Článek
Zkuste se vžít do historie. Jmenujete se třeba Ove nebo Bosse, to je fuk. Píše se rok 1974 a v televizi i rádiu jede dokola ABBA, která se svým hitem Waterloo právě vyhrála Eurovision. Pokud se zachráníte přepnutím na sportovní kanál, dočkáte se jen ťukání a hekání, protože Björn Borg právě převálcoval celou světovou tenisovou elitu. A tak seberete své úspory a vyrazíte do nejbližšího showroomu Volvo koupit auto, se kterým zmizíte v lese, než vám kultura přinese něco přínosného.
A když jste tam dorazili, mohli jste si pořídit zcela nový model 240. Ten byl již 21. srpna podroben přísnému testování novinářů ve švédském Borlänge, kde měli k dispozici několik oranžových 244 GL. Ostatně stejná barva vládla i v interiéru s typickými opěrkami hlavy se síťkou. Model 240 sice vycházel z předchozího 140 (použil se skelet, dveře a částečně i blatníky), ale v konstrukci nezůstal kámen na kameni.
Volvo totiž dříve uvedlo prototyp bezpečného automobilu VESC, který byl inspirací pro nové modely. Hodně velké byly nárazníky a i díky nim byl automobil o 13 cm delší, než typ 140. Automobilka také vyvinula nový motor, který jste mohli mít v karburátorové verzi s výkonem 97 koní nebo ve verzi se vstřikováním a výkonem 123 koní. Přední zavěšení McPherson byla také žhavá novinka, kufr sedanu o objemu 600 litrů zase sliboval slušnou praktičnost. Hodně populární bylo i kombi 245 (případně šestiválcové 265) s obřím zavazadlovým prostorem.
Od roku 1974 byla v nabídce verze 260 s motorem 2.7 V6 a výkonem 140 koní. Volvo na něm spolupracovalo s Renaultem a Peugeotem. O pět let později pak přišla další novinka – naftový šestiválec a z něj později odvozený pětiválec. Ani na vývoj tohoto agregátu nebyl švédský výrobce sám, tentokrát podal pomocnou ruku Volkswagen.
Mně ale utkvěla v paměti přeplňovaná verze Turbo. Ta se poprvé objevila v roce 1981 u sedanu Volvo 244. Výkon nové vrcholné verze byl 155 koní. Nikdo nečekal, že o něco později Volvo uvede i verzi 245 Turbo, která byla prvním kombíkem s přeplňovaným benzínovým motorem na světě.
V nabídce ale byla řada vzácných a zajímavých karosářských variant. Styl nabízelo kupé 262C, kterému se budeme věnovat v samostatném článku. Volvo ale nabízelo i o 70 cm prodloužený sedan 264TE a kombík 245T, limuzínu 264 Top Executive a speciální kombík 245 Transfer, se kterým se na venkově sváželi školáci na výuku. Od roku 1976 se do USA vyvážela Volva s třícestným katalyzátorem s lambda sondou, které byly o rok později oceněné jako nejčistší automobily v USA. A nebyla to jediná cena, i když většinou je tohle Volvo sbíralo za bezpečnost, například Don Safety Trophy ve Velké Británii.
Volvo ale své hranaté sedany nasadilo i do závodů. Vybralo si pro to přeplňovaný dvoudveřový sedan 240 Turbo s výkonem 510 koní, který měl startovat v šampionátu ETCC. V roce 1985 se jezdcům Thomasi Lindströmovi a Gianfrancu Brancatelli náramně dařilo a celou sezónu vyhráli. Ve stejném roce Volvo vyhrálo i v Brně a trumf obhájilo také o rok později. U nás ale slavil Ulf Granberg. Per Stuerson zase slavil titul 1985 v Deutschen Produktionswagen Meisterschaft, tedy předchůdci šampionátu DTM. Kvůli tvarům se autu přezdívalo létající cihla.
Poslední vyrobený kus byl předán majiteli při speciálním ceremoniálu a klíčky osobně předával generální ředitel automobilky Gyllenhammar. Co předával, věděl dobře, protože sám modely 240 používal. Víc kusů jednoho auta už Volvo nikdy nevyrobilo.
Dnes je tohle Volvo už zase sběratelsky zajímavou verzí, zejména pokud vás láká přeplňované Turbo. Možnost sehnat díly je velká a není to až takový problém. Je to i díky dlouhé devatenáctileté výrobě.
