Vážíte si nových aut?

K téhle ideji mě vlastně přivedl jeden dělník, který si v areálu, kam jezdím do posilovny, celkem pravidelně leští svoji trojkovou Fabii. Na pohled nejde o žádný firemní vůz nebo zápůjčku. Ten mladý muž zkrátka pracoval a vydělal si tolik, aby si mohl lidovou škodovku dovolit. Vzhledem k výběru modelu nebude žádný autíčkář, ale praktik (má kombíka), co se o svoje auto prostě stará.

Víte, proč je Dacia tak úspěšná? Protože cílí na miliony lidí, jako je náš neznámý kolega. Když už si prostě vyděláte dost peněz na auto, hodně si rozmyslíte, za co je utratíte. Produktové obrázky značkových vozidel v plné výbavě jsou sice krásné, ale český soukromník se většinou spokojí se základem (a něčím navíc), případně se středem.

Na to plynule navazují čím dál modernější asistenční technologie, jenže ouha. V základu nebo středu (nejsou-li povinné) nebývají a taky o ně málokdo stojí. Když si půjdete vybírat nové auto, patrně vás bude zajímat cena, kufr, spotřeba a základní výbava. Fíčury typu automatické parkování, asistent pro vycouvání nebo poloautonomní řízení významné procento lidí neosloví, a pokud ano, stejně tyto systémy většina z nich nebude umět správně používat. Možná vás to překvapí, ale i díky elektronickým a často povinným hračkám jsou auta v Evropě čím dál dražší.

Koukneme-li do statistik, vidíme, že se u nás nejlépe prodává Škoda Octavia. Nicméně ta je příkladem masivních firemních nákupů. Kdyby někdo komplexně zmapoval volby soukromníků, prodejní hitparáda by se jistě trochu pozměnila. Přece jen Kamiq, Sandero, i30 nebo Berlingo budou pro masy významně cenově dostupnější.

Velkou změnu za poslední roky prodělaly operativní leasingy. Jakmile se masověji rozšířily i mezi soukromníky, chytří jedinci si spočítali, že se jim vyplatí hradit měsíčně předem stanovenou sumu a mít klid. Statisíce lidí si tak vyzkoušelo, jaké to je jezdit novým vozem nižší střední třídy. Jestliže jste měli doma starou jedničkovou Fabii a pak přesedlali do nového Rapidu, museli jste si připadat jako králové. Nápad byl navíc dotažený takřka k dokonalosti, roční vozy se měly stát velmi atraktivními ojetinami. Leasingovky i bazary si mnuly ruce, jenže…

Nejlepší auto do terénu je služební a co nechceš, to půjč. A přesně takhle se mnoho uživatelů pronajatých aut chovalo. Není to moje, neřeším. Takové vozy už po 60 tisících kilometrech často vypadaly jako herky, případně jejich technický stav odpovídal trojnásobnému nájezdu. A zajímalo to jejich uživatele? Zhruba stejně, jako je interesovala daňová reforma v Ugandě.

Ještě horším příkladem (ne)vážení si aut jsou velké firmy. Ty si většinou nakoupí nebo pronajmou flotilu stejných vozidel, ve kterých se neustále střídají různí řidiči. Mladí, staří, tencí, tlustí, zkušení, nováčci, závodníci i šetřílci. Takový různorodý mix uživatelů bych přirovnal ke stěhování národů, případně k otočení jedné pracovní směny v Kvasinách.

Jaký byl výsledek krátkodobých leasingů? V bazarech se začaly hromadit zánovní vozy, které ale nikdo nechtěl. Divíte se tomu? My ne. Přece byste si nekoupili nějaké auto s nejasným původem. V technickém průkazu uvidíte maximálně leasingovku, ale to vám nepoví, jak bylo s předmětným automobilem zacházeno. Řídil ho jeden zodpovědný šofér, nebo agresivní manažer, co na pohled voňavou naftovou Octavii trápil v ucpaném pražském provozu? Tisíce otázek, tisíce (ne)pravdivých odpovědí a důvěryhodnost velkých prodejců ojetin také bývá různorodá.

Nejen kvůli tomu jsou „operáky“ v současnosti trochu přepracované, na delší dobu a za jiné peníze. Zlatý důl se nekonal, několikaleté vraky stále korodují za ploty bazarů a čekají na své kupce, kteří si zatočí na kole štěstí a doufají, že natrefí na ten správný nevylítaný kus.

Půjčovací byznys se rozjel též na poli elektromobilů. Nadšenci v nich vidí pohon budoucnosti, mnozí fanatici bezmezně propadli aušusům Elona Muska, jedna z největších korporací světa (Toyota) řekla, že bude investovat raději do vodíku, ale co racionálně smýšlející lidé? Tak ti mají naštěstí na výběr, proto se dnes bez problémů dá elektrické vozítko půjčit.

Nejlepší a nejméně pokrytecké je si udělat obrázek o elektrikách sám a nepapouškovat názory samozvaných vizionářů, nebo naopak zarytých odpůrců čehokoli nového. Přece jen když byl představen první iPhone, mnoho lidí se Stevu Jobsovi smálo. A koukněte se dnes do vaší kapsy, pravděpodobně tam najdete mobil obdobné konstrukce.

Autopůjčovny však mají svá úskalí. O elektromobily, zvláště ty hodně výkonné, se na krátkodobé pronájmy zajímají hlavně testovači. Ti se pochopitelně snaží zkoušet zrychlení, předjíždění a užívat si obří porci točivého momentu, která je dostupná prakticky od nuly. Nehledě na to, že v drtivé většině případů tankují jen na rychlodobíjecích stanicích, takže baterie předmětného elektroauta zažívají minimálně pogrom.

Bzučícími vozítky nepolíbený člověk pak může nabýt dojmu, že to či ono auto na baterie vlastně „nikam“ nedojede. Sám jsem testoval jednu ojetější Teslu Model S s 90 kWh baterií z půjčovny, co běžným tempem zvládla kombinovaně ujet nejvýše 250 až 280 kilometrů.

Soukromý vlastník technicky totožného auta by nejspíš dokázal s plnými akumulátory urazit daleko větší vzdálenost. Takový člověk většinou ví, jak nabíjet, co autu škodí a kdy nemá šlapat na plyn.

Tímhle manifestem nechci nijak škatulkovat, protože uznávám individualitu každého člověka, ať už jezdícího novým vlastním vozem, ojetinou nebo třeba firemní škodovou na operák. Zkrátka ne každý bude auto brát jako plechovku, co si zaslouží leda agresivní kartáče myčky na benzince, a kontrolku studeného motoru vnímat pouze jako otravný informativní instrument zpomalující nástup plného výkonu.

Zároveň však poukazuji na fakt, že se nové auťáky mnohdy nekupují „do konce života“, respektive alespoň na 10 a více let. Naši plechoví miláčci zářící novotou se čím dál víc stávají spotřebním zbožím a bezproblémově fungují třeba jen pět let. Pak zazvoní zvonec a v záři reflektorů se objeví nástupci, plní sil, elánu a vybavení nucenými i nenucenými technologiemi.

Z výše vypsaných faktů mám trochu pocit, že už si běžných nových aut moc nevážíme. Jenže pak jedu do posilovny a zase vidím toho maníka v modrých montérkách, jak opečovává svoji kombíkovou Fabii. Říkám si tedy, že to asi ještě není úplně v háji.

A co vy? Pečujete o své auto? Vážíte si ho? Nebo ho máte jen pro užitek, případně drásáte firemní káru? Napište nám svůj pohled do komentářů a přidejte vlastní zkušenosti!