Článek
Auto je stroj, velmi komplexní technické zařízení, ale nějakým zvláštním osudem získalo i svoji duši. Jsou v něm za dlouhá leta nasbírány zážitky z dob, kdy bylo v pohybu. Pochopí to jen někteří. Mít rád stará auta je osobitá úchylka, která se často dědí, a typicky se jí za celý život nezbavíte. Když v sobě máte automobilovou vášeň, vážně neřešíte slůvka jako „investice“ anebo „potenciál růstu“.
Ferrari 250 GTO Scaglietti z roku 1962 se prodalo před třemi lety na aukci v Monterey za šílených 48 milionů dolarů; je jedinečné, jiné takové na světě neexistuje, ale bez pohybu a pravidelného nákladného servisu by vlastnictví takového vozu nedávalo žádný smysl
Kolem starých aut se pohybuji od dětství. Nějak se to stalo. Auta jsou moje nesmírně velká vášeň, i když jsem je občas podváděl s motorkami a dalšími různými koníčky, které mě v různých dobách chytly za srdce. Kluci i holky mají mít své koníčky. Spojují nás, je o čem se bavit, a často díky nim potkáváme lidi, které bychom jinak v běžném pracovním nebo soukromém životě nepoznali. Koníčky obohacují a autíčkářství obzvlášť. Jenže jak říkám, pochopí to však jen někteří.
Jsou i tací, kteří pravidelně sledují výsledky světových aukcí veteránů, bedlivě čtou veškeré tabulky vývoje hodnot různých historických aut a sledují, co jde nahoru, co stagnuje a o která auta dokonce zájem opadá. Jenže auta nejsou akcie. Nejsou to ani obrazy, zlato, staré mince či archivní vína. Auta mají totiž onu zmiňovanou duši a člověk o ně musí pečovat. Myslím, že kdysi něco podobného řekl slavný závodník a milovník (nejen) automobilů Porsche, Walter Röhrl. A měl naprostou pravdu.
Lotus Elan +2 byla novinka roku 1967, auto zacílené konkurovat zejména Alfě Romeo Giulia GT1600 Veloce, která byla rovněž čtyřmístným kupé s ryze sportovním dvouvačkovým motorem pod přední kapotou
Osobně se za žádného sběratele veteránů nepovažuji. Mám jen několik automobilů, většinu už historických a ani jeden z nich jsem nekoupil za účelem zhodnocení své investice. Rád s auty jezdím a nová auta mi voní jen částečně. Tak to se mnou bylo asi od nepaměti. V dobách s mokrým řidičákem jsem si hrál s karburátorovou Simcou jen proto, že jsem se chtěl trošku odlišit od vrstevníků, kteří bastlili výfuky na ojetých Favoritech. Pak jsem koupil Forda Cortinu, protože měla úžasnou světle modrou barvu a tu spoustu rzi na prazích a v podbězích kol jsem poněkud odmítal vidět. Myslíte, že jsem takové auto koupil s vidinou vydělat na něm jednou peníze? Jistě, že ne. Vášeň pokračovala a já postupně odhaloval taje starých sportovních aut, která mě baví nejvíc.
Škoda 130 RS na Monte Carlo Historique; to je historie naší domácí značky, která mě vždycky nesmírně zajímala a byl jsem na ní i hrdý
Jak šel čas, v médiích probublávalo hodně zpráv o tom, jak lze zaručeně na starých automobilech vydělat. „Kupujte staré škodovky, jsou investičním zbožím,“ lákaly lidi titulky novin. A já tvrdím, že je to celé obrovský nesmysl. Tedy, nesmysl není koupit si starou Škodovku. Nesmysl je pořídit takové auto bez plánů, co hezkého s ním chcete zažít, co všechno se při jeho údržbě chcete naučit. Pokud máte k autům pozitivní vztah, nechcete je jen zavřít někam do haly, v lepším případě do muzea, kde je bude mít šanci někdo alespoň vidět. Víte, že auta jsou stroje, že potřebují lásku a péči. A ta není zadarmo. Je úplně jedno, jestli renovujete Trabant po dědovi anebo Jaguar E-type. Každé má sice výrazně jinou cenu, ale ony hodiny práce se spolehlivě stráví na obou z nich.
Lotus Elan prochází momentálně menší revizí pohonného ústrojí a seznam dílů k objednání se mi pomalu, ale jistě rozrůstá
Momentálně jsem se dostal do fáze větší předsezonní údržby na svém starém Lotusu Elan z roku 1967. Je to skvělé auto a dost možná nejlepší, jaké jsem kdy vůbec měl. Celou úsměvnou „investici“ jsem zkazil už loni v červnu při koupi. Já to auto nekoupil, aby se oprašovalo v garáži. Já s ním chtěl jezdit. Podle záznamů historie posledních let najíždělo až tragicky málo kilometrů. A já přidal za loňskou sezonu skoro 2 tisíce! A to panoval Covid 19, nebyly tudíž veteránské akce a nějakou dobu trvalo, než se vyřídily veteránské doklady. Býval bych jezdil určitě i víc.
