Volvo XC90 B5 – závěr doby dieselové má své kouzlo

Vedle toho, že by se mělo jednat o úplně poslední generaci naftových motorů (nově značenou B5), dozvídám se také, že zastavení motoru funkcí stop-start a hlavně jeho opětovné nastartování už absolutně nepoznám. Kdybych dostal korunu pokaždé, kdy jsem to slyšel… Jenže světe div se, v tomhle případě to pravda je.

Čtyřválcový vznětový agregát pod kapotou je totiž mild-hybrid. To znamená, že mu zejména při rozjezdech z místa pomáhá řemenový startér-generátor s výkonem 14 koní (spalovací motor má pak 235 koní). Při normální jízdě mild-hybrid nijak nepoznáte, ale kouzlo je právě v zastavování a rozjezdech. Při dobrzďování Volvo zhasne motor ještě před úplným zastavením a při opakovaném rozjezdu, jakmile pustím brzdu, dá se do práce právě startér-generátor, který „roztáhne“ celé auto i s motorem. Čtyřválcem tedy neotáčí startér, místo toho se auto pohne a motor jakoby z ničeho nic běží. Ve výsledku jsem i já, skalní a zarputilý odpůrce všech stop-startů, nechával stop-start ve Volvu zapnutý. A to už je co říct.

Abych ale nemluvil jenom o tom, jak kultivovaně Volvo chcípá, ono taky kultivovaně jezdí, kultivovaně se chová na silnici a kultivovaně se cítí jeho posádka uvnitř.

Celkově vzato je XC90 jedním z těch „klidných aut“. Ačkoliv je výkon důstojný a třeba zrychlení na stovku zvládá velké SUV za 7,6 sekundy, nikdo nebude cítit jakoukoliv potřebu jezdit s ním rychle. Testovaný kus sice nedisponoval příplatkovým vzduchovým odpružením, které by vtisklo XC90 větší lehkost a plavnost, ale i tak se jedná o velmi komfortní auto. Nerovnosti jsou cítit vzdáleně a odtaženě, což je přesně ten dojem, který u auta téhle kategorie chcete.

Byl jsem poučen, že v rámci faceliftu se XC90 stala pohodlnější a taky že je větší rozdíl mezi komfortním a sportovním režimem. Že by však Volvo se změnou jízdního módu prodělalo nějakou zásadní transformaci, to se říct nedá. Ano, můžete se silnicí řítit poměrně rychle, jenže za volantem velkého Volva to působí tak nějak nepatřičně. Během týdne, co jsem s autem strávil, jsem prakticky neopouštěl komfortní režim, který dává jednoznačně největší smysl.

Režim „gauč“ totiž nejlépe sedí k celé nátuře auta podtržené majestátním hranatým zevnějškem, ale třeba i interiérem. Světlá kůže není úplně vrchol praktičnosti, ale to, jak se uvnitř auta snoubí s tmavými plochami a temnými dřevěnými dekory, vypadá prostě nádherně. A pak jsou tu vytříbené detaily. Velmi hezký je dvoubarevný volant nebo třeba skleněný volič převodovky. Jen je trochu zbytečné, že s ním při každém zařazení musíte pohnout vždycky dvakrát stejným směrem – jeden pohyb totiž jenom vyřadí na neutrál.

Sedadla jsou špičková, podpírají celé tělo a chválím jejich velkorysou posuvnou opěru stehen. Pozice za volantem je přirozená a Volvo vám dovolí sednout si nízko s volantem blízko těla. Veškerá palubní elektronika se pak řadí mezi špičku. Digitální budíky i na výšku postavený „tablet“ infotainmentu fungují výborně a líbí se mi jednoduchost ovládání, kdy jsou hlavní funkce dobře po ruce a není potřeba nikde zabředávat do několika úrovní menu.

Jízdní asistence v čele se systémem Pilot Assist, který kombinuje adaptivní tempomat s aktivním vedením v pruhu, je jedním ze zásadních prvků nabídky Volva. Vše funguje velmi pěkně, ale osvědčilo se mi nastavit citlivost různých upozornění na minimum. Při svižnějším městském ježdění se totiž jinak stávalo, že bylo Volvo až příliš horlivé a okřikovalo mě, i když se vlastně vůbec nic krizového nedělo.

Další novinkou faceliftu je netradiční uspořádání se 6 sedadly. V druhé řadě jsou totiž pouze dvě samostatná (bohužel bez loketní opěrky) a mezi nimi je průchod do třetí řady, kde se pohodlně posadí i menší dospěláci. Stále si můžete vybrat i klasicky sedmimístnou verzi s lavicí v druhé řadě, ale pokud máte menší děti a chcete, aby měly snazší přístup na úplně zadní sedadla, je šestimístná varianta s „uličkou“ mezi sedadly ideální.

Fajn je, že vzhledem k velikosti auta, zůstane i za třetí řadou sedadel poměrně dost velký kufr. Přesný rozměr v litrech Volvo bohužel neuvádí, ale v rámci testovacího týdne jsem třetí řadu sedadel sklápěl jen cvičně, abych si vyzkoušel manipulaci. Cokoliv, co jsem potřeboval převézt (jako třeba basa piv), se naprosto pohodlně vešlo ještě za sedadla.

Největší Volvo je i po letech velmi příjemným autem. Jako celek působí uklidňujícím dojmem, je pohodlné, bezpečné a technicky vyspělé. A ačkoliv nebudu zapírat, že bych mild-hybridní naftový čtyřválec pod kapotou vyměnil spíš za naftový šestiválec, motorizace B5 jede příjemně, kultivovaně a spotřebou se zpravidla vejde do osmi litrů na sto kilometrů. Až je vlastně skoro škoda, že se chce Volvo svých dieselů výhledově úplně zbavit.

Největší SUV značky Volvo začíná v ceníku na částce 1 679 900 korun. Za ni dostanete velmi bohatou základní výbavu kombinovanou s testovaným vznětovým mild-hybridem B5, který představuje základní motorizaci. Testovaná vyšší výbava Inscription s tímto motorem a šestimístným provedením stojí bez dalších příplatků 1 860 000 korun, s příplatky je to pak přesně 2 222 000 korun.