Vozy Zastava byly oblíbenou jugoslavskou variantou Fiatu 128

Když Giorgetto Giugiaro dorazil do Wolfsburgu, právě tam stoosmadvacítku rozebírali, aby zjistili, jak Italové dělají auta. A jak to souvisí s jugoslávskou Zastavou? Ta vyráběla Fiaty 128 v licenci, udělala z nich vlastní verzi s jinou zádí, ukončenou výklopnou stěnou. Právě tento automobil, zvaný Zastava 101 a pro vývoz Zastava 1100, zamířil rovněž do tehdejšího Československa…

Fiat 128 zvítězil v prestižní evropské anketě Car of the Year (Vůz roku) 1969/1970 s obrovským náskokem, odborní novináři mu přidělili 235 bodů, zatímco třetí Renault 12 (základ rumunské Dacie 1300) jich získal jen 79. Na druhém místě skončila zapomenutá Autobianchi A112 s 96 body, která však byla předobrazem Fiatu 127, jenž stejným způsobem pokořil konkurenty o dva roky později.

Od jara 1971 se Fiat 128 vyráběl také v jugoslávském závodě Crvena Zastava (tedy Rudá vlajka!) v srbském Kragujevacu, který už od padesátých let v italské licenci dělal různé vozy Fiat včetně lehkých užitkových. Jugoslávci však chtěli podpořit národní hrdost vlastním automobilem, a tak se Fiat 128 ještě téhož roku proměnil na Zastavu 101, a to aplikací nové splývající zádě místo stupňovité, navíc se vzhůru otevíraným víkem, takže ze čtyřdveřového sedanu vznikl pětidveřový hatchback. No, a proto, že trojciferné označení s nulou uprostřed si přivlastnil Peugeot, dostaly jugoslávské automobily pro export pojmenování Zastava 1100.

Italský Fiat dlouho prověřoval koncepci předního pohonu a motoru vpředu napříč ve vozech sesterské značky Autobianchi, ale jeho prvním automobilem této koncepce byl právě Fiat 128. Nová Zastava 101 (1100) převzala koncepci podvozkových skupin a skelet karoserie Fiatu 128. Zážehový čtyřválec o objemu 1 116 kubických centimetrů měl ventilový rozvod OHC a dával výkon 55 koní (41 kW) při 6 000 ot/min, poháněl přední kola prostřednictvím plně synchronizované čtyřstupňové převodovky, zadní byla nezávisle zavěšena na příčných ramenech.

Přední náprava typu McPherson měla odpružení vinutými pružinami se soustřednými teleskopickými tlumiči a příčný zkrutný stabilizátor, vzadu bylo příčné listové pero. Přední brzdy byly kotoučové, zadní stejně jako u Fiatu bubnové, kola nesla pneumatiky tehdy běžných rozměrů 145 SR 13 (všechno stačilo menší). Zavazadlový prostor měl objem 325 litrů, po sklopení opěradel zadních sedadel až 1 010 litrů. Automobil s rozvorem náprav 2 449 mm a celkovou délkou 3 836 mm uháněl rychlostí až 140 km/h, z nuly na sto zrychloval za 19,1 sekundy a vykazoval průměrnou spotřebu benzinu 8,2 l/100 km.

Vzhledem k moderní koncepci patřila Zastava k velmi oblíbeným vozům na československém trhu, stejně jako originální Fiat 128, který se navíc dělal ve velmi zdařilém provedení kupé. Jugoslávská Zastava 128 byl klasický čtyřdveřový sedan podle vzoru Fiat 128, ale hatchbacky Zastava 1100 se později objevily rovněž ve sportovně laděné třídveřové verzi, zvané Mediteran.

Zastava 1100 (typ 101) se vyráběla až do listopadu 2008, přičemž výrobce dodával i komplety CKD pro montáž v Egyptě (El Nasr do roku 2009). K nám bylo do roku 1976 dovezeno přes 7 500 italských automobilů Fiat 128, ale také v letech 1978–1979 přes devět tisíc jugoslávských derivátů Zastava 1100.

Čtyřválec OHC (s vačkovým hřídelem v hlavě válců) měl nesporné výhody proti motorům OHV, a tak se objevil i na závodních tratích. Jezdci využili montáže většího motoru 1,3 litru, který se montoval do silnější verze Zastava 1300 Special, a na okruzích se s ním objevili naši závodníci Miloš Bychl, Václav Bervid, Jan Heřmánek, Vladimír Pitlík, Petr Bílek, Oldřich Kos a další.

V mezinárodním Poháru míru a přátelství na okruzích si velmi dobře vedl Peter Mücke, reprezentant tehdejší Německé demokratické republiky (v ročníku 1978 celkově třetí). Motor Zastava 1300 použil také Metalex pro revoluční monopost MTX 1-04 formule Easter.

Původní strojírenský závod v srbském Kragujevacu byl založen jako zbrojovka už v roce 1853, v roce 1880 reorganizován na Vojnotehnički zavod, v roce 1910 už měl čtyři tisíce zaměstnanců a po válce vedle děl a munice přidal také pušky Mauser. Samozřejmě za druhé světové války byl poprvé zcela zničen. V roce 1953 zahájil montáž slavných amerických Jeepů Willys, v roce 1954 uzavřel licenční smlouvu s italským Fiatem, když smontoval první sedany Fiat 1400 BJ.

Velký úspěch znamenala populární „Fíča“, licenční Fiat 600, která doslova postavila Jugoslávii na kola. Ostatní už znáte. Následovaly jiné typy Fiatů, vlastní Zastavy 101 a další novější modely, z nichž vynikají Yugo 45 a 55, coby Yugo GV (= Great Value neboli Vysoká hodnota) vyvážený také do USA jako nejlevnější automobil tamějšího trhu (v roce 1986 za 3 990 dolarů). Přes značné problémy (rozpad Jugoslávie a někdejší bombardování NATO) tradice závodu v Kragujevacu pokračuje. Po přestavbě se stal továrnou FCA Srbija a vyrábí crossovery Fiat 500L od roku 2012.