Volkswagen Transporter Westfalia Joker – Buzz Obytňák

Volkswagen Transporter je skutečná legenda, ikona mezi dodávkami. Ale také mezi obytnými auty, vždyť v prvních kulatých ponorkách přespávali i vyznavači hnutí Hippies. Hranatá třetí generace tomuto unikla, ale i tak ji mám nejradši, takže mám ohromnou radost, že konečně mohu v této rubrice jednu hezkou T3 z roku 1984 ukázat. Jde o obytnou verzi Westfalia Joker, která byla v nabídce od roku 1982, a její majitel Josef jí říká Buzz. Kromě ní se vyráběla klasická užitková dodávka, pick-up s ložnou plochou (a případně dvojitou kabinou), minibus a osobní Caravelle (od roku 1981) nebo vůbec poprvé luxusněji vybavený Multivan (1985). Také se poprvé nabízel Transporter s pohonem všech kol Syncro.

Historie Transporteru sahá do roku 1950, kdy se rozeběhla jeho produkce v Hannoveru. Volkswagen jej označoval jako Type 2, protože jedničkou byl první model, slavný Brouk. Postupně se ale vžilo spíše označení T1 až T6 značící jednotlivé generace. Třetí Transporter opustil obliny a představil v roce 1979 přísně hranatý design, kde kulaté byly jen přední světlomety (později Volkswagen nabízel i ty hranaté). Byl větší, těžší, bytelnější a bezpečnější, byť řidič sedí velmi vpředu a moc materiálu před sebou nemá. Poprvé se ale dopředu vešla trojice pasažérů. Sice posádka sedí hned za přední stěnou, ale ve výši kolen je před nimi ochranný rám a ve dveřích se ukrývají silnější výztuhy. Vysoká pozice za vodorovně umístěným volantem pak připomíná nákladní auto, z Transporteru je ale skvělý výhled do všech stran.

Díky větší karoserii je interiér prostornější a lépe využitelný. Ložná plocha nákladového prostoru je dokonce o 15 centimetrů delší než u nástupnické čtvrté generace. To se pro obytnou verzi Westfalia dost hodí. Mohli jste si vybrat, zda bude mít pevnou vysokou střechu, nebo vyklápěcí jako tento kus. V nástavbě bylo rozkládací lůžko. Myslím, že právě obytná T3 odstartovala celosvětovou popularitu obytných dodávek, a tak jsem i já v sobě nosil sen, že jednu obytnou trojku budu mít a projedu s ní Evropu. Kdo ví, třeba si to taky jednou ještě splním.

Výbava není v tomto případě tak bohatá, ale automobilka nabízela i posilovač řízení, centrální zamykání nebo klimatizaci. Verze Joker byla přitom vlajkovou lodí firmy Westfalia. Kromě zadní sklopné sedačky/postele nechybí v autě kuchyňka, lednice, skříně, vodovod, dvojitá okna a topení. Cena nového auta byla tehdy 27 466 západoněmeckých marek.

Transporter T3 byl poslední s koncepcí vše vzadu (tedy s výjimkou verzí Syncro s pohonem všech kol, které se nabízely od roku 1985 a vyráběly se u Steyru) a technicky v lecčems vycházel z předchůdce. Navíc byl i posledním modelem, u kterého se do nabídky dostaly vzduchem chlazené motory, byť postupně se od roku 1982 montovaly i varianty s chladičem (poznáte je podle druhé níže umístěné mřížky na masce). Kdybych si mohl vybrat, tak bych chtěl řídit Porsche B32, tedy Transporter s šestiválcovým boxerem z typu 911 (ve své době nejrychlejší dodávka na světě). Ale o tom budu zatím jen snít a vnutím se alespoň za volant Josefova nafťáku se skromným objemem 1,6 litru, pětistupňovým manuálem (s kulisou dog leg) a skromným výkonem 49 koní.

