Volvo S60 T5 – dynamické Volvo, které vás bude bavit řídit!

Tentokrát to začíná úplně jinak než u klasického testu Volva. To si totiž obléknete svetr se soby, začnete být na všechny milí a za volantem zpomalíte v průměru o 10 km/h. Jenže na S60 mě zarazil už ten červený lak. Ona se Volva vyrábějí ještě i v jiné, než jen v bílé a černé (a v 50 odstínech šedé mezi tím)? Druhým překvapením je interiér, kde nebyl ani kousek béžové kůže nebo kárované látky. To už začalo být vyloženě podezřelé. Pak jsem nastartoval a bylo jasné, že tady je něco hodně jinak – tohle auto totiž CHTĚLO JET!

Víte, jízda ve Volvech působí většinou spíš jako sedativa. Jsou totiž absolutně pohodlná, naprosto tichá a mají vláčné reakce, takže se za jejich volantem naprosto vyklidníte, místo abyste někam spěchali. Jenže v téhle S60 T5 šel motor dychtivě za plynem, přední kola ochotně kopírovala pokyny řízení a podvozek byl zakousnutý do asfaltu, takže jsem se místo klimbání za volantem nechal strhnout a svou oblíbenou okresku plnou zatáček drtil na plný plyn, pochechtával se a kroutil hlavou, že tohle snad ani nemůže být Volvo. No, a na konci úseku jsem se otočil a dal si ho ještě jednou…

Foukaný dvoulitr naplno zabírá až kolem čtyř tisíc otáček a k omezovači vyloženě letí za naštvaného vrčení doprovázeného syčením turba, podvozek mi dodává jistotu svou stabilitou, stejnou jistotu cítím i z těžšího řízení, kterým se auto nechá precizně vést, díky výkonným brzdám můžu posouvat brzdné body a jet skutečně naplno, S60 to hrdě snáší a plácá mě po rameni, abych rozhodně nezpomaloval, že se taky dobře baví. Kdo říkal, že jsou Volva nudná?!

No dobře, pojďme si přiznat, že S60 T5 není žádný ostrý brus. Na to je motor přece jen trochu moc utlumený, řazení není přímo bryskní, podvozek tvrdě preferuje absolutní grip místo hravosti a volant vám nedává žádnou zpětnou vazbu. Je to prostě funkční nástroj ke svižné jízdě – proto Volvo raději používá slovo „dynamický“ místo „sportovní“.

A to je správně, protože od Volva stejně nikdo nečeká soupeře pro M3 nebo C63 AMG, který by na počkání pálil gumy a pak posádku vystřelil do hyperprostoru. Výkon je v podání Volva prvek aktivní bezpečnost (bezpečnější předjíždění, snazší připojování do pruhů), se kterým se můžete shodou okolností taky trochu pobavit (technici Volva pomrkávají).

Navíc dynamičtější charakter S60 nijak nekazí klasické vlastnosti Volva – pořád se za volantem můžete uvolnit a jet na pohodu, pustit si u toho skvělé audio Bowers & Wilkins simulující zvukem koncertní síň v Göteborgu a řízení nechat z velké části na jízdních asistentech. Jen vám doporučuji připlatit si za pádla řazení na volantu (páka řazení má v manuálním režimu nešikovně obrácenou logiku) a pohon všech kol (kvůli lepší trakci), abyste se – až narazíte na pěkný kousek asfaltu – mohli nechat pořádně strhnout. Tohle Volvo vás při tom nezklame. Nezapomeňte si ho objednat v jiné barvě, než je bílá nebo černá, ok?

Volvo z nabídky modelu S60 vyřadilo diesely, takže si můžete vybírat už jen mezi různými úrovněmi výkonového ladění přeplňovaného čtyřválcového benzinového dvoulitru – verze T4 s pohonem předních kol (1 087 900 Kč) má 190 koní, testovaná T5 jich má už solidních 250 (za 1 167 900 Kč v předokolce a 1 227 900 Kč za čtyřkolku), ale my bychom samozřejmě doporučili verzi T6 (s pohonem všech kol za 1 312 900 Kč) s 310 koni. Jako bonus si můžete pořídit výkonovou optimalizaci Polestar. Víc výkonu, víc bezpečnosti, chápete? Mrk, mrk.