Článek
Můj táta vždycky říkal, že kdyby se každý staral o sebe tak, jako se stará o ostatní, na světě by bylo o všechny hezky postaráno. Je to jednoduché, pravdivé a vystihuje to podstatu. Teď se ale míra starostlivosti o ostatní výrazně zvýšila minimálně v Anglii. Přesně před rokem totiž výrobce palubních kamer Nextbase spustil po dohodě s policií server NDSP, kde řidiči sdílejí záznamy nehod či rizikových situací, kterých byli svědky. Po roce provozu hlásí policie maximální spokojenost – dříve prý byla průměrná doba vyšetřování čtrnáct hodin, ale teď je to výrazně méně. Ušetřilo se prý dohromady 68 474 hodin vyšetřování.
Ať to máte naservírované s plnou parádou, vězte, že jen za první rok se na serveru objevilo 4 891 záznamů, přičemž křivka utěšeně stoupá. To je v průměru čtrnáct udání za den.
Ano, napsal jsem slovo udání. A napsal jsem ho úmyslně. Posuďte sami: „Používání systému NDSP je dokonalou ukázkou toho, jak mohou policisté využívat moderní technologie k lepší organizaci času a pro lepší výsledky svojí práce,“ řekl policejní mluvčí Mel Crowther ze sboru v oblasti West Merica. S tím nemám žádný problém, tam není nic zle. Ale následující věta už je trochu jiná… „Doplňuje to naší práci, kterou naši policisté vykonávají na silnicích. Upozorňuje na nebezpečné chování dalších řidičů, které může být, a bude zohledněno.“ Jinými slovy – každé nahlášené video bude prošetřeno a řidič páchající přestupek bude po zásluze „odměněn“. A úřady k tomu nebudou potřebovat žádný policejní dozor, žádný kamerový záznam, ale jen „teplý bonz“ jiného řidiče.
A že je to zatraceně jednoduché – prostě se přihlásíte na adresu NDSP, zadáte svoje osobní údaje, značku auta a co jste natočili, zkrátka popíšete, co se stalo, zodpovíte pár otázek a připojíte záznam. Na vyplnění daňového přiznání abyste měli vysokou školu, ale tady si dali úředníci záležet, aby to bylo jednoduché.
Můžete namítnout, že samotná myšlenka je správná a předpisy se přece mají dodržovat. Jenom si ale vzpomeňte, jak jste nechápavě kroutili hlavou, když vám někdo líčil, kterak dostal pokutu na prázdné výpadovce za městem, nebo když jste prostě jen spěchali vyzvednout dítě ze školky a před sjezdem jste předjeli kolonu aut v odstavném pruhu. Fakt to nikdy nikdo z vás neudělal?
Nu, teď už to neudělá. Minimálně ne v Anglii, protože tam je čím dál tím pravděpodobnější, že vás jiný kolega řidič nahlásí. Ano, udá. To slovo mi přijde zatraceně výstižné. Je mi přes čtyřicet a zažil jsem takovou tu šedivou dobu, kdy se nějaké věci mohly říkat jen v koupelně, když tekla voda. O tom, že sousedi se chystají na Západ, nebo že pro kolegu z práce si přijeli pánové v černé Tatře 603, protože předtím v hospodě řekl, co si myslel.
Policisté by měli dělat svoji práci. Řidiči by se měli na silnicích chovat nejen podle předpisů, ale podle zdravého rozumu a zásad slušného vychování. A ne bonzovat jeden na druhého, třeba jen proto, že ten druhý řídí o kus dražší auto, nebo si dovolil jet na osmdesátce stovkou. Že nikoho neomezil ani neohrozil? No a co, vždyť tam byla značka! Tak ho prostě nahlásím, on už si dá příště pozor. Jen si dejte pozor vy, aby někdo nenahlásil vás, že se nevěnujete řízení…
Chápete, kam tím mířím? Ano. Kdyby se každý staral o sebe tak, jako se stará o ostatní, bylo by na světě o všechny hezky postaráno.