Výlet Českým rájem s partičkou Rolls-Royce & Bentley club

Počasí se poslední dobou dočista zbláznilo a připadám si, že žijeme pomalu v subtropech. Díky tomu se sezóna roadsterů naštěstí nenachýlila ke svému konci a hardtop zůstává stále uložený pod dekou v garáži. Sraz je u Technického muzea v Liberci a tam prý uvidíme spousty zajímavých britských automobilů. Fakt se moc těším. Pokud jedeme autem pro radost, málokdy používám dálnici. Ani na Lotus Elise žádnou dálniční známku nelepím a trochu času před cestou raději věnuji jízdě prstem po mapě. Základním úkolem zpravidla bývá vyhnout se Praze. Na to, jak se vyhnout silnicím s extra mizerným povrchem, už mám za léta hledání nejlepších okresek také dobrý čich, tedy aspoň doufám. Navigaci v mobilu stejně pořádně obsluhovat neumím.

Pokud jedete ze západního okolí Prahy na sever, nejlépe uděláte, když to vezmete přes Horoměřice a po silnici číslo 240 až do Velvar. O víkendu nebývá tolik přecpaná kamiony a povrch není nejtragičtější. Horší je, že ve Velvarech už snad několik let opravují malý most přes potok. A protože si silničáři práci patřičně šetří, je potřeba najít objízdnou trasu. Jedu okolo sportovního letiště v Sazené, kam mě zpočátku přiláká dobrý asfaltový povrch silničky. Že by to tam po letech opravili? Pamatuju si tu silnici do Ledčic jako extrémně rozbitou ještě z výletů na kole. Ne, neopravili to tam. Nový asfalt je pouze k ceduli na konci vesnice, a tak dál už se šineme třicítkou, kličkujeme mezi dírami a procvičujeme si sprostá slovíčka. Z Ledčic už je to jednoduché. Stará E55 je nyní s novým povrchem, komfortně a svižně tak přijíždíme do Roudnice nad Labem. Mimochodem, pokud to tam neznáte, tohle město s množstvím historických památek stojí za návštěvu a prohlídku. A na náměstí najdete i dobrou cukrárnu, kde vám udělají pořádně silné espresso.

Přejíždím historický most a za ním zabočuji doprava. Silnice směrem na Hoštku vás povede okolo vinic malebného kopce Sovice, kde vám to místy může připomínat jižní Moravu. Vinohrad také příjemně voní. Ve Vrutici se napojíme na silnici č. 269, která vede křivolakým údolím až do městečka Dubá. Vsadím se, že ten kousek jihovýchodního okraje Českého Středohoří, který se ze severu napojuje na Máchův kraj a z východu na Kokořínsko, kromě místních málokdo zná. Údolí s několika zemědělskými vesnicemi se hovorově nazývá „na texase“ a vždycky jsem v té oblasti jezdil rád na kole. Navíc silnice č. 269 do Dubé bývávala oblíbenou součástí mých vyjížděk v neděli po ránu, ať už v jakémkoliv stroji. Je daleko méně frekventovaná, než ta profláknutá motorkářská, vedoucí z Liběchova. Z Dubé se dá jet několika směry, ale naším cílem je Liberec a máme tam být zhruba za hodinu. I tak přijedeme pozdě. Což mě nechává naprosto klidným - jedeme beztak „na kochačku“ a účastníky akce někde prostě potkáme. Takže jedeme okolo zříceniny hradu Starý Bernštejn do Doks. Silnice je to úžasná z mnoha zajímavými zatáčkami, ale povrch by měli opravit. Na to si dejte fakt pozor na motorce. Ve Vrchovanech dokonce zůstaly ještě kočičí hlavy, takže i tam je radno za mokra a na motorce postupovat vpřed hodně v klidu.

Z Doks na Mimoň vede teď úplně nově opravená široká silnice lesem kolem vojenského letiště Hradčany. Odtud si to namíříme kolem kopce Ralsko a poetického koupaliště na březích Hamerského jezera na Osečnou. Tahle dlouhá obec v kraji Karolíny Světlé je takovým rozdělovníkem cest. My se vypravíme serpentinami nahoru do kopce přes Hoření Paseky k Ještědu. Je to nádherný kus silnice, který ale sdílíte s mnoha cyklisty a motorkáři. A občas vám cestu kříží i pěší turisté mířící na Ještěd. Na parkovišti na Výpřeži se zastavíme, poslouchám chvíli praskání pomalu chladnoucí výfukové soustavy Lotusu Elise a zase jednou mám pocit, že není potřeba cestovat přes půl zeměkoule, abych našel místo, kde je vážně hezky. Pak už sjedeme dolů z kopce do Liberce a u Technického muzea jdeme hledat zbytek naší party.

V zadní části Technického muzea nás na parkovišti čeká opravdu velké překvapení. Zaparkujeme náš malý Lotus v rohu, a kromě obdivu červeného maličkého kupé Elan z poloviny 60. let zíráme s otevřenou pusou na majestátní limuzíny. Náš klubový kolega přijíždí včas a parkuje přímo vedle dvou Rollsů - ono chapmanovské „přidej lehkost“ tak získává ještě další barvitý rozměr. Na sraz se vydalo několik desítek krásných automobilů tří věhlasných britských značek a k tomu jako bonus máme otevřený vstup do části expozice muzea, která patří manželům Hadrabovým. Věřím, že bude příležitost se do muzea dostat znovu a v nějakém klidném odpoledni pohovořit se Slavomírem Hadrabou, jenž svou sbírku do pavilonu D Technického muzea v Liberci umístil na jaře tohoto roku.

