Vespa slaví 75. výročí – Symbol Itálie vzniká od roku 1946

Italský inženýr Corradino D’Ascanio v padesátých letech nevymyslel jen nejslavnější skútr na světě, ale pomohl vytvořit celý sektor dopravního průmyslu – vyjma originální Vespy pracoval na prvním motorovém skútru Innocenti, první motorové koloběžce Lambretta a později navrhl užitkovou tříkolku Piaggio Ape, která se stala inspirací pro miliony rikš na asijských silnicích.

Jenže ikonická Vespa nebyla D’Ascaniovým nejpyšnějším úspěchem a vlastně jej trochu ztrapnila. Corradino D’Ascanio se v Itálii vyznamenal zejména konceptem prvního vrtulníku pro výrobce helikoptér Agusta a vývojem vrtulí s proměnným stoupáním. V mnoha ohledech však bylo jeho použití leteckých technologií tím, co z Vespy udělalo obrovský úspěch.

Vynálezci bývají na své výtvory hrdí, ale Vespa ani nebyla D’Ascaniův nápad – ve skutečnosti neměl rád motocykly kvůli jejich mastnotě, odhaleným hnacím řetězům a těžko vyměnitelným pneumatikám. Koncept Vespy je připisován italskému průmyslníkovi Enricu Piaggiovi, který pověřil D’Ascania prací na jednoduchém lidovém motocyklu. Ten si jej 25. dubna 1946 patentoval.

Rodinná firma Piaggio byla založena v roce 1884, začínala s výrobou dřevěných armatur pro námořní průmysl a časem se zaměřila na výrobu námořních plavidel a letadel, a proto na začátku 30. let zaměstnala D’Ascania. K největším odběratelům jejího vybavení pro armádu patřila i Mussoliniho fašistická vláda a D’Ascaniův přínos letectví byl natolik velký, že mu byla udělena hodnost generála v italském letectvu.

S koncem 2. světové války se však Piaggio dostalo na seznam společností, které nesměly vyrábět vojenskou techniku, a tak se po vzoru německého Messerschmittu a BMW zaměřilo na motorizovanou silniční dopravu. Zničená poválečná Itálie s malým přebytkem peněz potřebovala jednoduchý dopravní prostředek, který by si mohl koupit úplně kdokoliv, a inspirací byly malé koloběžky Cushman amerických parašutistů.

Prvním zaměstnavatelem Corradina D’Ascania v nově vznikajícím oboru bylo Innocenti, toužící po malém, spolehlivém a ekonomickém skútru pro dvě osoby s jednoduchým ovládáním pro muže i ženy. Výsledkem D’Ascaniova práce byl koncept s lisovaným nosníkem s vnějšími ocelovými panely karoserie, ovládacími prvky na řídítkách a uspořádáním motoru s převodovkou přímo na zadním kole, eliminujícím hnací řetěz a s ním spojenou špínu. Zavěšení kol na jednom rameni inspirované letadly pak umožňovalo snadnou výměnu kola při defektu a standardní výbavou byla i rezerva.

Továrna podnikatele Ferdinanda Innocentiho však vyráběla válcované trubky a skútr s lisovaným nosníkem pro ně byla až příliš revoluční, takže si vlastní skútr udělali po svém. Když pak za D’Ascaniem přišel Enrico Piaggio s požadavkem na konstrukci dalšího lidového skútru, původně letecký inženýr už měl plnohodnotný návrh v zadní kapse svých kalhot.

Corradino D’Ascanio jen modernizoval svůj návrh podle prototypu MP5 s přezdívkou „Paperino“, ale Enrico Piaggio nebyl spokojen s tvarem karoserie – při nasedání bylo nutno přes Vespu přehodit nohu jako přes normální motorku. Tvrdil, že je to problematické pro ženy, které nosí sukně nebo šaty, a ukazovat cokoliv pod nimi bylo ve čtyřicátých letech přinejmenším nedůstojné. Řešení problému bylo snadné, protože hlavní nosník v podvozku skútru umožnil průchozí design a produkční Vespa byla na světě.

První Vespa se vyráběla s dvoutaktním jednoválcem o objemu 98 cm3 o výkonu 3,2 koně při 4 500 otáčkách za minutu. Do prodeje byla uvedena v roce 1946, byla okamžitým obchodním trhákem a je až překvapující, jak nejnovější Vespy o 75 let později navazují na původní myšlenku. V roce 1949 byla Vespa natolik populární, že Piaggio začal vydávat časopis, v němž Corradino D’Ascanio vyprávěl příběh o jejím vzniku.

A jak Vespa dostala svůj název? Legenda vypráví, že když Enrico Piaggio poprvé spatřil prototyp MP6 od D’Ascania s baňatou zadní karoserií spojenou s předním koncem úzkým „pasem“, zvolal: „Sembra una vespa!“ („Vypadá to jako vosa!“). A to se okamžitě uchytilo jako název.