Článek
Pozoruhodné je, že se automobilka Pagani dokáže od zbytku automobilového světa dost odlišit, a to nejen od toho „všedního“. Také od svých „konkurentů“ v podobě ostatních italských automobilek. Jenže popravdě… Pagani si jede svou vlastní ligu.
6 výjimečných vozů Pagani, chronologicky seřazených od první Zondy C12 až po poslední Huayru BC Roadster
A teď nic proti Ferrari a Lamborghini, chraň bůh. Ale i tyto výjimečné automobilky vyrábějí své vozy po tisících. Pagani je vyrábí pouze po stovkách. Je přesně tím, čím byli právě Vzpínající se kůň z Maranella a Rozzuřený býk ze Sant’ Agata Bolognese před takovými třiceti lety. Byla to auta z plakátu. A dnes tento titul náleží právě automobilce Pagani. Jediný, kdo se dokáže velmi přiblížit, je švédský Koenigsegg. Ovšem navzdory spoustě vzájemných indicií jsou si tyto automobilky podobné asi jako oheň a voda. Jedna vyznává umění a krásu, druhá spíš hrubou sílu a brutalitu.
Začátky v „Údolí supersportů“
O Pagani jakožto automobilce už jste se mohli v minulosti na našich stránkách dočíst mnoho. Proto jen velmi stručně: Horacio Pagani, rodák z Argentiny, se vydal do Itálie, přímo do líhně supersportů, aby mohl studovat výrobu těch nejvýjimečnějších automobilů na světě. Začal logicky pracovat u Lamborghini. Zaujal ho tehdy téměř kosmický materiál, který se vyznačoval velmi nízkou hmotností a zároveň ohromnou pevností. Tušíte správně, že šlo o karbon.
První Zonda C12 vznikla v roce 1999
K tomu ale bylo potřeba pořídit speciální pec pro výrobu karbonu, tzv. autokláv. Když svou vizi a vůli vyrábět auta z karbonu mladý Pagani představil zaměstnavateli, byl jeho návrh zamítnut se slovy: „Když to nedělá ani Ferrari, tak proč bychom měli my?“
Každý z nás běžných smrtelníků by řekl „Ano, pane. Dobře, pane.“ A dále by se věnoval své běžné každodenní práci až do konce života. Jenže ne tak Horacio Pagani. Jeho vize, touha, zapálení a vášeň dělat z automobilů pojízdné umění byla tak silná, že si Pagani půjčil v bance peníze právě na onen již zmíněný autokláv, umožňující dát karbonu tvar. A „pár“ let nato se zrodila Zonda… Horaciovo první dítě.
První výtvor: Šifra Mistra Horacia
Horacio Pagani se svými výtvory – 5 verzí modelu Zonda, nalevo je pak zbrusu nová Huayra BC Roadster
Záměrně ve slově dítě nepoužíváme uvozovky, protože Zonda i Huayra opravdu jsou (i když ve velmi přeneseném slova smyslu) dětmi Horacia Paganiho. První Zonda, představená světu v roce 1999, dokonce nesla nejen jméno Horacia Paganiho, ale i paní Pagani. Původní „Pagani Zonda C12“ odkazuje písmenem C na křestní jméno jeho manželky Cristiny. Číslovka 12 pak na dvanáctiválcový motor.
Léta plynula a Zonda rostla jako z vody. Odborná veřejnost začala Zondu poměrně brzy respektovat pro (na poměry superaut) nezáludné jízdní vlastnosti, slušnou kvalitu zpracování a neuvěřitelnou pozornost k detailu. Ta laická, nebo lépe řečeno nadšenecká odezva ji pak vítala s otevřenou náručí hlavně kvůli nezaměnitelnému a charakteristickému designu, údernému jménu a neuvěřitelnému zvuku atmosférické V12 z dílen Mercedes-AMG.
Pagani Zonda F byla svého času nejrychlejším produkčním vozem na testovací trati Top Gearu
Přišla vylepšená verze S, pak i Roadster S, ale když pak přišla v roce 2005 Zonda F, která s výkonem 602 koní a zrychlením z klidu na stovku za 3,6 sekundy dokázala stanout s hlavou vztyčenou i před takovými velikány, jakými jsou Mercedes McLaren SLR, Porsche Carrera GT a Ferrari Enzo, bylo všem jasné, že Pagani je hráč, se kterým se musí počítat. O zajetém rekordním času na trati Top Gearu ani nemluvě – Zonda F tehdy překonala dosud nejrychlejší Maserati MC12 o půl sekundy (!).