Lotus Elan má jako základ ocelové páteřové šasi, sklolaminátovou karoserii s ocelovými výztuhami lze zvedat buď jen za něj, nebo s velkou opatrností jen pod přesně určenými úchytnými body; povšimněte si širokého spodního lichoběžníkového závěsu vzadu a kotoučových brzd
Auto je ve vynikající kondici podvozkově, brzdy jsou také renovované. Převodovka řadila skvěle a já jen vyměnil olej, udělal základní údržbu, obul nové pneumatiky, jelikož ty původní už měly spoustu let na hrbu a byly zpuchřelé. Dvouvačkový a tehdy velmi pokrokový motor Lotus Twincam jel jako vítr. Jaké bylo tedy překvapení, když se nyní kvůli výměně všech těsnění rozebral. Jel totiž jak vítr, ale jen na dva válce, abych byl přesný. Prostřední dva se spíš jen vezly s prasklými pístními kroužky do počtu, než aby dávaly nějaký skutečný výkon.
Krátce před sezonou jsem totiž auto odvezl kamarádovi, aby mi pomohl seřídit karburátory weber. To, že byl motor trošku „olejnička“, respektive, že z něj olej kapal vážně asi příliš, jsem pochopitelně věděl. Ale já chtěl tu loňskou první sezonu jezdit, užívat si to. Kontroloval jsem hladinu a občas doléval olej a bylo to. Na britském fóru hrdých majitelů sporťáků z Norfolku jsem se dozvěděl, že „tečou“ vlastně všechny. „Když není olej pod autem, není ani v motoru,“ říká klasické anglické úsloví.
Změřili jsme komprese a zjistili, že něco není úplně, jak má být. A tak se motor kompletně rozebral, aby se ukázalo, že poslední generálka motoru, ať už ji dělal v Británii kdokoli, byla zkrátka fušeřina. Dáváme motor dohromady tak, aby to bylo správně. Bude vyžadovat lásku, péči, hodiny práce a pochopitelně i nějaké peníze. Na konci náročného procesu však zůstane motor, který tentokrát už doopravdy pojede jak vítr! Jestli měl už ve stavu, v jakém byl, minimálně pocitově velmi slušný výkon, vsadím se, že po opravě těch koní naženeme do stáda ještě daleko víc.
Motor Lotus Twincam využívá blok Ford OHV; veškerou magii a skvělý měrný výkon získal díky hliníkové dvouvačkové hlavě; využíval se v šedesátých letech zejména v motorsportu
A já se už nemůžu dočkat, až bude hotovo. Jestli jste postiženi autíčky úplně stejně, tak je vám to jasné. Běžné konzumní věci všedního dne počkají, odepřít si člověk může nakonec leccos. Vše přeci přebije onen pocit z právě rozbalované krabice, ze které na vás vykouknou blyštivé a zbrusu nové motorové díly!
Vidíte, o nějaké investici nemůže být přeci řeč. Jasně, můžete si svůj veterán vybrat pečlivěji i lépe než já, ale zkušenosti se často shodují. Každý veteránista, který své sportovní nebo cestovní historické auto využívá, dřív nebo později i montuje. V sezoně se s auty jezdí, nasávají se tím pádem dojmy, jaké asi měli tehdy naši předci, když ona auta bývala nová, užíváme si to. Jízdní zážitky jsou pak vykoupeny spoustou času okolo péče o auto, která je nedílnou součástí celého koníčku.
Ferrari 348tb je už daleko náročnější technika na údržbu než sportovní vozy šedesátých let; jenže také už před časem oslavilo třicítku a stává se regulérním historickým vozem; je drahé a náročné na údržbu, ale jízdní zážitky vám ty peníze a čas dokonale vynahradí
Uznávám, že klasická auta v posledních dvou desetiletích na hodnotě opravdu stoupají. Ale tohle není jediný relevantní údaj, který máte sledovat. Důležité je uvědomit si, že se starým autem nikdy nekupujete jen statický předmět nějakého budoucího zhodnocení, ale komplexní techniku, kterou potřebujete umět pochopit, ovládat a udržovat ji. Bude vás stát čas, peníze a něco nového se v rámci procesu poznání stroje i naučíte. Investujte ten čas. Nekupujte auta jen jako předměty, do kterých bezpečně uložíte své vydělané peníze. Kupujte auta jako objekty vášně, kvůli radosti z řízení i poznání techniky, která kdysi dávno možná zářila svojí inovací a neměla by zůstat zapomenuta.