Článek
Představte si třeba moment, kdy si zajdete do lesa na houby. Auto necháte na lesní cestě, jenže ze samého natěšení na sbírání hřibů zapomenete zapnutá světla. Když se za dvě hodiny vrátíte, žárovky ve světlech už nesvítí, ale pouze smutně mžourají. Na pokus o klasické nastartování se dostavuje jen cvakání relé od startéru. Vaše auto je oficiálně mrtvé a vás nemá kdo roztlačit, nebo vám pomoci startovacími kabely. Jste v pasti. Nebo snad ne?
V pasti nemusíte být, máte-li ve výbavě auta hever a alespoň pár metrů dlouhý pevný provaz. Pak musí být vaše auto vybaveno pohonem jedné nápravy (bez samosvorného diferenciálu) a manuální převodovkou. Což je většina aut na našich silnicích.
Fór spočívá v tom, že heverem zvednete jedno poháněné kolo ze země a na pneumatiku namotáte šňůru. Auto řádně zajistíte proti spadnutí z heveru, zařadíte dvojku nebo trojku, zapnete zapalování a pak už jen rázně vytáhnete volný konec šňůry. Stejným způsobem, jako se roztáčí třeba dětská káča, otočíte kolem, a to otočí motorem. Budete-li mít dostatek štěstí, motor nastartuje a volné kolo se zůstane točit ve vzduchu.
Vám pak už stačí jen vyřadit, sundat běžící auto z heveru a odjet s vítězoslavným pocitem.
Pozor ale na pár věcí. Auto s automatem tímto způsobem určitě nenastartujete. Stejně tak nenastartujete auto s pohonem všech kol nebo auto se samosvorem, protože v obou případech se bude při běhu motoru točit víc kol naráz. Zároveň se jedná o poměrně nebezpečnou kratochvíli. Pokud vám auto v okamžiku nastartování spadne z heveru, dost pravděpodobně vám odjede. Pozor taky na případné zamotání šňůry do kola nebo poloosy. Pokud nevytáhnete celou šňůru, okamžitě její konec pusťte, jinak se obtisknete hlavou do blatníku.