Článek
Vždycky jsem se chtěl projet nějakým Volkswagenem z 60. Let. Klasickým Broukem nebo hipísáckým Transportérem. Jenže náhoda tomu chtěla, že první zkušenost se starým VW nasbírám s Typem 3.
Ha, možná jsem nachytal i pár z vás, co? Ono Type 3, známý pod názvy Volkswagen 1500 a 1600, nikdy nevystoupil ze stínu lidového Brouka. A to přesto, že se vyráběl dlouhých 12 let od roku 1961 a celkem z výrobních pásů sjelo více než 2,5 milionu vozů. Ne všechny ale ve Wolfsburgu, montáž probíhala také v německém Emdenu, v Brazílii a v Austrálii. Všechny měly pouze jeden pár dveří, lišily se však v provedení zádi – vyráběl se klasický tříprostorový sedan, elegantní fastback (původně zamýšlený jako náhrada sedanu), praktické kombi a z něj odvozená dodávka. A všechny měly patnácti- a šestnáctistovky umístěné vzadu a poháněná zadní kola. Ovšem pozor, na výběr byla i automatická převodovka.
Pouhých 880 kilo vážící předchůdce Passatu debutoval na frankfurtském autosalonu 1961 se všemi typickými vlastnostmi tehdejších VW – koncepcí vše vzadu a vzduchem chlazeným boxerem. Moderněji měl vedle klasického Brouka vypadat vzhledem k pontonové karoserii bez vystupujících blatníků. Celkově působil Type 3 ve srovnání s konkurencí dost moderně, i když měl pochopitelně spousty drobných ozdob, které byly pro šedesátky typické. Velmi hezky vypadal třeba znak na masce. Konkrétnímu kousku z roku 1970, který se o devět let později dostal do Čech, Pavel ještě přidal dobové mlhovky.
Ostatně z vozu vycházelo i elegantní kupé Karmann Ghia (Type 34). O rok později Volkswagen představil kombík Variant (v USA prodávaný jako Squerback), který si mohli praktičnosti chtiví zákazníci kupovat od roku 1962. Volkswagen představil i dva kabriolety, ty se však nakonec do výroby nedostaly, pravděpodobně z obavy, aby levnější vůz nebral zákazníky Karmannu.
Rok 1968 přinesl model E (Einsprittzung), což byl první německý sériový vůz vybavený elektronickým vstřikováním, Bosch D-Jetronic. V USA byl k dispozici i třístupňový automat, jinak se ale vůz většinou spoléhal na manuální řazení. S automatem si zákazníci užívali také nezávislé zavěšení zadních kol, které se do vozů s manuálem dostalo až o rok později. A další rok přinesl facelift. I tak ale tohle auto nikdy nepřekročilo popularitu Brouka. Definitivně jeho odchod zpečetilo zahájení výroby vodou chlazených VW s motorem vpředu a pohonem předních kol.
Tak se pojďme podívat, o co nás populární Passat vlastně připravil. V sedanu brumlá vzduchem chlazený boxer 1584 ccm s karburátorem Solex, který vychází z 1192 ccm agregátu z Brouka. Předěláno je ale chlazení, vrtule se od generátoru přesunula na konec klikové hřídele, což snížilo výšku motoru a zvětšilo úložný prostor. Proto se mu také přezdívalo kufříkový nebo palačinkový motor. Například měrka oleje je vymyšlená a umístěná tak, že se ani kufr nemusel otevírat. Praktické, když byl plný a vy jste museli hladinu mazlavé tekutiny zkontrolovat. Celek je namontovaný na pomocném rámu spolu se zadním zavěšením. Díky tomu, a spoustě silentbloků v uchycení, byla posádka izolována od většiny vibrací jízdního hluku. Ono i přední odpružení torzními tyčemi bylo mnohem vyspělejší, než v Brouku.
Evropan si s výbavou přiliš vyskakovat nemohl, to Američan dostal za příplatek i klimatizaci. Trochu rozmazlující byl ale automatický sytič, což rozhodně nebylo standardem v tehdejších automobilech. Od roku 1966 se majitelé dočkali výměny bubnových brzd vpředu za kotoučové. A třeba i dnes tak samozřejmá věc, jako samonavíjecí pásy, čněla tehdy nad konkurencí jako trumf nabídky.
Interiér je ohromný. Je až skoro neuvěřitelné, jak moc prostorně vnitřek Type 3 působí. Člověk by až skoro čekal nějakou ozvěnu. Řidič má před sebou obrovský volant s tenkým věncem a logem města Volfsburg ve svém středu. Druhá obruč z jakéhosi „hitlerkovu“ je klakson a určitě jen tak neupadne. Budíky za volantem mají hodně krásnou grafiku, trochu mi připomínají staré Mustangy. V zrcátku je pak opět vidět dostatek místa vzadu. Určitě tomu pocitu takřka nekonečného prostoru pomáhá i světlá barva. Type 3 nabízel přední i zadní zavazadlový prostor s mnohem lepším přístupem, než o jakém se kdy majitelům hmyzích modelů zdálo. Motor se totiž díky nižší výšce nacházel až pod podlahou zadního zavazadlového prostoru.
Konkrétní kus prošel repasí brzd, náprav i podvozku. Určitě je to dobře, protože jízdně je fantastický. Navíc se za vámi ozývá typický zvuk vzduchem chlazeného boxeru, který prozrazuje staré Volkswageny po sluchu dlouho dopředu. Vyniká třeba úžasně citlivé řízení. Čekal jsem, že obrovský volant bude zase zasazen do pudinku, že za jízdy budu neustále kormidlovat sem a tam, ale to u Type 3 nehrozí. Tady se i po sebemenším natočení nasměrují příslušným směrem i přední kola. Když k tomu připočtu fantastcky komfortní houpavý podvozek, mám tady nového adepta na pohodlné auto do garáže snů. Sice s ním nebudete řezat zatáčky, ale občas jsou dny, kdy si chcete jen tak bublat krajinou a kochat se.
A právě k tomu se Type 3 nakonec hodí nejvíc. Jen se nekochejte moc, jako pan doktor, protože zbořit takhle elegantní a krásný kus automobilové historie by byla hrozná škoda. Navíc byste budoucí generace okradli o nevšední řidičský zážitek…
Foto: Mikka
Komisař Stockinger
Volkswagen Type 3, konkrtně model Variant, si možn vybavte z rakouskho serilu Stockinger. A možn tak ne, protože seril byl kvůli nzk oblibě celkem rychle stažen z vysln. Pokud je vm povědom jmno komisaře, tak se jedn o kolegu znmějšho komisaře Mosera z původn sestavy serilu Komisař Rex. Prvě kolega Ernst Stockinger starm Variantem Type 3 jezdil.