Velmi sympatický manželský pár v dobovém oblečení zanedlouho vyjíždí z výstavní garáže v raritně červeném Rolls Royce Silver Cloud I. z roku 1959. Elegantní vůz v netradiční barvě se snad ani ke společné vyjížďce se sportovními lotusy vůbec nehodí. Motor Rollsu neslyšně přede a moje drahá polovička bedlivě sleduje zadní dveře, zda-li se neotevřou a z nich nevystoupí Gina Lollobrigida v bílých šatech, Brigitte Bardot či Sophia Loren ověnčená kožešinovým závojem. Všechny tyhle hvězdy stříbrného plátna v obdobných Rollsech jezdily.

K vidění jsou nejen veterány. Bentley Praha přiveze úplně nový model Continental GT a z něj tedy i já, milovník klasických automobilů, nemohu spustit oči. Ve speciální „GT first edition“ verzi nabízí bohaté čalounění protkané diamantovými vzory a úžasný finiš přístrojové desky v klavírní černé s otočným středovým displejem. Nový Continental ukrývá spousty zajímavých detailů, které by zabraly hodiny a hodiny studia konfigurátoru a dalšího času stráveného u dealera značky. Jako geniálně promyšlený detail hodnotím například možnost volby mezi displejem s moderní 12.3“ obrazovkou, nebo trojicí analogových kruhových přístrojů (teploměr, hodiny a kompas). A jen tak mimochodem, zvolíte-li první variantu, displej se dokáže schovat do prostoru pod dýhou, jejíž vzor jste si vybrali dle osobního vkusu. A pak při společném přesunu na zámek Hrubá skála z jedné z křižovatek Bentley zaburácí a celé ty dvě a čtvrt tuny vyrazí kupředu tak rychle, že pokus snažit se takového auta držet působí vyloženě komicky. I když náš žlutý malý kamarád z Hethelu váží asi třetinu Bentley, na jeho zrychlení z nuly na sto spolehlivě do čtyř vteřin vážně nemám šanci ani omylem. O to zajímavější je přesun v koloně za prskajícím hlasitým výfukem dvouvačkové šestnáctistovky hbitého Lotusu Elan.

V impozantním vláčku dojíždíme brzy odpoledne nahoru k zámku Hrubá Skála, dějišti pohádky o princi Bajajovi. Jedno Bentley Turbo R asi čtvrthodinovou šnečí jízdu po úzké silničce k zámku kvituje s velkou nelibostí, lehce se uvaří, zdechne a majitel přijde o hydrauliku posilovače brzd. Ovšem to už jsme na posledním nádvoří, kde se auta tematicky postaví k sobě. My dva s těmi „pidilotusy“ jdeme do rohu k věži pokryté břečťanem.

Máme tu naplánovaný pozdní oběd a vytvoření milé atrakce pro příchozí turisty. Tolik vozů Rolls-Royce a Bentley zde po hromadě nikdo ještě neviděl. Na zámku prý do toho mají ještě nějakou svatbu. Tím pádem ani náš klub aristokratů není zrovna obletovaný číšníky v livrejích, dolévajících pozorně a s noblesou šampaňské Dom Perignon. Nevadí mi to, popíjíme nealko pivo na terase nádvoří a kolega s červeným Lotusem vypráví o své sbírce autíček. A také historku o tom, jak jeho vnučka stále ještě věří, že krásné červené kupé parkující pod břečťanem postupně vyrostlo z jednoho angličáka a teď se s ním dá konečně jezdit. Ve zbývajícím odpoledni se jdeme projít na přilehlé vyhlídky Českého ráje a pomalu se schyluje k odjezdu k domovu. Kolona několika Jaguarů, Bentleyů a Rollsů různých modelů a stáří se dává do pohybu a má plán ještě projet Českým rájem se zastávkou v Sobotce. Jenže představa, jak šinu padesátkou za majestátními auty po úzkých silničkách, se mi zase až tak úplně nezamlouvá, a tak všem zamáváme a náš lehký sporťák zamíří k domovu přes Bakov nad Jizerou, Bělou pod Bezdězem a dále  pokračujeme na Dubou a Roudnici. V Dubé u benzínové pumpy navíc čirou náhodou potkáme kamaráda v Fiatu 500 Nuova ze 70. let, zrovna čerstvě přivezeném z Itálie. Z nenadálého setkání vznikne série snímků, které nám ty chvíle pohody budou připomínat možná navždy.

A pak už zavládne úplná tma, a tak u Roudnice raději najíždíme na dálnici a směřujeme domů. Výlet na sever si zase někdy musíme zopakovat. A aby to nebylo celé jenom povídání o mně a mých oblíbených místech, prostor k diskusi je opět váš.

Máte nějakou oblíbenou silničku, která je zejména v podzimní, listím zbarvené krajině malebná? Ať víme, kam se vydat příště.