Vzhledem k tomu, že už základní verze byla o 60 kilogramů těžší než starší T2, tak ten výkon opravdu není u obytné verze nic moc. Bez servítků, Buzz je pomalý, jako fakt hodně pomalý i na dnešní poměry. Po pár dnech dostávám zprávu, že bylo povolené lanko plynu, a tak se dynamika zlepšila. Výrazně lepší byl ale vznětový model v disciplíně týkající se spotřeby auta.

V plánu je sehnat časem přeplňovaný motor, který nabízel o něco lepších 70 koní. Pak už Transporter nepůsobí tak líně. Touhy mnohých majitelů jdou ještě dál a shánějí třeba motory Subaru, ale to už nepůsobí původně. V případě tohoto motoru jde o klasický řadový čtyřválec, jen je upraven tak, aby mohl být v útrobách Transporteru položen. Volkswagen dával motor hodně nízko, aby zvětšil vnitřní prostor a snížil těžiště.

Hmotnost Buzze se i v této verzi pohybuje někde kolem tuny a půl, což není tak moc. Přesto Volkswagen montoval mnohem větší brzdy – vpředu kotoučové a vzadu bubnové. Výhodou je dobré rozložení hmotnosti mezi obě nápravy. Hřebenové řízení jde zlehka a má skvělou odezvu, takže se s Volkswagenem opravdu příjemně jede. Mohl za to nový podvozek – příčná ramena a vinuté pružiny vpředu, vlečná ramena vzadu. To byl výrazný posun vpřed, co se týče jízdních vlastností. Robustnost všech komponentů znamenala, že podvozek vydržel i mnoho tisíc kilometrů. Vnější rozměry jsou ale pořád rozumné, a tak není manévrování a parkování žádný velký problém.

Co se týká spolehlivosti, je na tom Buzz velmi dobře, navíc se v případě potřeby snadno servisuje a díly jsou všude dobře dostupné. Snad jen přístup k motoru by mohl být lepší. Hodně vstřícná je i česká komunita majitelů, která ochotně poradí a pomůže. Trojky poměrně často trápí koroze, ale na to už mají koneckonců věk. Před koupí si rozhodně udělejte testovací jízdu kvůli případným vůlím v řízení a tichému chodu převodovky. Také zkontrolujte všechno elektrické vybavení.

Dnes je v prodeji už šestá generace Transporteru, což vypovídá dost o jeho popularitě. Volkswagen už za ty roky prodal přes 12 milionů aut v mnoha verzích a nevypadá to, že by se na tomto trendu mělo v nejbližších letech něco měnit. Třetí generace se přestala v Evropě prodávat v roce 1992 (nejdéle běžela výroba čtyřkolky Syncro, běžné verze se poroučely o rok dřív), její nástupce z roku 1990 byl pak asi vůbec nejoblíbenějším modelem, který přešel na motor vpředu a pohon předních (nebo všech) kol. Výroba starší trojky běžela až do roku 2002 v Jižní Africe. Dnes má už také kultovní postavení, hlavně v obytné verzi Westfalia, která snese srovnání s popularitou předchozí generace.

Projevuje se to i na cenách, kdy levné kusy stojí kolem dvou set tisíc korun, za ty špičkové ale dáte i přes půl milionu. Jenže jak se shodují všichni majitelé, auto si tak zamilujete a tak dobře se vám v něm bude žít, že peněz litovat nebudete. Pořád mi tahle legenda přijde ideální auto na dlouhý road trip. Josef si svého miláčka s přídavnými žlutými dálkovými světly vysnil a podle barvy (kdysi bylo auto hnědé, ale Josef ho koupil už v této zelené) a podle toho, že je to vlastně busík, dostal přezdívku Buzz. A jeho maskot, Buzz Rakeťák (i s parťákem Woodym), mává ostatním ze zadního nárazníku. Tak třeba jednou zamává na svých cestách i vám.