Článek
Motocyklových přestaveb je na světě velká spousta. A velká spousta jich je i v Česku, což je dobrá zpráva, neboť, jak je vidět, zlaté české ručičky ještě nezakrněly. Tahle konkrétní od šikulů z Prahy mě zaujala natolik, že ačkoliv je už loňská, musel jsem kluky poprosit o fotky a pár slov a udělat o ní článek. Je to asi hlavně jejím českým základem, faktem, že jednu „hranatou“ Čízu taky vlastním, a samozřejmě i sdílenou láskou k pivu. Protože tahle motorka má s pivem leccos společného.
Za nápadem postavit takový motocykl, a to přímo na pražském veletrhu Designblok, stojí světoznámý designér Jan Plecháč. Právě on dal dohromady motorkářské nadšence z GarageBoss, ale i další výtvarníky, kteří se na motorce spolupodíleli. Vznikla tak docela zajímavá synergie, a z ní i zajímavá motorka.
Název Prazdroj Vášně dala motorce její kapotáž. Ta totiž začala svůj život v sedmdesátých letech jako hliníkový sud pivovaru Protivín. Honza Štádler z pražské party GarageBoss se pak nechal slyšet, že řezat a tvarovat poctivý hliník o síle 7 milimetrů do tvarů motocyklové kapotáže byl docela očistec.

Kapotáž ve stylu závodního café raceru byla původně pivní sud
Kapotáž sama o sobě nese ikonické tvary závodních motocyklů z doby, kdy okruhům nejenom v Česku kraloval František Šťastný, a kopule předního světlometu je opravdu vyfouknutá ze skla – za jejím vznikem stojí Jaroslav Mádle ze sklárny Rückl. Z pivního sudu je pak vyrobena i podsedlová část, zakončená třemi maličkými koncovými světly s různými průměry. O kožené sedlo se postarali Ondřej a Jakub z EggoBag.

Dokonce i zadní podsedlovka byl původně sud
Znalci si pak určitě povšimnou, že se pod přední kopulí schovává původní světlomet z modelu 175/477 i s rámečkem. Ze stejné motorky je taky rám, nádrž a pár dalších dílů, ale samozřejmě i motor. Ikonický dvoutaktní jednoválec zná ze svého mládí leckdo, a když ne přímo motor, tak alespoň tu překlápěcí řadičku/nakopávačku, která se objevila na spoustě Jaw a Čezet během několika dekád. U tohoto pivního monstra je pak páka zdvojená, aby se dalo řadit s nohou na vzadu umístěných stupačkách, a při tom se zachovala i nakopávací funkce. Zajímavý je taky odpojený přímaz nebo chcete-li „oil master“. Mazat se musí přímo do nádrže a právě od toho je tu ta krásná lahvička se vzkazem, zmíněná v úvodu.

Zmiňovaná lahvička na olej se pohupuje pod koženým sedlem
Motor sám o sobě zůstal až na výfuk poměrně standardní, při bližším pohledu si ale lze všimnout rytého víka zapalování. O rytí se postaral Jakub Křelina a jeho rytba se objevuje i na bubnu přední brzdy. A když jsme u těch ozdob, nepřehlédnutelná je samozřejmě i pestrobarevná ručně malovaná nádrž – ta je pro změnu dílem grafika Patrika Antczaka a kouzelníka s barvou Jakuba Palečka. O různorodé drobné detaily se pak postaral šperkař Ondřej Stára.
Jak už bylo řečeno, parta stojící za Čezetou dokončovala svoje dílo přímo na loňském veletrhu Designblok v Praze. Během pěti dní tu motorka dostala finální tvar a finesy, načež opustila výstavní plochu ve velkém stylu, zanechávajíc za sebou voňavý oblak modrého kouře.

Parta, která stavěla motorku přímo před očima návštěvníků loňského Designbloku
Když na to tak koukám, možná bych mohl dát konečně dohromady tu svojí Čezetu.