Verze „Cinque“, se vyrobilo pouze 5 kupé a 5 roadsterů
Časem si automobilka z italské provincie Modena (správně, tam sídlí i Ferrari) vybudovala dostatečné sebevědomí na to, aby si mohla dovolit vyrobit speciální edici Zondy, která vznikla v pouhých pěti kusech. A právě proto dostala tato Zonda přívlastek „Cinque“. Vzniklo rovněž i pět roadsterů bez střechy. Cena jednoho kusu byla tehdy 1,8 milionu dolarů, tedy zhruba čtyřicet milionů korun bez daně. A už Zonda Cinque měla být tou úplně poslední Zondou. A to se prosím pěkně bavíme o roce 2011...
Magické písmeno „R“ jako Rekord v Zeleném pekle
Nedlouho poté pak okruhově orientovaný speciál Zonda R zajel Severní smyčku Nürburgringu za 6 minut a 47 sekund, čímž ukázal vztyčený prostředník Ferrari 599 XX. Zonda R bylo auto obdobné jako třeba bývaly vozy GT1, avšak Zonda R nemusela splňovat žádná pravidla – konstruktéři měli absolutně volnou ruku. Výsledkem bylo auto vážící pouhých 1 070 kilogramů, zároveň však závodní 6,0l V12 odvozený od Mercedesu CLK-GTR vládnoucí silou plných 740 koňských sil. Úctyhodná čísla, že? A je to ještě úchvatnější, když si uvědomíte, jak vlastně vypadá takové běžné auto, které váží zhruba tunu. Teprve pak si člověk dokáže alespoň vzdáleně představit to peklo.
Zonda R se nesměla účastnit žádného závodního seriálu. A kvůli hluku ji také nepustili na úplně každý okruh…
A přesto, že se paradoxně díky svým schopnostem a řešením, s jakými byla postavena, nemohla zúčastnit žádného závodního seriálu na světě a šlo tedy jen vlastně o velmi drahou „hračku na okruhy“ za 2,8 milionu dolarů, tedy 65 milionů korun, prodalo se 15 kusů Zondy R. A to ani nebylo jisté, že vás na daný okruh pustí. Zonda R byla totiž tak hlučná, že překračovala hlukové limity pro většinu závodních okruhů.
Krátce nato byla slavnostně ve společnosti italského letectva představena Zonda Tricolore, která vznikla na počest právě Frecce Tricolori, letecké akrobatické skupiny italských námořních vzdušných sil, a my si mysleli, že je to opravdu „ta poslední Zonda“. Šlo do jisté míry o Zondu R uzpůsobenou pro běžný provoz, i když už neměla závodní 6,0l V12, ale „standardní“ 7,3l V12, která se do silniční Zondy běžně montovala, výkon však byl téměř stejný. Vznikla také Zonda R Evolution a Zonda Revolucion, kde obě měly výkon zvýšený na 789 koní, přičemž verze Revolucion byla ještě o kus lehčí díky novým brzdám a měla systém DRS. Prý jsou důkazy, že jedna z pěti vyrobených Zond Revolucion objela Nordschleife za 6 minut 30 sekund, ale neexistuje oficiální video. Asi v Pagani nechtěli už dále dráždit konkurenci…
No a poté vznikla další Zonda, a další, a další… Zpravidla šlo o zakázkové edice, které vznikly v jednom jediném exempláři – jsou jimi třeba Zonda Uno, Zonda HH, Zonda Absolute, Zonda Aether, Zonda Kiryu, Zonda Nero, Zonda LH, která patří pilotovi F1 Lewisi Hamiltonovi, až nám byla letos představena definitivně poslední Zonda, nesoucí přídomek HP Barchetta (čteno barketa).
Bude to dost možná znít poněkud nostalgicky, ale 20. narozeniny Zondy také znamenají konec výroby tohoto ikonického superauta. My děkujeme Zondě za to, že nám dvacet let byla snem a „autem z plakátu“ a pak „Maestrovi“ Horaciovi Paganimu za to, že se nebojí v dnešním stále uniformnějším světě vyrábět auta tak, jak chce, protože to zkrátka chce a cítí to tak z celého srdce. Grazie, Maestro!