Ford Anglia byl na Západě milovaný stroj

Zatímco Ford Anglia třetí generace byl automobil velmi konzervativního designu, další generace překvapila nejen zcela novým stylem, ale i výtečným podčtvercovým motorem (tedy s velmi krátkým zdvihem pístů proti průměru válců). O tom, že klienti na novou vlnu slyšeli, svědčí zájem o nový vůz, který v letech 1959–1967 způsobil 1 083 960 vyrobených vozů. Ještě nedávno však byl život auta a jeho osudy poměrně utajenou kapitolou, například slovutná Wikipedie uváděla jen to, že jde o podivuhodný vůz z knihy a filmu o Harry Potterovi (teď už je to lepší). Samozřejmě, že britský Ford z Dagenhamu chtěl i novou Anglii znovu uplatnit na československém trhu, ale k žádné dohodě nedošlo.

Dvoudveřový Ford Anglia dostal zcela novou samonosnou karoserii a zcela novou poháněcí soustavu, krátkozdvihový motor i kompaktní čtyřstupňovou převodovku; negativní sklon zadního okna přispíval k většímu prostoru nad sedadly, zajišťoval lepší výhled v dešti a dovoloval větší rozměry víka zavazadlového prostoru.

Designerem byl Američan Elwood P. Engel (1917–1986) z New Jersey, jehož tři díla Ford Anglia 1959, Lincoln Continental 1961 a Chrysler Turbine 1963, jakož i pozdější pontonové karoserie a „muscle cars“ od Chryslera mu zajistily nesmrtelnost mezi mistry karosářského umění. Pro Anglii využil stylu Breezeway, jenž uplatnil už dříve u Fordu na velkých vozech Lincoln-Mercury. Silueta automobilu byla v Evropě neobvyklá (o dva roky později dostal podobnou Citroën Ami 6), ale přesto našla statisíce příznivců a výrazně se odlišila od konkurence.

Čtyřválcový motor Ford typu 105E o objemu 997 kubických centimetrů vynikal vrtáním válců 80,96 mm, ale zdvihem pístů jen 48,54 mm (to není chyba tisku!), takže se hodil pro závodní úpravy s vysokými otáčkami. Známá firma Cosworth připravila verzi MAE (Modified Anglia Engine) pro okruhové závody, která v roce 1967 s dvojitým karburátorem Weber 40 DCOE dávala 105 koní (77 kW) při 9 000 ot./min, a poháněla i dva Lotusy 41 Formule 3, dovezené do Československa. Vítězili s nimi až do roku 1970 legendární jezdci Vladimír Hubáček a Vladislav Ondřejík. Motor Cosworth MAE z Fordu Anglia byl tehdy základem všech významných monopostů Formule 3 a dobyl nespočet vítězství na celém světě.

Samozřejmě, v sériové verzi pro Anglii byl výkon skromnějších 40 koní (29 kW) při 5 000 ot./min, podvozek ale konvenční, vpředu vzpěry McPherson a vzadu poháněná tuhá náprava. Po litrovém 105E následoval odvozený čtyřválec 1,2 litru, známý jako typ 123E pro Anglii Super se stejnou karoserií. Výkon 50 koní (37 kW) zlepšil dynamické parametry a posunul největší rychlost na 132 km/h.

Ford Anglia čtvrté generace se představil v roce 1959 a bez větších změn se vyráběl osm let, koncem roku 1962 debutovala silnější Anglia Super nejen s větším motorem, ale i s plně synchronizovanou převodovkou z Cortiny. Třídveřové kombi a panelová dodávka byly dalšími karosářskými variantami, samozřejmě tak pozbyly negativního sklonu zadního okna. V roce 1968 typovou řadu Anglia nahradil známý Escort.

Automobily Ford Anglia byly velmi úspěšné i na závodních okruzích, dobře si vedla také Anita Taylor, atraktivní sestra britského jezdce Formule 1 Trevora Taylora (působil s Jimem Clarkem u Lotusu), či Roger Williamson, tragická postava F1, který vyhrál mistrovství Hepolite-Glacier 1970 s vozem Anglia, poháněným motorem v úpravě Holbay. V Itálii nebyli spokojeni s příliš „americkým“ designem, a tak Giovanni Michelotti navrhl novou karoserii uhlazeného italského stylu bez negativního sklonu zadního okna, kterou od roku 1964 pro deset tisíc vozů Ford Anglia Torino vyrobili v karosárně O.S.I. (Officina Stampaggi Industriali) pro domácí trh (Ford Italiana).

V době, kdy britský a německý Ford měly vlastní výrobní program, patřila britská Anglia k nejdůležitějším typům. Poprvé se jméno objevilo před válkou, výroba pokračovala stejným typem s rámovým podvozkem i po ní; v roce 1948 přišla druhá generace a 1953 známá třetí (100E), první se samonosnou karoserií. Pouze tyto vozy třetí generace s motory 1,17 litru SV se v menším počtu dovážely do Československa.

Britové připravili odvozené třídveřové kombi, jež neslo podle výbavy jméno Squire nebo (poprvé) Escort. S nástupem popsané Anglie 105E se původní proměnila na Ford Popular 100E (přežila do roku 1962), nemluvě o čtyřdveřové verzi Prefect, která v roce 1959 obdržela litrový motor OHV z nové Anglie (přežila do 1961). Při modelové obměně 1968 poslední Anglia definitivně zmizela, vyjely nové Escorty. Čtvrtá generace se vyráběla v Dagenhamu, od 1963 v Halewoodu.

Poslední Anglia typů 105E/123E z let 1959–1967 se tedy k nám nikdy nedovážela, i když se britský Ford o to snažil, česky psaný prospekt „Panorama vývoje“ s vozem Anglia a pražskými věžemi na titulní straně byl připraven pro Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně 1960. Ford u nás uspěl až později s většími typy Consul Cortina.