Z bláznivého nápadu jsou světové rekordy FIM!

V roce 1986 se rekordní pokusy nezdařily na sto procent, po 1 000 kilometrech totiž odešel motor a tým Jaroslava Kunského musel jízdy přerušit. Vrátil se až za tři roky, ale ve dnech 13. – 14. září 1989 už motor vydržel celých 24 hodin, tedy přes 2 100 kilometrů! Výsledkem jsou čtyři světové rekordy, dodnes zapsané ve statistice FIM (Fédération Internationale de Motocyclisme) pro tým Jaroslava Kunského, tříkolku Sklo Union Yamaha a kategorii B3 – 350 cm3! Podle dostupných informací se je totiž nikdo nepokusil překonat, i když dosažené průměrné rychlosti byly decentní, ale kroužit v tříkolce po čtyřkilometrovém okruhu celých 24 hodin průměrnou rychlostí 87,571 km/h je opravdu hrdinství!

Byl jsem svědkem obou pokusů jako akreditovaný novinář, a tak jsem se dozvěděl, že bořit rekordy vůbec není jednoduché. Předně se musí najít trať s patřičnou homologací, která platí po tři roky, a stanovit tzv. rekordovou čáru, která je odlišná od oficiální délky okruhu. V Mostě měla 4 057,6 metru, tedy zhruba o devadesát metrů méně než ideální závodnická stopa...

V širokém okolí nebyla žádná homologovaná trať, a tak volba padla logicky na mostecký autodrom, kterému se ji podařilo získat už v r. 1986. Všechno vzniklo z vtipu, pojedeme Velorexem 350! Nakonec se jízdní vlastnosti české tříkolky, určené primárně pro zdravotně postižené řidiče, ukázaly jako značně nestabilní a první nápad byl zapuzen. Jaroslav Kunský, který v roce 1968 emigroval z Československa, aby absolvoval závodnickou školu Jima Russella v Brands Hatch a nějaký čas působil u Audi-NSU v Německu jako testovací jezdec, se v 80. letech vrátil do vlasti a nějak se mu podařilo znovu úspěšně chytit. Spolupracoval s mosteckým autodromem v kuriózní funkci zvané metodik mosteckého autodromu (dnes bychom ho nazvali jakýmsi manažerem) a brzy získal podporu dalších motoristických nadšenců.

Jaroslav Kunský vyzval ke spolupráci závodníka Miroslava Starého, který spolu se svým otcem rekordní tříkolku s prostorovým trubkovým rámem postavil, designera Václava Krále, jenž navrhl jednodílnou snímací laminátovou karoserii, a Zdeňka Černého, který doplnil jezdeckou sestavu ve složení Kunský/Starý/Černý. Tvůrci tříkolky využili to, co dům dal, přední nápravu převzali z Trabantu, pedálovou skupinu ze Škody 100 a zadní kyvnou vidlici přece jen z legendárního Velorexu 350! Dvojice předních kol pochází z Fiatu 126p (jsou dvanáctipalcová), jediné zadní kolo je šestnáctipalcové.

Tříkolka má za řidičem uložený dvoudobý dvouválec Yamaha 350 RD, který pohání zadní kolo řetězem. Konstrukční práce nebyly lehké, za minulého režimu muselo být vše podchyceno státními orgány, vývoj probíhal v Základní organizaci Svazarmu podniku Sklo Union Teplice, po prvních pokusech v létě 1986 došlo k rozdělení na dvě skupiny, ale nakonec Jaroslav Kunský vše ustál a dovedl projekt do vítězného konce.

Plány byly jasné, překonat nebo ustavit světové rekordy příslušné třídy ve vytrvalostní jízdě s pevným startem na 6, 12 a 24 hodin, respektive 1 000 km. Samozřejmě v tehdejší době neměli českoslovenští amatéři na to, aby překonali absolutní rekordy na jeden kilometr nebo jednu míli s letmým nebo pevným startem, kde se rekordy uznané FIM z britského Elvingtonu pohybovaly od 135 do 219 km/h, ale ve vytrvalosti byly mnohem větší šance! První pokusy proběhly 22. až 23. srpna 1986 v Mostě, jako komisaři FIM přijeli Charles Dillene z Belgie a Němec Walter Kaaden, slovutný konstruktér závodních motocyklů MZ.

Za volant tříkolky (ano, měla volant!) postupně usedli Jaroslav Kunský, Miroslav Starý a Zdeněk Černý. Po dvanácti hodinách padl první světový rekord FIM! Jezdci dosáhli průměru 65,542 km/h a překonali starý rekord 46,360 km/h z června 1930 (jiné rekordy byly ještě starší), pokračovali a na 1 000 km ustavili nový 65,061 km/h (rekord dříve nebyl). Pak se ovšem unavený motor Yamaha pro poruchu zastavil. Rekordy byly zapsány na FIM se jmény všech tří jezdců a značky Yamaha.

Pro nový pokus Jaroslav Kunský se svým týmem tříkolku důkladně přestavěl a vylepšil, celková koncepce však zůstala shodná. Urychlení zastávek v depu umožnil otevírací otvor ve střeše nad sedadlem řidiče, a tak při jejich výměně už nebylo třeba snímat celou karoserii. Do Mostu ve dnech druhého pokusu 13. až 14. září 1989 přijel jako hlavní komisař Walter Kaaden, jemuž sekundoval František Votava. Tříkolka, nyní zvaná Sklo Union Yamaha (tak je zapsána v rekordní listině FIM), disponovala výkonem 48 kW (65 k) při 11 000 otáček za minutu, podvozek byl rekonstruován a celý stroj vykázal hmotnost 245 kg.

Jízdy byly úspěšnější a podařilo se překonat čtyři světové rekordy, a to včetně obou vlastních z léta 1986. Nová posádka už byla mezinárodní, vedle Jaroslava Kunského a Luboše Hamouze nastoupili Němec Udo Wollbrink (sehnal nový motor Yamaha 350 RD) a Lawrence Sufryn, známý britský závodník s historickými vozy. Šestihodinovku zajeli průměrem 97,868 km/h, na 1 000 km dosáhli 97,129 km/h, dvanáct hodin projeli průměrem 97,172 km/h a na plných čtyřiadvacet hodin zaznamenali 97,571 km/h.

Jaroslava Kunského jsem pak vídal ještě nějaký čas v Mostě, pustil se do manažerování sportovních podniků, upravoval závodní vozy a vyráběl ruční řízení pro hendikepované řidiče. Jeho nezdolný optimismus mu v roce 2013 pomohl překonat vážnou nemoc, ten rok oslavil sedmdesátiny a pak se dále podílel na zvelebování města Sušice, kde se usadil.