Vznik a zánik krásných německých vozů NSU

Historie NSU je velmi dlouhá, továrna v německém Neckarsulmu vyráběla osobní vozy už před válkou, ale pak se soustředila na motocykly, zatímco výrobu automobilů odkoupil italský Fiat. Vrátila se k nim až po válce, kdy naopak převládl zájem o lidové automobily nad motocykly. Po druhé světové válce se firma NSU stala největším světovým výrobcem motocyklů. Znovu začínala s jízdními koly, ale v polovině padesátých let vyráběla přes 300 tisíc motocyklů ročně, než ji smetla japonská konkurence.

Výrobní linku prodala do tehdejší Jugoslávie (NSU-Pretis) a sama přešla na malé automobily, známé jako NSU Prinz. První čtyřmístné vozíky dostaly vzduchem chlazený dvouválec o objemu 583 kubických centimetrů, vycházející z motocyklové konstrukce NSU Max, z níž převzaly originální pohon vačkového hřídele OHC dlouhou ojnicí, roztáčenou ozubeným soukolím od klikového hřídele (systém Ultramax). Výkon motoru vzrostl na 20 koní (15 kW) a vozík NSU Prinz I o hmotnosti pouhých 510 kg dosahoval rychlosti 105 km/h a vykazoval spotřebu 5,4 l/100 km.

Měl ocelovou samonosnou karoserii, rozvor náprav 2 000 mm a celkové rozměry jen 3 145 x 1 320 x 1 370 mm. Všechna kola byla zavěšena nezávisle s vinutými pružinami, dvouválec byl uložen vzadu napříč nad poháněnou zadní nápravou. Převodovka byla čtyřstupňová, od vylepšeného typu Prinz II synchronizovaná. V letech 1957 až 1962 vzniklo celkem 94 558 vozů Prinz první generace (Prinz I, II a III se zvýšeným výkonem na 23 k/17 kW), ale také nejsilnější dvouválcový Prinz 30 s ještě větším výkonem 30 koní (22 kW). Jejich karoserie se neměnila.

Na základě prvního Prinze vzniklo úhledné kupé NSU Sport Prinz, vyráběné v letech 1959 až 1967 (20 831 kusů, z toho prvních 2 715 s karoserií italské výroby od Bertoneho, autora působivého designu). S motorem o výkonu 30 koní (22 kW) i podvozkovými skupinami Prinz 30 dosahovalo rychlosti 130 km/h. Jeho základní tvary posloužily i otevřené verzi NSU Wankel Spider, přičemž jméno prozrazovalo přechod na rotační motor.

Byl to první sériový typ na světě s tímto druhem pohonu, motor Wankel dával 50 koní (37 kW) a také tento vůz dovezený pro Ústav výzkumu motorových vozidel v Praze se zúčastnil Grand Prix Brno! V šestihodinovce v září 1967 vyhráli Václav Syřiště a Václav Chlustina svou třídu a mezi mnohem silnějšími vozy dojeli dvaadvacátí. V letech 1964 až 1967 sice vzniklo jen 2 386 Spiderů, ale pamatuji se, že ještě v roce 1979 byl jeden na prodej v autobazaru v Karlových Varech za čtyřicet tisíc korun!

Výroba pokračovala typem Prinz IV s hranatější karoserií a tedy lépe využitým obestavěným prostorem, přestože rozvor náprav byl jen 2 040 mm. Je to ta karoserie, která inspirovala i tvůrce novějších Záporožců, pod ní však bylo všechno jinak. Dvouválec s 598 kubickými centimetry měl 30 koní (22 kW) při 5 600 ot./min, rozměry narostly na 3 440 x 1 490 x 1 360 mm, hmotnost na 570 kg a největší rychlost na 120 km/h. Byl to velký úspěch, v letech 1961 až 1973 se vyrobilo celkem 625 032 těchto plně čtyřmístných automobilů!

Stejnou filozofii se vzduchem chlazeným motorem vzadu, rozvodem OHC (nyní s pohonem vačkového hřídele řetězem), čtyřstupňovou převodovkou a pohonem zadních kol si zachovaly také větší napříč vzadu uložené čtyřválce, postupně značené NSU Prinz 1000 (od 1967 jen NSU 1000) a Prinz 1000 TT (sportovní verze, později jen TT nebo TTS) s rozvorem náprav 2 250 mm, či jejich delší nástupci NSU Typ 110, 110 S a 1200 s rozvorem 2 440 mm, které uzavřely tuto populární řadu v roce 1973.

Nové modely vykazovaly neobyčejný temperament, první čtyřválec NSU Prinz 1000 dával z objemu 996 kubických centimetrů výkon 43 koní (32 kW), což vozu o hmotnosti 650 kg stačilo na největší rychlost 135 km/h. První tisícovky měly vnější rozměry 3 793 x 1 490 x 1 364 mm a v letech 1964 až 1972 se jich v Neckarsulmu vyrobilo celkem 194 666, z toho 2 405 exemplářů sportovní verze TTS se zvýšeným výkonem na 70 koní (51 kW) při 6 150 ot./min!

Takový vozík uháněl rychlostí 160 km/h a byl neobyčejně úspěšným sportovním náčiním. Ve verzi Prinz 1000 TT se objevil zvětšený motor na 1 085 kubických centimetrů s výkonem 55 koní (40 kW), nástupce TT měl objem 1 177 cm3 a výkon 65 koní (48 kW)! Samonosná ocelová karoserie zůstávala shodná, přibyly zdvojené či obdélníkové světlomety, nezávisle zavěšená kola měla odpružení vinutými pružinami.

Koncem šedesátých let zájem o lidové vozy opadl a NSU zamířila výše. Skutečnou avantgardou byl ambiciózní projekt Ro 80! Progresivní konstrukce neobyčejně tvarově zdařilého čtyřdveřového sedanu NSU Ro 80 s dvourotorovým motorem Wankel o výkonu 115 koní (85 kW) a polosamočinnou třístupňovou převodovkou s kapalinovým měničem byla oceněna v pořadí teprve pátým evropským titulem Vůz roku 1967/1968. Toto obdivuhodné dílo bylo labutí písní značky, kterou přežil ještě druhý sedan NSU s klasickým pístovým čtyřválcem 1,6/1,8 litru, uvedený se zpožděním na trh v roce 1970, ovšem po převzetí firmy skupinou VW/Audi už jako Volkswagen K 70.

Během čtyř let vyjelo 210 082 automobilů této poslední původní konstrukce NSU. V koncernové historii má K 70 významné místo jako první vůz značky Volkswagen s kapalinou chlazeným motorem a pohonem předních kol.