Článek
Pamatuji se, jak jsem ten první typ nenáviděl. Do Československa se dodávaly většinou fádní šedivé sedany, dvoubarevné provedení De Luxe bylo vzácnější, ale ten strašný zvuk motoru, jako když tlučete prázdnou plechovkou o zem, nemluvě o odporném štiplavém kouři, jenž se valil z výfuku dvoudobého tříválce. Na druhé straně jsem obdivoval odvozený dvoumístný roadster Wartburg Sport typu 313/1 i odvahu soudruhů z Německé demokratické republiky (tedy východní části Německa s komunistickým režimem) napodobit prosklenou střechu amerických kombi u verze Camping Limousine (typ 311/5). Tyto vozy jsem ovšem znal jen z obrázků...
Z nouze ctnost...
Jak šla léta, Wartburgy mizely ze silnic, ale dnes jsou to zajímavé kousky historie. A kde udělali soudruzi z NDR chybu? Asi všude kam sáhli! V sedmdesátých letech jsem jezdil s dvoulitrovými šestiválci BMW, jež před válkou opouštěly stejnou továrnu v Eisenachu, pak přejmenovanou na EMW. Bylo těžko k uvěření, že tyto skvělé stroje byly vystřídány zapáchajícími dvoutakty z dědictví levné DKW, jenže v totalitním systému komunistického státu byli lidé rádi, že se podařilo vyrobit vůbec něco.
Ani vznik Wartburgu 311 nebyl jednoduchý, konstruktéři se snažili vylepšit předchůdce IFA F9 (typ 309) na vlastní pěst, nakonec se to podařilo prosadit, ostatně i pro střet exportních zájmů se západoněmeckou firmou Auto Union, jež logicky vyšla ze stejného základu. Wartburg, pojmenovaný podle hradu nad Eisenachem, dostal zelenou. Byl to vcelku moderní čtyřdveřový pětimístný automobil, až na tu poháněcí soustavu, jejíž kořeny sahaly do třicátých let.
Větší sortiment, ale jen pro vyvolené
Podvozek s příčnými listovými pery a jednookruhovými kapalinovými bubnovými brzdami byl převzat z předchůdce IFA F9, jen rozvor náprav se prodloužil o sto na 2450 milimetrů (pro všechny karosářské verze). V přídi se nejprve ukrýval malý kapalinou chlazený dvoudobý tříválec 900 cm3 o zvýšeném výkonu na 28 kW (38 k), který prostřednictvím čtyřstupňové převodovky poháněl přední kola. Sedan Wartburg 900 byl označen jako Limousine, a to buď Standard (311/0) nebo De Luxe (311/1; 311/8 se střešním oknem), byl dlouhý 4 300 mm a vykazoval pohotovostní hmotnost od 920 kg. Dosahoval největší rychlosti 115 km/h a uváděná spotřeba směsi benzin/olej v poměru 1:25 až 33 (olej se přidával do paliva) činila 7,8 až 9,5 l/100 km podle způsobu jízdy.
Sériovou nabídku, ovšem jen pro vyvolené, doplnily dvoudveřové kupé (typ 311/3) z karosárny v Meerane (dříve Karosseriebau Gustav Hornig), třídveřové kombi (typ 311/9) z karosárny v Halle a pěkné pětidveřové kombi Camping Limousine (typ 311/5) z drážďanské karosárny (dříve slavný Gläser).
Kapacita výroby nestačila, a tak se na úhledný pick-up (typ 311/7) s užitečnou hmotností 500 kg už nedostalo, mateřská automobilka zvládla vyrobit jen pětasedmdesát kousků. Kombi 311/9 později dostalo hranatější zakončení karoserie místo výrazně zaobleného, na zádi už byla vzhůru výklopná stěna, nikoli vlevo zavěšené jednokřídlé dveře. Zadní sedadla po sklopení vytvořila prodlouženou ložnou plochu, takže Kombi mohlo sloužit i jako praktický Van pro 435 kg nákladu (ložná délka 1635 mm).
Sportovní sen z Eisenachu
Ve spolupráci s karosárnou v Drážďanech vznikla série 469 sportovních vozů Wartburg Sport typu 313/1 v letech 1957 – 1960, vyznačujících se prodlouženou přídí se třemi odvětrávacími otvory motorového prostoru za předními koly, jejichž dvoumístnou karoserii mohla zakrýt pevná střecha Hardtop. Výkon tříválce 900 cm3 vzrostl na 50 k (37 kW), rychlost se zvýšila až na 140 km/h. Druhým otevřeným typem byl čtyřmístný kabriolet 311/2, také z Drážďan, postavený na základě Coupé ve 2670 kusech. Původní masku s horizontálními lištami nahradila od modelového roku 1959 nová s obdélníkovými výřezy (viz snímky). Národní podnik VEB Karosseriewerk Dresden (KWD) vyrobil také čtyřdveřové vozy typu 311/4 pro policii s otevřenou karoserií ve stylu Jeepu pro rychlé zásahy. Označení 311/6 patřilo exportnímu sedanu s pravostranným řízením.
Přichází litrový tříválec
Dalším vývojem bylo od ledna 1962 zvětšení objemu tříválce na 991 cm3 a standardního výkonu na 45 k (33 kW), vozy pak nesly označení Wartburg 1000, resp. typ 312. Nesmrtelný podvozek původem z předchůdce IFA F9 byl přepracován na odpružení vinutými pružinami (typ 312/1 od roku 1965) a od 1966 posloužil také modernějšímu Wartburgu 353 s novou karoserií hranatých tvarů.
Další kuriozitou na základě původní řady byly automobily Wartburg 1000 Sport-Coupé HT (Hardtop), čtyřmístné 2+2 s novou kapotou z laminátu a vyšší maskou přídě, představené na Jarním veletrhu v Lipsku 1965. Byly to vlastně tři vozy v jednom, tedy otevřený roadster, kabriolet s plátěnou střechou a kupé s nasazenou pevnou Hardtop. Vznikly ve spolupráci s drážďanskou karosárnou, původně Gläser, která o rok dříve oslavila 100 let od založení.
Úspěchy i v Československu
Vozy Wartburg první generace 311/312 se zúčastňovaly největších automobilových soutěží své doby, mezi nimiž nechyběly Rallye Monte Carlo, Acropolis či Tulipánová rallye, byly však handicapovány nízkým objemem válců. Výrobce VEB Automobilwerk Eisenach (AWE) vyrobil prvních 162 vozů Wartburg 311 zkušební série už v roce 1955, kdy získal uvedené jméno podniku, a 14 223 v prvním plném roce 1956. Celkem vzniklo 292 687 automobilů Wartburg první generace do roku 1966. Tato čísla nezahrnují dalších 469 sportovních vozů typu 313/1. Československo bylo třetím největším odběratelem po Maďarsku a Polsku, dovezlo se k nám 127 328 automobilů Wartburg (všech typů včetně 353).
Vylepšený podvozek a dvoudobý tříválec přežil ještě ve 1 225 190 exemplářích typu 353 (W) druhé generace, s nímž v roce 1988 výroba dvoutaktů definitivně skončila. Nikoli však automobilka, posledním pokusem byla produkce 152 775 vozů Wartburg 1.3 do roku 1991, jež byly přestavbou dvoutaktu 353 W na čtyřdobý čtyřválec Volkswagen 1272 cm3. Pokusy o uvedení zcela jiného vozu vlastní konstrukce AWE skončily vždy jen u prototypů. Některé z jich si můžete prohlédnou v pěkném August Horch Muzeu v německém Cvikově.