Článek
První Corolla byla uvedena na trh v roce 1966, tedy v časech, kdy se Japonsko nacházelo uprostřed strmě stoupajícího ekonomického růstu. Bavíme se o časech, v nichž kralovaly barevné televizory, klimatizace a automobily, které představovaly veledůležité reprezentativní komodity. Vzpomeňme na Cimrmany a jedno vyřčené moudro, co se do kontextu hodí: „...kdo má peňauze, je ještě větší pán.“
Jedním z vedoucích pracovníků makajících na Corolle byl Eidži Toyoda (†17. září 2013), který už tehdy stavěl vůz s vizí, aby po něm vytvořil vysokou poptávku. Dnes už můžeme s klidným svědomím napsat, že se to vývojářům (a tedy i Eidžimu) skutečně povedlo.
První generace přinesla několik revoluční prvků, mezi něž řadíme například aerodynamicky zakřivené čelní sklo, motor s pěti ložisky, vzpěry MacPherson pro přední zavěšení nebo zadní koncová světla v oranžové barvě.
Ale kde se název Corolla vlastně vzal? Od automobilů musíme na skok do říše flóry, konkrétně k označení prstenců okvětních lístků situovaných kolem centrální části květu, což má představovat nejkrásnější část rostliny. Toyota tvrdí, že název Corolla evokuje stylizované, poutavé, kvalitní a kompaktní vozidlo.
Až do páté generace byla úspěšná toyota obdařena pohonem zadních kol, nicméně od pětky výše se z ní stala předokolka, což konstruktérům umožnilo nadělit posádce uvnitř daleko více životního prostoru.
Výjimkou bylo kupé Corolla Levin s novým motorem 1,6 litru 4A-G, které si zachovalo pohon na ta zábavnější kola (zadní) a jemuž se přezdívalo Hachi Roku (japonsky osmdesát šest). Mimo karoserie čtyřdveřový sedan se v nabídce objevil rovněž praktičtější pětidveřový hatchback, působící spíše jako malý kombík, avšak automobilkou označovaný jako liftback.
Listopad roku 1973, Spojené státy americké. Toyota Corolla TE25 vybavená motorem 1,6 litru 2T-B (dva karburátory) vítězí v závodě Press-on-Regardless Rally a rozhodně nejde o jedinou událost, ve které japonská ikona kralovala. Vůz sbírá ocenění dodnes, například moderní vodíková varianta letos zvítězila v domácí čtyřiadvacetihodinovce Fuji Super TEC. Automobil tehdy řídil sám prezident společnosti Akio „Morizo“ Toyoda.
Corolla se tedy stala součástí životních příběhů mnoha lidí, ovšem některé jsou s ohledem na nájezd skutečně zajímavé. Zabrousili jsme na web Toyoty a vyšťourali pár zajímavostí.
Jistý pan Asada si Corollu koupil v roce 1969, tedy ve svých 24 letech. Za více než 47 let s autem najel přes 560 000 kilometrů, což je ekvivalent 14 cest okolo zeměkoule. Recept na úspěch? Šetrné zacházení a výměna oleje každé 3 000 kilometrů. Pokud japonskou kulturu konzumujete do hloubky, předmětný vůz najdete i ve filmu 300 million yen robbery incident.
Ještě větším rekordmanem je Ind Rajah Sellathurai, který se přestěhoval do Kanady před více než 30 lety. Po tom, co vyzkoušel toyoty, byl ke značce vždy loajální a vlastnil nejméně šest modelů Corolla. S tím pátým z roku 2001, zeleným, namotal až do roku 2016 úctyhodných 998 665 kilometrů.
Další krásný příběh se datuje k roku 1970, kdy si paní Tomoko Miyazaki pořídila zbrusu novou Corollu druhé generace ve velmi výrazné červené barvě. Tomoko tvrdí, že už tehdy v ní rudý vůz probudil radost z řízení, která se jí drží více než 50 let. Dnes už starší dáma stále jezdí do autorizovaného servisu a pokaždé si vyžádá stejného mechanika – nehledě na to, v jakém středisku dotyčný zrovna pracuje, zkrátka jezdí jen za ním. K vozidlu si tedy chová velmi silné citové pouto, přičemž široké okolí vnímá paní Miyazaki a Corollu spíše jako pár.
Vysoké oblibě se Corolla těší i dnes, přičemž v Česku ji koupíte jako hatchback, sedan nebo kombi, a to jak s benzinovým, tak s hybridním pohonem, v němž je japonská Toyota na světové špici. Jelikož se 12. generace blíží do poloviny svého životního cyklu, začínáme být pomalu napjatí z toho, co si pro nás vývojáři projektu 13. generace nakonec připraví…