Věděli jste, že Ford GT40 se dělal i „nahoře bez“?

Ford GT40. Nemusíte být zrovna zarytý automobilový fanda, abyste o něm slyšeli, protože jeho název a tvary většině lidí alespoň „něco říkají“. My si GT40 pamatujeme hlavně jako závodní auto, které bylo stvořeno za jediným účelem – napráskat Ferrari v prestižním vytrvalostním závodě 24h Le Mans. A nezapomeňme, že „gété-čtyřicítce“ se to podařilo rovnou čtyřikrát za sebou v letech 1966-1969. V roce 1970 pak začala nadvláda Porsche, ale to už je trochu jiný příběh…

Je to ještě úchvatnější, když si uvědomíte, že GT40 (číslo odkazuje na výšku auta v palcích, což je jen asi 101 cm) byla vlastně prvním závodním autem pro třídu prototypů, které Detroit vypustil do světa. Takový úspěch jistě málokdo čekal, je ale nutno podotknout, že moře času také spolklo testování, vývoj a spousta bezesných nocí strávených dolaďováním. A právě z této doby se nám také dochovalo několik prototypů, mezi nimiž se našlo i pár roadsterů.

Kromě jiné karoserie se prototypy lišily pochopitelně také výrobním číslem. Produkční verze mívaly před sériovým číslem logicky řešenou předponu P, přičemž prototypy, které vznikly ještě předtím, nesly předponu GT. Tento kus, šasi GT/ 108, je v pořadí osmým z pouhých dvanácti předprodukčních kusů Fordu GT40, a úplně první z pěti vyrobených bez střechy, tzv. roadsterů.

Výroba auta byla dokončena v dubnu 1965 a poměrně krátce poté jej čekalo testování. Pod kapotou duněl osmiválec z Shelbyho Cobry o objemu 289 kubických palců, nebo-li 4,7 litru. Převodovka Cod firmy Colotti byla pro lepší rozložení hmotnosti uložena vpředu. Tento první prototyp bez střechy už nesl nové designové finesy, např. optimalizovaný čumák nebo zvýšené otvory pro sání u zadních sloupků. Třešinkou na tomto pomyslném „retrodortu“ jsou potom klasická drátěná kola Borrani. Za jeho volantem neusedl nikdo menší než závodnící Sir John Whitmore a Richard Attwood – jen tak mimochodem,  to je ten chlapík, který v roce 1970 pomohl dovést Porsche 917 k vítězství v Le Mans.

Podle odborníků na vývoj GT40 byl prototyp s číslem šasi GT/ 108 fakturován z divize Ford Advanced Vehicles (FAV) do rukou Carrolla Shelbyho a jeho firmy Shelby American.

Tento Roadster GT40 ve službách firmy Carrolla Shelbyho plnil hlavně exhibiční a promoční účely, zejména na trati v kalifornském Riverside nebo na o něco známější trati Laguna Seca. Památnou se ale stal mítink, který Shelby pořádal na základně Shelby American, jenž byl věnován nejvyšším představitelům společnosti Ford Motor Company. Pánové v kravatách tak měli možnost se s prototypem svézt na sedadle spolujezdce vedle závodního jezdce Kena Milese. Když pak přišla řada na Henryho Forda II., tehdejšího ředitele a syna zakladatele firmy, zhostil se řízení Carroll Shelby osobně. Podle dostupných materiálů to bylo poprvé a naposledy, co se slavný předseda firmy svezl v GT40. Henry Ford chtěl natolik porazit Enza Ferrariho, že byl ochoten investovat horentní sumy peněz do vývoje závodní GT40. Vůz ho nadchl, a tak byl ochoten za vítězství zaplatit i velmi vysokou cenu, a to doslova.

Další významná akce přišla v říjnu 1965, kdy se v USA jela Velká cena na okruhu Watkins Glen, přičemž v té souvislosti byl čumák auta přelakován do matné černé. Prozatimní lídr šampionátu, a následný mistr světa, Jim Clark dostal tehdy příležitost vyzkoušet si pár kol s prototypem GT40 Roadster v rámci exhibiční jízdy. Má se za to, že nikdy více už fenomenální Brit za volant žádné GT40 neusedl.

Krátce nato GT/108 putovala do firmy Kar Krafts, kde sloužila hlavně při vývoji a testování a významným dílem tak přispěla k vítězství Ford GT40 verze Mark IV, která slavila triumf v Le Mans v roce 1967. Auto pak krátce sloužilo jako předváděcí vůz v jednom dealerství Fordu v Milwaukee ve státě Wisconsin. Větší část soumraku 60. let ale GT/108 strávila právě v Kar Krafts, než byla prodána do soukromých rukou George Sawyera, jednoho ze zaměstnanců této specializované dílny. S partou kolegů z firmy pak GT40 Roadster uzpůsobil pro silniční provoz, když udělali několik úprav motoru a spárovali ho s převodovkou ZF z prototypu Fordu Mustang Mach 1.

Do roku 1978 auto patřilo poměrně známému majiteli dealerství Harley Cluxtonovi, který ho prodal Johnu Robertsonovi z Big Forku. Robertson autu navrátil bílý čumák, avšak modré závodní pruhy změnil na černé.

Později se vůz vrátil zpět do Cluxtonových rukou, který jej posléze prodal Tomu Congletonovi z Kansasu, jenž na něm nechal udělat rozsáhlou renovaci. Záměrem bylo navrátit autu jeho původní podobu do takové míry, jak jen to bude možné. Zajímavé je, že vzhledem k minimálním vylepšením auto získávalo na historických přehlídkách pouze průměrná hodnocení, ale tehdejší majitel si originality auta cenil více.

Auto se potom v 80. letech objevilo na obálkách časopisů jako The Shelby American nebo Autoweek, a dokonce ve Watkins Glen 1989 na výročním setkání 25 let od uvedení Fordu GT40.

V roce 1992 tento výjimečný Ford GT40 v karoserii Roadster přišel do dlouhodobého vlastnictví sběratele z amerického severozápadu. Tehdy GT/ 108 bylo v dobrých rukou a v roce 2003 dokonce prošlo další rozsáhlou renovací od firmy Reily and Company v Kalifornii. Auto se taky zúčastnilo řady přehlídek historických vozů, mezi nimi třeba srazu Automobilového Klubu Shelby American (SAAC) v roce 1994 na okruhu Road America, Přehlídky elegance v Pebble Beach 2003 (zvítězilo zde ve své třídě), setkání Quail Motorsport v roce 2010 a zazářilo i na Přehlídce elegance na Amelia Island na Floridě v roce 2013.

Auto pak ještě jednou změnilo majitele v roce 2014. GT40 je symbolem klasických i klasických závodních amerických vozů, zároveň je také lákadlem pro fanoušky Le Mans a vytrvalostních závodů obecně. Jeho výjimečnost, příběh a unikátní stav z něj dělají opravdu žhavé zboží. Ovšem jen pro několik málo vyvolených šťastlivců – odborníci z aukční síně RM Sotheby’s odhadují cenu někde mezi 7 až 9 miliony dolarů…!