Článek
Možná si řeknete, že na tom vlastně nezáleží, protože střídmě vybavená octávka bude přece jezdit stejně jako ta „v plné palbě“. Chyba lávky - když pominu, že třeba se slabším naftovým dvoulitrem o výkonu 115 koní a manuální převodovkou si Octavii v nejlepší výbavě prostě nekoupíte, vstupuje do hry ještě další faktor.
Výbava totiž něco váží, a tak se může poměrně snadno stát, že model se stejným motorem bude mít v lepší výbavě úplně jiné tlumiče, resp. celkové ladění podvozku, než ve výbavě základní. A navíc: Auto bez aktivních tlumičů, vzduchového odpružení, aktivního natáčení zadních kol, řízení s variabilním převodem a dalších moderních vymožeností často jezdí opravdu jinak, a tím vůbec nemyslím hůř. Zatímco zmíněné technologie usnadňují jízdu běžnému uživateli, nadšený řidič si často jízdu lépe užije v „obyčejnějším“ modelu.
U Škody Octavia čtvrté generace většina zmíněných vymožeností není ani ve vyšších výbavách, ale například podvozek DCC s adaptivními tlumiči je u novinářských aut celkem běžný. Testovaná škodovka ale stála na standardním pasivním podvozku, který je navíc o 10 mm vyšší. A když si připlatíte pár tisíc za paket pro špatné cesty, může se zvýšit ještě o 15 mm a přibudou ochranné plasty pod motor a další části podvozku.
Příjemná zpráva se týká i vnitřní výbavy – dnes už si skutečné „holátko“ prakticky nelze koupit, a tak i ty levnější modely mají klimatizaci (v našem případě dokonce vícezónovou), tempomat (v testovaném voze adaptivní i se systémem centrování auta v jízdním pruhu), kvalitní audio a další příjemné prvky, na které je moderní člověk už tak nějak navyklý.
Na druhou stranu jsem se ale opět přesvědčil, že i když je Octavie velmi slušný pracant, rozhodně to není dokonalé auto a v některých oblastech by bylo potřeba ještě trochu zapracovat. Ale to se dozvíte ve videotestu.