Článek
Eisenašský elegán se vyráběl v letech 1956 až 1965 a nahradil neméně krásnou IFU F9. Kromě klasického sedanu se dělalo kombi, větší kombík Camping, kupé nebo kabriolet. Právě čtyřdveřový sedan přivezl nové jméno Wartburg podle starobylého hradu, pod kterým se automobily vyráběly. Automobilka má svou historii svázanou se značkou BMW a jméno 311 je také značení starých BMW podobné. Navíc se Wartburg neuplatnil jen na domácím trhu, ale i na západě. Západní Němci si jej mohli kupovat od roku 1958, v další dekádě zamířil do Velké Británie, USA, nebo také k nám. Ve své době patřil mezi nejprostornější a nejpohodlnější automobily na našem trhu. Dokonce bylo i 646 aut smontováno v Argentině. Typ 311 byl nahrazen typem 312, který ve stejné karoserii použil řadu dílů z modernějšího 353.
Nás ale bude zajímat klasický typ 311, který mám tu čest vám dnes představit. Jde o první Wartburg, který mohu řídit a tak jsem nadšený, že jde o tak krásný kousek. Dřív, než jej spatřím, tak ho slyším. Může za to charakteristický zvuk dvoutaktního tříválce, díky kterému pozná Warana i úplný laik. Ten ovšem čeká hranatou škatuli 353 a ne takového elegána. I odpůrce aut Východního bloku musí uznat, že elegantní dvoubarevný modro-krémový automobil vypadá prostě dobře. Tenkrát frčel chrom, takže tu je chromové okruží předních světlometů, kryty zadních blatníků a velká maska chladiče. Do šedesátek tohle auto určitě zapadlo báječně mezi barevné minišaty, sluneční brýle a barevné lavičky. A to navzdory faktu, že je o chlup starší – konkrétně z roku 1958. Auto zdobí krásné dobové doplňky, například plechová tabulka CS. Krásné jsou i originální zástěrky.
Na řadě je otevření dveří, které překrývají práh, abyste si při nastupování neušpinili oděv. Za nimi se ukrývá úžasný interiér, barevně sladěný s karoserií auta. Za velkým volantem se dvěma věnci je modrá kovová palubka. Mezi sedadly pak rovná podlaha. Mezi velkými okny jsou tenké sloupky, navíc oken je dost, aby byl interiér důkladně prosvětlen. Nově přečalouněná sedadla byla doplněná dobovými hlavovými opěrkami. Další známkou luxusu jsou pak popelníky pro každé zadní sedadlo. Zadní okna za dveřmi jsou vyklápěcí, což usnadňuje vyvětrání auta. Elektrika v něm je šestivoltová, takže na nabíjení mobilu raději zapomeňte.
Zatímco vzhledově toho Wartburgu moc vytknout nejde, u jízdy je potřeba být trochu kritický, když chcete zachovat objektivitu. Řazení pod volantem je citlivé a totéž vyžaduje od vás. Na umístění kvaltů se však dá rychle zvyknout. Navzdory rámové konstrukci váží auto méně než tunu, a tak nemusí být dvoutaktní devítistovka přehnaně výkonná. I spotřeba je celkem přijatelných 8,5 l/100 km (ano, je tu i volnoběžka na všech stupních), reálná maximální rychlost tak 100 km/h, takže předjíždění kamionů nečekejte. On by teda mohl jet i rychleji, ale proč jej trápit. Veterán je přeci o pohodě a radosti z jízdy, kterou Wartburg zprostředkovat umí. Je to asi jeho jediná, ale to důležitější výhoda. Pokud vás uchvátil jeho vzhled a elegance a chcete jej mít, pak se za jeho volantem budete cítit dobře.
Je to až k neuvěření, jak příjemné bylo tohle odpolední setkání s takřka šedesátiletým veteránem. To už je řádný věk na automobil, který vznikl na východní straně rozděleného světa. Jistě, věk se už částečně podepsal na jeho vlastnostech, ale rozhodně neztratil nic ze své krásy a elegance. Vím, že řada lidí má potřebu auta z naší strany železné opory hanobit, ale jsou jiná, která si to tak nějak zaslouží víc, zatímco ke krásnému Wartburgu 311 bychom mohli být shovívaví.
Na tomto článku jsme spolupracovali s muzeem Příběhy dvoutaktů.
Foto: Mikka
Stejná technika v jiném balení
Wartburg 311 (nebo tak Wartburg 1000) se vznamně podlel na motorizaci Vchodnho Němcka. Jaho zklad totiž posloužil cel řadě dalšcj aut. Kromě hranatho nstupce 353 se jeho technika objevila i v odvozench sportovnch modelech 313 Sport, lehkm užitkovm automobilu Barkas B1000 a sportovnm kup Melkus RS1000 s racčmi dveřmi otvranmi vzhůru.