Článek
Lamborghini Miura SV bylo v podstatě poslední evolucí veleúspěšného projektu P400, poprvé bylo světu představeno v dubnu 1971 na autosalonu v Ženevě, ačkoliv nikoliv od automobilky samotné, ale na stánku karosárny Bertone. Tehdy už byl ukázán i zbrusu nový projekt LP500, tedy první verze budoucího typu Countach. Miura SV měla původně pouze doplnit typ Miura S, ale vzhledem k úspěchu aktuálnější verze ji nakonec zcela nahradila.
Ladná silueta Miury byla inspirována krásnou ženou ležící na pláži. Inu, návrhář Marcello Gandini byl tehdy ještě poměrně mladý…
Dnes patří Miura SV mezi sběrateli k nejvyhledávanějším Lamborghini, neboť je považována za nejlepší verzi Miury vůbec. Giampaolo Dallara a Paolo Stanzani, dva hlavní inženýři Lamborghini v té době, jasně ukázali, že Miura SV bohatě těží z tehdy už pětiletého výrobního cyklu.
Motor ve verzi SV pochopitelně dával vyšší výkon – na tehdejší dobu krásných 385 koní, a to až v 7 850 ot. / min díky čtyřem karburátorům Weber. Zcela nejzásadnější změnou však bylo mazání zvlášť pro motor a zvlášť převodovku, což byla věc, která na povrch vidět není, ale přinášela velké změny a hlavně řadu konstrukčních výhod.
Dnes už takřka magický symbol SV symbolizuje sousloví Sprinto Veloce, tedy „Super rychlý“, a v Lamborghini to nechtěli stvrdit jen silnějším motorem – Miura SV měla oproti typům P400 a P400 S tužší šasi, upravené zadní zavěšení s novými rameny, ba co víc, rozchod byl širší o celých 130 milimetrů, což je obrovská výhoda z hlediska stability. Zadní kola pak byla širší o dva palce, tedy zhruba pět centimetrů.
Interiér doznal nepatrných změn, ale přesto tak nějak omládl
Bylo by však vůči majitelům nefér, kdyby se jedno z nejdražších sportovních aut té doby nelišilo od původních verzí také esteticky. Do věci se tedy vložil opět Marcello Gandini, autor původního projektu, a vozu dal širší boky, pardon, blatníky. Mimochodem – věděli jste, že siluetu auta původně navrhoval podle siluety krásné ženy ležící na boku na pláži? K dalším změnám patřila nová zadní světla a jiný tvar kapoty.
A je tu další paralela s jedním z vůbec nejkrásnějších božích výtvorů – původní Miury také měly okolo předních světel „řasy“, avšak typ SV už o ně přišel. Nemělo to žádný technicky podklad, Ferruccio Lamborghini tím chtěl zkrátit výrobní proces. Ačkoliv na své vlastní Miuře SV si tento prvek kupodivu ponechal, šlo tedy o jedinou Miuru SV s „řasami“. V interiéru potom nedošlo na zásadní změny, jen prošel mírnou modernizací.
Miura SV na svou dobu disponovala špičkovou dynamikou – teoretická maximální rychlost byla 290 km/h a kilometr s pevným startem urazila za 24 vteřin. Ve své době něco takového nemělo obdoby. Do roku 1973 se stačilo vyrobit 150 kusů typu SV, ačkoliv v roce 1975 vznikla ještě jedna speciální na popud rakouského obchodníka žijícího v Kanadě, jistého Waltera Wolfa.
Je to zvláštní, ale bylo to naposledy, kdy design nejrychlejších vozů na světě diktovaly křivky – na Miuru pak plynule navázal Countach, který, jak víme, byl navrhován v podstatě podle pravítka. I přesto, nebo možná právě proto, je Miura dodnes považována za jeden z nejkrásnějších produkčních vozů světa.