Článek
Nebudu tvrdit, že jízda na čtyřkolce není zábava, protože rozhodně je. Dokonce taková, že jsem díky vyplavenému adrenalinu a endorfinům necítil únavu, jezdil jsem v terénním prostoru v Milovicích skoro celý den a už cestou zpátky do Prahy jsem cítil, že jsem to přehnal. A také, že ano - druhý den jsem měl takovou svalovou horečku, že jsem se prakticky nemohl hnout. Inu, netrénovaný člověk se sedavým zaměstnáním…
Říkám to proto, že jízda na čtyřkolkách vyžaduje trénink a zkušenosti, pokud chcete lítat v terénu a zdolávat neschůdné strže. Spousta podobných strojů ale stráví svůj život jinak - poklidným taháním přívěsů s balíky slámy nebo úklidem větví po výseku stromů. Nebo třeba naháněním stáda ovcí.
V testované verzi na čtyřkolce dokonce nemusíte mít ani helmu (což ale nedoporučuju riskovat), protože je homologovaná jako malotraktor kategorie T3b a má omezovač na 60 km/h. Také to znamená, že ji můžete řídit s béčkovým řidičákem, zatímco na verzi bez omezovače a se zadním diferenciálem potřebujete papíry na velkou motorku - a také zhruba 40 tisíc korun navíc.
Nebudu předstírat, že jsem na čtyřkolky kdovíjaký odborník, ale schopnosti Polarisu jsou skutečně ohromující. Ve srovnání s některými soupeři má výrazně lepší parametry jak v průchodnosti terénem, tak v praktičnosti, například v bytelnosti nosičů. Tažné zařízení díky motorové brzdě umí i brzděný přívěs o hmotnosti až 870 kg, vpředu máte naviják, prostě je to pracant, jak se patří. Více se dozvíte ve videu.