Článek
Hned první a základní věc je stanovení momentu, kdy se o výměnu brzd začít vůbec zajímat – logicky samozřejmě tehdy, když se brzdové desky (popřípadě i kotouče) sjedou za mez opotřebení danou výrobcem.
Že „už je čas“ lze odhalit několika způsoby. Velká spousta moderních aut dnes již disponuje senzorem opotřebení brzdových destiček. Jakmile se směs na destičkách příliš ztenčí, spojí se obvod v senzoru a na řidiče se z přístrojové desky rozsvítí žlutá výstražná kontrolka. O něco jednodušším způsobem je potom plíšek na kovové části destičky, jenž se v určitém bodě opotřebení začne třít o kotouč a vydávat pískavý zvuk. Třetí a poslední metoda je nejjednodušší, ovšem vyžaduje určitou iniciativu – prostě se podíváme skrz kolo a zbývající sílu destiček zkontrolujeme pohledem.
Tahle kontrolka se na vás z palubky rozsvítí, hlídá-li vaše auto opotřebení destiček elektronicky
Detail plíšku, který svým pískáním upozorní, že jsou brzdy v poslední fázi životnosti
Co všechno měnit
Po zjištění, že jsou naše brzdy opravdu za hranicí životnosti, přichází čas servisu. Aniž by si to řada lidí v danou chvíli připouštěla, servis brzd by měl vždy zahrnovat výměnu destiček zároveň s kotouči. Jak před časem řekl Michal Knor ze společnosti Auto Kelly: „V případě, že vyměníme pouze brzdové destičky, nemůžeme počítat se stejnou životností jako v případě první sady. V kotouči se již nachází vyjeté drážky, které se přenesou na nové segmenty. Výsledkem je tak menší třecí plocha, a tím pádem zkrácená životnost.“
Krom toho platí, že se se sjetím destiček většinou blíží ke konci i životnost brzdového kotouče. Tloušťka nového může být řekněme 26 mm, ovšem po najetí 150 000 kilometrů a sjetí prvních brzdových destiček se tloušťka zúží třeba na 23 mm. Pokud potom výrobce udává minimální tloušťku 22 mm, není již na co déle čekat. Výměna destiček i kotoučů sice vyjde na více peněz, ale životnost a spolehlivá funkce brzd se v tomto případě vyplatí.
Kromě samotné síly kotouče indikují jeho opotřebení i drážky, které jsou v něm vyjeté. V tomto případě už jsou drážky velmi hluboké
Nestačí jen sundat a nandat
Mnoho lidí má výměnu brzd zafixovanou coby jednoduchý proces, kdy se staré komponenty prostě vyjmou, nahradí novými a maximálně se k práci přidá trocha měděné pasty. Jenže to je chyba. Montáž brzd totiž znamená výrazně více postupů, než se může na první pohled zdát.
Jakmile je sundán brzdový třmen (zavěšen, aby nevisel na brzdové hadici) a z náboje sejmut kotouč, je ideální přistoupit k měření házivosti samotného náboje kola úchylkoměrem. Každý výrobce udává toleranci, o kolik se může náboj při otáčení vychylovat. Jakmile je náboj mimo toleranci, máme co do činění s opotřebeným ložiskem kola.
Je-li však náboj v pořádku, můžeme nasadit kotouč. Zde se vyvarujeme dlouho zažité nepravdy, že pod kotouč patří již zmíněné měděné mazivo. Rozhodně nepatří, neboť měď způsobí, že si kotouč nesedne na náboj dokonale rovně. Výsledkem by byla vysoká házivost kotouče, která by se pak projevila vibracemi do volantu při brzdění. Pod kotouč proto radši dáme trochu řídkého oleje a samotný kotouč naopak odmastíme od oleje, který jej může chránit proti korozi během skladování.
Nový kotouč nemá přijít na měděnou pastu, protože ta může zabránit perfektnímu dosednutí na náboj
Postarat se musíme také o třmen
Jakmile je kotouč na místě, přistoupíme k péči o třmen. V první řadě je nutné zatlačit zpátky brzdové pístky. Jak se destičky a kotouč postupně ztenčovaly, musely vyjíždět brzdové pístky ze třmenu čím dál tím víc. Nové díly však zaberou ve třmenu výrazně více místa, a to zde kvůli vyjetým pístkům není. Na zatlačování pístků zpět do třmenu existují speciální šroubovací svorky, případně profesionální pneumatické roztahováky.
K zatlačení pístků lze použít i docela obyčejnou svorku a původní destičky
Brzdové destičky také při sjíždění práší a jejich prach se následně napéká na styčné plochy ve třmenu. Aby se desky mohly volně pohybovat, strhneme prach ze styčných ploch pilníkem. Nesmíme ale brousit příliš, jinak zajedeme moc hluboko a destičky začnou mít ve třmenu vůli. Posledním bodem našeho zájmu by měly být čepy, na kterých chodí plovoucí třmeny (u některých typů aut mohou být plovoucí naopak kotouče). Tyto čepy je potřeba pořádně očistit a namazat. V případě, že by třmen nebo destičky v něm nechodily volně, může některá strana váznout, dané kolo bude méně brzdit a desky i kotouč se začnou sjíždět nerovnoměrně.
Nově namontované brzdy - všechny styčné plochy, po nichž se pohybují destičky, by měly být ošetřeny, aby vše chodilo volně
Finální montáží (a přesvědčením se, že nám opravdu nic nezbylo) lze považovat výměnu brzd za hotovou. Ještě než spustíme auto s nandanými koly na zem, našlapeme brzdový pedál, aby zatlačené pístky opětovně dojely až k destičkám. Pak už je na místě šetrná testovací jízda a přibližně 100 km zajíždění, než si kotouče s deskami pořádně sednou.
Na začátku jsme si položili otázku, zda je dobrý nápad vyměňovat brzdy na vlastní pěst. Na jednu stranu se jedná o relativně jednoduchý servisní zásah, na stranu druhou je ale potřeba postupovat odborně a nic nezanedbat. Máme-li adekvátní vybavení a dovednosti, nic by nás nemělo zastavit. V opačném případě je ovšem na místě raději zdrženlivost a pomoc zkušenějšího mechanika.