Článek
Věrní čtenáři jistě vědí, že k Porsche 917 se váže několik jen těžko uvěřitelných příběhů. Například, že z počátku se do auta montoval hořčíkový rám, který byl sice neuvěřitelně lehký, ale zároveň reálně hrozilo, že během závodu praskne – což se i stalo.
Tehdy se na estetiku zase tolik nehrálo, prioritou byla rychlost a jednoduchost. Zrychlení z klidu na stovku za 2,7 vteřiny a maximálka 362 km/h jsou ohromující i na dnešní poměry
Nebo historku, že tato střela z počátku příšerně „plavala“ už v rychlostech nad 280 km/h, ale byla schopna jet až 370. Tento problém s přítlakem se potom vyřešil děsivě jednoduše – na záď se pomocí cvočků přimontovaly plechové destičky, kterým se odborně říká „Gurneyho klapky“ – a problém byl vyřešen. Ze zabijáka bylo najednou neporazitelné závodní auto.
Pravděpodobnost je to sice malá, ale kdybyste náhodou někdy potkali Porsche 917 naživo, dost možná byste si jej spletli s angličákem – je na dnešní poměry velmi malé, karoserie je jen v podstatě jakási aerodynamická nádoba pro ohromný motor, kde se shodou okolností našla i trochu místa pro jezdce.
Hmotnost tedy byla jen něco málo přes 800 kilogramů(!). Atmosférický vzduchem chlazený dvanáctiválec – uspořádaný „na plocho“, nikoliv do V, jak jsme zvyklí – měl zpočátku objem 4,5, poté 4,9, a nakonec rovných 5 litrů, kde motor dosahoval fantastického výkonu až 630 koní. Dokonce motor už tehdy využíval řadu komponentů z titanu a hořčíku – a to vše na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.
Porsche 917 bylo na dnešní poměry možná až děsivě jednoduché. Jenže ono také umělo být děsivě rychlé
Jediný, kdo tehdy dokázal s tímto monstrem držet krok, bylo slavné Ferrari – i tak si ale Porsche ze seriálu Sportovních vozů, a samozřejmě i z jeho zlatého hřebu jménem Le Mans, udělalo svoji vlastní exhibici. 917 byla v letech 1970 a 1971 natolik dominantní, že třída mocných pětilitrů byla v roce 1972 zakázána.
Auto na fotografiích je šasi číslo 026 a v roce 1970 se zúčastnilo Le Mans pod taktovkou týmu JW Engineering/ Gulf Racing Team. Od svých sourozenců, kteří až na několik výjimek měli rovněž modro-oranžové barvy Gulf, se odlišuje oranžovou barvou kompletně pokrývající kabiny a část zádě – u ostatních šlo zpravidla o silný středový pruh, případně ještě jeden táhnoucí se po spodní části boků.
Vůz se startovním číslem 22 řídil David Hobbs a tehdejší motocyklová hvězda Mike Hailwood. Auto si vedlo velice dobře – většinu času na celkovém třetím místě. V padesátém kole však v hustém dešti se však Hailwooda zmocnil aquaplanning, auto v rozletu už nedokázal zkrotit a havaroval. Šasi 026 tak závod nedokončilo.
Vůz pak v továrně opravili, a nakonec byl přestavěn na odlehčenou verzi 917 Spyder a v roce 1972 soutěžilo v seriálu European InterSerie, spadající tehdy do Skupiny 7 sportovních vozů. V této formě se auto zúčastnilo závodních soutěží až do roku 1974. Poté jej koupil soukromý sběratel, který vůz měl ve své sbírce až do roku 1988.
Ten jej poté někdy na přelomu milénia prodal současnému majiteli, kterým je Mike Amalfitano, ve světě poměrně známý sběratel. Pan Amalfitano se však krátce po pořízení vozu, před více než deseti lety, rozhodl, že této 917 navrátí jeho původní podobu.
Došlo tedy na rozsáhlou renovaci dle dobových fotografií a pramenů, a tak šasi 026 dnes opět nosí svůj soutěžní „oblek“, tak jako před půlstoletím. Tento úchvatný stroj, který dodnes fascinuje svými výkony, již brzy zamíří do dražby konané 13. až 14. srpna v kalifornském Monterey, kde se očekává cena okolo 16 milionů dolarů, tedy neuvěřitelných 332 milionů korun.