Yamaha Ténéré 700 – Každodenní Dakar

V současné nabídce je velká dvanáctistovka Super Ténéré, která je už ale více silničního pojetí, a pak právě loni představená sedmistovka, která nahrazuje starší jednoválec XT 660 Z Ténéré.

Právě nové Ténéré vzedmulo ohromnou vlnu zájmu, protože už od prvního představení slibovalo „vše správně“. Dobře známý dvouválec Yamaha CP2, který je k nalezení i v MT-07, XSR 700 a silničním cesťáku Tracer 700, je kompaktní, má dostatek krouťáku ve středních otáčkách, ale zároveň i dost výkonu na překonávání delších silničních tras při vyšších cestovních rychlostech. A pak je tu šasi, které je po vzoru současných dakarských speciálů štíhlé, vysoké a obdařené tlumiči s dlouhým zdvihem – přední nastavitelné vidlice mají zdvih 210 milimetrů, zadní centrální tlumič rovných 200. Přidejte si k tomu 204 kilogramů „mokré“ hmotnosti dotankovaného motocyklu, drsňácké vzezření a máte stroj, s nímž si klidně střihnete výlet daleko za naši východní hranici.

Teprve naživo si naplno uvědomuji, jaká je nové Ténéré vlastně kobyla a jak (jen s trochou přehánění) působí na okolí jako dakarský speciál. Sedlo ve výšce 875 milimetrů se řadí mezi ty hodně vysoké, nemluvě o tom, že je i vcelku široké, takže třeba já, přestože mám 184 centimetrů a relativně dlouhé nohy, dosáhnu oběma nohama pevně na zem tak tak, abych nestál na špičkách. Naštěstí manipulaci na místě to nijak dramaticky nevadí – jak už bylo řečeno, Ténéré je štíhlé a navíc má vcelku pozoruhodný rejd, takže městský „trial“ mezi auty ani otáčení na úzké rozbité stezce nepřipraví nijak dramatické chvilky.

Důležité je, že sotva se dá Ténéré do pohybu, jedu si jako král – s parádním přehledem nad okolím a hlavně v absolutním pohodlí. Sedlo je tuhé, ale jen tak, aby nebylo zbytečně tvrdé a neprosedělo se ani při delší jízdě. Na stupačky se nemusí zalamovat kolena, ruce pak na širokých řídítkách, schovaných za ochrannými plastovými kryty, spočívají naprosto volně. Vcelku endurácky optimální je taky pozice pro jízdu ve stupačkách, z nichž se dají sundat ochranné gumové bloky – zůstane potom zubatá stupačka, podobná jako na motokrosových motorkách.

Přede mnou vybíhá velký „pylon“ přední kapotáže, za jehož ochrannými plexiskly se nachází na výšku umístěný budík záměrně evokující závodní roadbook, ale taky hrazdička, kterou by šlo využít třeba na montáž externí navigace. I pro tenhle účel se zástrčka na 12 voltů nachází hned vedle budíku.

Co se palubní elektroniky týče, tady není moc co k řešení a rozhodně tu nic nepřebývá, ale ani nechybí. Na budíku si lze přepínat pár tripmasterů a ukazatel spotřeby, lankem ovládaný plyn nedisponuje žádnými jízdními módy, kontrola trakce tu není a ABS se dá jednoduše vypnout jedním tlačítkem – prostě krása v jednoduchosti.

Srdcem celého stroje, umístěným pořádně vysoko v rámu a schovaným za poctivým plechovým krytem, je už řečený vodou chlazený dvouválec CP2 o celkovém objemu 689 kubických centimetrů. Výkon 67 koní a točivý moment 68 Nm se může na papíře jevit poněkud mdle, ale na nedostatek síly Ténéré určitě netrpí, zejména vzhledem k tomu, jak tu sílu podává.

Na enduru rozhodně nepotřebujete točivý motor, který byste ocenili na sportovním naháči. Místo toho se tu hraje na sílu v nízkých a středních otáčkách, které má motor spousty. Dvouválec se klidně nechá i lehce podtočit, to když si třeba v terénu špatně zařadíte a otáčky vám „upadnou“ ke dvěma tisícům. Už někde nad dvěma tisíci se motor důstojně a bez protestů sbírá a následuje střední pásmo bohaté na krouťák.

Právě v rozmezí od tří do šesti tisíc je motoru nejlépe, radostně a přitom plynule reaguje na povely plynem a Ténéré jede naprosto důstojně. Cestovní rychlost kolem 130 za hodinu není problém držet dlouhodobě a svůj podíl na tom má i solidní ochrana před větrem. Samozřejmě, že to není žádný trhač asfaltu, ale brzdou provozu určitě nebudete. Od nějakých sedmi tisíc už je to horší. Tady motor už negraduje, jenom se líně vytáčí a do tohohle vyššího spektra prakticky nemá smysl zavítat.

Jenomže tahle „spodová“ charakteristika motoru se k formátu motorky vyloženě hodí, zejména jestli chcete jezdit častěji do terénu. Co si budeme namlouvat, na silnici to není žádný zázrak – Ténéré je na vysokém podvozku nesmírně komfortní a nemusíte řešit sebevětší díry v silnici, ale jak dojde na zatáčky, už to taková sláva není. Terénní gumy se zejména na mokru stávají trochu nevyzpytatelnými a vysoké zdvihy relativně měkkých tlumičů nejsou právě etalonem jistoty.

Daleko lepší je to v terénu, kde motorka zvládne bez zaváhání hrozně moc. Tlumiče pobírají nerovnosti a motorku pod rukama zklidní, gumy na nezpevněném povrchu solidně drží a přísun výkonu i brzdného účinku brzd je citlivě dávkovatelný. Ténéré není těžký a nemotorný cesťák, ale lehké, obratné a hubené enduro, které se nechá na nezpevněném povrchu, ale klidně i v bahně, hravě vodit. Prostě se postavit do stupaček, koleny sevřít nádrž a po vzoru dakarských závodníků se řítit krajinou cestou necestou.

A právě to jsou ty vlastnosti, ve které příznivci endura doufali už od momentu, kdy Yamaha nové „sedmičkové“ Ténéré představila. Na tomhle stroji se můžete klidně pustit daleko za hranice bez obav z toho, jaký marast se vám postaví do (ne)cesty. Na nádrž ujedete nějakých 230 kilometrů do rezervy, takže odpadá i úzkostlivé hlídání, aby byla poblíž benzinka, a s dakarovým vzezřením naděláte spoustu parády kdekoliv, kam přijedete.

Cena je u Yamahy nastavená na 249 900 korun. Což je sice zdaleka nejvíc z celé „sedmičkové“ řady, která je vybavená stejným motorem, ale je nutno brát v potaz, jak schopnou motorku za svoje peníze kupujete. Sada hliníkových kufrů včetně držáku potom vyjde na necelých 26 tisíc.