile Museum (Harrah Collection).

Nebylo to tak jednoduché, všechny půjčky však byly splaceny a automobilové muzeum vděčí za svou existenci především městu Reno a státu Nevada. Automobily jsou vystaveny ve čtyřech velkých halách (Gallery 1 až 4), spojených chodbami, jež jsou vyzdobeny jako ulice dob dávno minulých; nechybí ani zvláštní místnost věnovaná Billu Harrahovi a nahlédnutí do restaurátorské dílny.

Zámožný podnikatel William (Bill) Harrah otevřel veřejnosti první sbírku vzácných automobilů, která čítala 325 vozů, dne 14. února 1962 ve velké hale ve Sparksu v Nevadě. Sbíral především ty automobily, jež byly buď unikáty už od vzniku, či se dochoval jen jediný anebo také první a poslední kousky výrobních sérií či vozy výjimečné pro svou konstrukci, historii a slavné uživatele. Jeho kolekce byla od počátku největší na světě, byť začala velmi skromně v roce 1948 zakoupením vozu Maxwell z roku 1907 (později zjištěno, že vznikl o čtyři roky později) a legendární „Plechové Lízy“ Ford Model T (opravdu z roku 1911).

Harrahova sbírka se neustále rozrůstala a počet vozidel přesáhl 1 300, více než 750 jich bylo vystaveno v showroomech na předměstí Rena, kam se kolekce ze Sparksu přestěhovala. Mezi exponáty nechyběly ani motocykly, letadla, parní lokomotivy, kočáry a motorové čluny. Vybrané kousky zářily v pasážích Harrahova impéria, tedy v jeho hernách a hotelech. Z hotelů vyjížděly zdarma autobusy, přepravující návštěvníky do muzea, kde vybírali vstupné 1,5 dolaru pro dospělé a 75 centů pro děti v doprovodu dospělých. Psal se rok 1967 a oficiální katalog uváděl 1 336 automobilů a dalších 31 získaných později, takže ještě nezařazených; 34 motocyklů, 12 člunů a lodí i 9 letadel. Pod pořadovým číslem 1 244 byla Tatra 87 ročníku 1947, obě slavné Bugatti 41 Royale z roku 1931 nesly čísla 95 (Berline de Voyage s tovární karoserií) a 96 (Coupe de Ville od Bindera).

Uplynulo šestnáct let. Bill Harrah, který řídil automobil Hudson ročníku 1911 poprvé jako osmiletý a v šestnácti dostal od otce zánovní Chevrolet modelu 1926 (narodil se 2. září 1911 v Pasadeně), začal podnikat v rodné Kalifornii, ale už roku 1937 se přestěhoval do nevadského Rena, kde vytvořil největší komplex hotelů a heren na světě, kromě toho, že se stihl sedmkrát oženit (jednu ze svých žen si ale vzal dvakrát!). Zemřel 30. června 1978 po dvou neúspěšných operacích v St. Mary´s Hospital v Rochesteru v Minnesotě. Jeho obrovský majetek se stal předmětem zájmu mnohých, v roce 1980 hotelová síť Holiday Inns koupila firmu Harrah´s Hotel & Casinos včetně automobilové sbírky, kterou nabídla v aukcích.

Zdvihla se vlna odporu a na nátlak veřejnosti Holiday Inns věnovaly 175 automobilů ze sbírky a obsáhlou knihovnu neziskové organizaci pod záštitou města Reno. Ostatní vozy, včetně Tatry 87 i obou unikátních Bugatti 41, byly rozprodány v aukcích, ty zbylé však vyplnily čtyři velké galerie nového muzea. V první galerii jsou ty opravdu nejstarší automobily od parních povozů přes vozy s neobvyklými pohonnými jednotkami až po elektromobily; druhá galerie je zaměřena na třicátá léta a ve třetí jsou vrcholné kousky padesátých až šedesátých let.

Čtvrtá hala je věnována sportovním speciálům a uvádí je jeden z nejslavnějších maratonských typů, automobil Thomas Flyer 35, čtyřválec o objemu 9 362 kubických centimetrů a výkonu 60 koní (44 kW), slavný vítěz závodu New York – Paříž 1908. Éru páry ovšem nereprezentují jen stroje z počátku minulého století, ale také moderní Barber-Nichols Steamin´ Demon, jenž v srpnu 1985 dosáhl rychlosti 237,5 km/h, a zajel tak nový americký rekord (světový 205,4 km/h z roku 1906 pro nedodržení podmínek zůstal nepřekonán, to se podařilo až Britům s rychlostí 238,6 km/h v roce 2009).

Ještě větší ambice měl speciál Flying Caduceus (1960), s nímž se Nathan Ostich pokusil překonat absolutní rekord, ale dosáhl „jen“ 578,8 km/h, takže Craiga Breedlova nepokořil. Jeho stroj však byl prvním rekordním monstrem, poháněným leteckým proudovým motorem (General Electric J47 z bombardéru Convair B-36). Superkuriozitou sbírky je Jerrari (1977), vlastně Jeep Wagoneer s dvanáctiválcovým motorem Ferrari 365 GTC/4, postavený pro zimní cesty Billa Harraha z Rena k jezeru Tahoe.

Nechybí jediný originální Dymaxion (1934), aerodynamický tříkolový vůz s motorem Ford 3,6 litru V8 o výkonu 75 koní (55 kW) a rychlostí přes 190 km/h; bájný Tucker (1948) ve stylu Tatry 87, ale s plochým šestiválcem v zádi a manuální automatizovanou převodovkou; experimentální kupé Phantom Corsair (1938), postavené příslušníkem známé kečupové rodiny H. J. Heinze; kupé Ghia L6.4 (1961) s motorem Chrysler 6,3 litru V8 pro Franka Sinatru, hliníkový Julian Sport Coupé (prototyp 1925) se vzduchem chlazeným dvouřadovým hvězdicovým šestiválcem v zádi.

K vidění je v muzeu i mohutný Fiat 50 HP Seven Passenger Touring (1914) z americké produkce italské značky v Poughkeepsie ve státě New York, jeden ze dvou kousků pozlacených vozů De Lorean DMC-12 (1981), ale také Mercury z roku 1949, s nímž hrál legendární James Dean ve filmu „Rebel Without A Cause“ a mnoho dalších jinde nevídaných skvostů.