Příběh Fiatu 600 ukazuje, o čem se v Československu snilo

Ve Fiatu 600 jsme ale nakonec jezdili zásluhou přátel. Můj táta vystudoval stavařinu na pražské technice společně s jistým Angelem Ragusou, který nějaký čas žil v Československu, kde se oženil s Adrianou, dcerou známého výtvarníka a architekta Vlastislava Hofmana. V polovině padesátých let si z Říma přivezl Fiat 600, světle modrý s typickou italskou poznávací značkou, kde se na černé tabulce vyjímal bílý nápis Roma vedle příslušného čísla.

Několikrát jsme v létě absolvovali prázdninové cesty na naši či jejich chatu, plně naloženi. Pamatuji si, jak nás na Václavském náměstí v Praze zastavil policista, protože Angelo špatně odbočil. Když viděl dva dospělé a čtyři děti v malém voze, navíc Angelo na něho spustil italsky, tak jen mávl rukou a už nic neřešil…

Prvním lidovým automobilem Fiat bylo populární Topolino, pětistovka s miniaturním čtyřválcem vpředu, která však trpěla přehříváním zadního válce pod malou kapotou. Přesto se těšila nebývalému zájmu, ostatně předválečné vozy (vznikaly od roku 1936) jezdily také v Československu. Po válce byla už poněkud zastaralá, ale přežila po faceliftech (Fiat 500B a 500C) až do roku 1955, kdy ji nahradil revoluční Fiat 600 s motorem vzadu.

Fiat 600 byl také u nás snem mladých rodin, do počátku roku 1970 vzniklo 2 452 107 automobilů jen v Itálii, z toho 892 001 původní série s menším čtyřválcem 633 cm3, zatímco od roku 1960 vyráběné provedení Fiat 600 D posílilo na 767 cm3.

V identické podobě podle licence Fiat se tento vůz vyráběl i ve Španělsku jako Seat 600, a to ještě o tři roky déle (poslední vyjel z barcelonské továrny 31. července 1973), tamější produkce od roku 1957 dosáhla 783 745 vozů. Připomeňme i produkci v Jugoslávii (Zastava, téměř milion vozů), Německu (Neckar, 172 tisíc), Argentině (Fiat Concord až do roku 1982) atd. Celosvětová výroba těchto automobilů dosáhla 4,9 milionu...

Fiat Seicento, neboli „šestistovka“, byl dílem geniálního konstruktéra Danteho Giacosy a nahradil klasické Topolino 500 coby moderní malý vůz se samonosnou karoserií, nezávislým zavěšením všech kol a vzadu uloženým kapalinou chlazeným čtyřválcem.

Výkon během let vzrůstal z 21,5 na 24,5 koní u motoru 633 cm3; vylepšený Fiat 600 D s objemem válců 767 cm3 posílil až na 29 koní (32 k podle normy SAE) při 4800 otáčkách za minutu, čímž vzrostla oficiálně udávaná největší rychlost „z více než 95“ na plných 110 km/h, ale spotřeba benzinu klesla z původních 6,0 na 5,8 l/100 km.

Převodovka byla vždy čtyřstupňová se synchronizací na druhém až čtvrtém stupni. Při hmotnosti od 570 kg byl vůz neobyčejně hbitý a obratný. Rozvor náprav činil přesně 2 000 mm, celková délka jen 3 215 až 3 295 mm (od Fiatu 600 až k 600 D).

Po premiéře na Ženevském autosalonu 1955 byl malý Fiat 600 nadšeně přijat veřejností, velká továrna v turínském Mirafiori nestačila vyrábět! První vozy měly posuvná skla v bočních dveřích, u vylepšeného 600 D se objevilo výklopné větrací okénko a posléze dveře zavěšené vpředu (od roku 1965). V roce 1956 přibyla také sympatická verze Fiat 600 Trasformabile se shrnovací plátěnou střechou, také zvaná polokabriolet.

Vzhledem k umístění motoru poprvé u Fiatu vzadu nešlo odvodit klasické kombi; výrobce tedy prodloužil kabinu směrem kupředu, přidal třetí řadu sedadel a na světě byla první Multipla (kdo že je vlastně vynálezcem MPV?). Zesílená přední náprava pocházela z Millecenta (Fiat 1 100), prodloužená příď znamenala o 320 mm větší délku. Variabilní interiér byl k dispozici ve verzích pro 6 osob (tři řady), 4/5 osob (dvě řady) a speciální Taxi.

První Multipla patřila ke koloritu italských měst až do sedmdesátých let, vzniklo 243 tisíc vozů v letech 1956 až 1969. Zrodilo se i skříňové provedení Fiat 600 T pro 600 kg nákladu, u něhož však motor vzadu poněkud omezil objem ložného prostoru ve srovnání s klasickými typy od konkurence. Malý Fiat 600 se stal rovněž základem mnoha odvozených verzí, na nichž se podíleli nejslavnější karosáři a ladiči, z nichž vynikl zejména Carlo Abarth, jehož typy 850 TC a 1 000 TC vítězily na závodních okruzích. Byly to „šestistovky“ se zvýšeným objemem motoru, chladičem v přídi a jezdily s otevřeným krytem motorového prostoru!

V mistrovství Evropy cestovních vozů se objevily také na starém okruhu v Brně, kde patřily k favoritům litrové divize. V roce 1968 ještě Marsilio Pasotti podlehl britskému Mini Cooperu, ale v ročníku 1969 už nedaly Abarthy nikomu šanci (vyhrál Djani Sverko z Jugoslávie). V roce 1970 jel Johann Abt na jasné vítězství, ale v posledním kole čtyřhodinovky začaly vynechávat zapalovací svíčky, takže klesl na třetí místo a palmu vítězství si odnesl Václav Bobek Junior s vozem Škoda 1 000 MB!

S výjimkou roku 1968 (John Handley na Mini Cooperu) ovšem Fiat-Abarth vládl litrové divizi ME od sezony 1965 až do jejího konce v roce 1970, tituly dobyli postupně Ed Swart, Giancarlo Baghetti, Willi Kauhsen a Marsilio Pasotti, startující s pseudonymem PAM.

Nakonec zvítězil i můj táta. Přivezl domů nový bílý automobil Fiat 850, jenž se stal nástupcem populárního Fiatu 600 se stejnou koncepcí, a pak dlouhá léta zůstal vozům značky Fiat věrný...