Unimog slaví narozeniny, patří k nejdéle vyráběným automobilům

Když už bylo jasné, že Německo druhou světovou válku nevyhraje, zrodil se Morgenthauův plán, který měl proměnit celou zemi v agrární stát. Tato skutečnost inspirovala nezaměstnaného Alberta Friedricha, dříve vedoucího vývoje leteckých motorů Daimler-Benz, k návrhu víceúčelového terénního vozu. Stanovil si jednoduché, ale zdánlivě protichůdné cíle. Nové vozidlo mělo spojovat vlastnosti traktoru a automobilu pro přepravu osob i nákladů, dosahovat poměrně vysokých rychlostí na silnici, ale zároveň bez problémů pracovat plazivou rychlostí na poli, svážet dřevo či pohánět nejrůznější zemědělská zařízení.

V květnu 1945 byl projekt hotov. Na stavbě prototypu se podílela firma Erhard & Söhne z města Schwäbisch Gmünd, která použila rozšířený zážehový motor z oblíbeného osobního vozu Mercedes-Benz 170 V, tedy čtyřválec SV o objemu 1 697 kubických centimetrů a výkonu 38 koní (28 kW). Automobil byl dokončen před 75 lety, přesně 9. října 1946.

Zkoušky předčily očekávání a o pět měsíců později se výroby ujala strojírna bratří Boehringerů z Göppingenu, do té doby výrobce obráběcích strojů s více než stoletou tradicí. Boehringerové uzavřeli kontrakt s firmou Daimler-Benz AG (výrobcem Mercedesů) na dodávky motorů. Sériové provedení dostalo vznětový čtyřválec typu OM636 z osobního automobilu Mercedes-Benz 170 D, rovněž s objemem 1 697 kubických centimetrů, ale s výkonem jen 25 koní (18,4 kW) při 3 200 ot./min. Tento vůz, už se jménem Unimog, se představil na zemědělské výstavě v srpnu 1948 ve Frankfurtu.

Málokterý automobil se vyrábí tak dlouho, má jedinečné užitné vlastnosti a obdiv svých uživatelů, ale přesto je mezi veřejností poměrně neznámý. Nikoli ovšem v Gaggenau, kde se dlouhá léta u Daimlera vyráběl. Přestože byla produkce počátkem nového století přestěhována do obrovské továrny Daimler Trucks ve Wörthu, Unimog patří v kraji k nejrozšířenějším užitkovým vozidlům a zastiňuje traktory. Na silnicích tam potkáte moderní i pěkně staré kousky! Od roku 1951 se vyráběl výhradně v závodě Mercedes-Benz Gaggenau, odkud vyjelo přes tři sta tisíc exemplářů. Nebylo tedy divu, že příznivci tohoto všestranného spolupracovníka vytvořili jeho muzeum, a to včetně zkušební dráhy, kterou podle skutečného polygonu na Saubergu nazvali Mini-Sauberg…

Letos slaví Unimog 70 let výroby s třícípou hvězdou na přídi a jedinečné Unimog Gaggenau Museum zase patnáct let od svého otevření. Moderní stavba z betonu, dřeva a skla ukrývá výstavní halu, restauraci a prodejnu suvenýrů i dokumentace; na přilehlém pozemku je vytvořena terénní trať s různými překážkami, extrémním stoupáním, klesáním a křížením náprav, kde se návštěvníci mohou seznámit s vynikajícími jízdními vlastnostmi Unimogu.

Naši novináři, tehdy ještě českoslovenští, ovšem měli možnost okusit výborné schopnosti Unimogu při překonávání překážek už v prosinci 1990, kdy se zúčastnili exhibice právě na zasněženém továrním polygonu Sauberg v Gaggenau. K dispozici tam byly Unimogy U 900, následník originálu, a vůz větší řady U 1250 s novou budkou.

Také v letošním roce se v Gaggenau uskutečnila oslava Unimogu, jehož výroba pokračuje ve Wörthu ve dvou řadách, a to lehčí U 219 až U 530 ve stylu originálu a těžkou řadou U 4023, resp. U 5023. V hale muzea jsou vystaveny všechny významné typy včetně traktorů MB-Trac a předchůdců se značkou Boehringer. V době naší návštěvy probíhala zvláštní výstava expedičních vozidel, Unimogy totiž projely terény celého světa a patří jim také vítězství v kategorii kamionů na soutěži Paříž–Dakar. Celkem je v hale asi dvacet vozů, podvozků a motorů, nechybí bohatá obrazová dokumentace s přehlednými popisy vývoje tohoto pozoruhodného vozidla, které nezastaví žádná překážka.

Kromě prototypů U1 až U4 byl Unimog od počátku poháněn vznětovým motorem Mercedes-Benz, spojeným se šestistupňovou převodovkou. Z prostorových důvodů měl kola tuhých portálových náprav odpružena svislými vinutými pružinami, na tuhém žebřinovém rámu byla uložena otevřená budka jednoduchých tvarů a malá ložná plocha. Závěsná zařízení s hydraulickým ovládáním umožňovala nesení nejrůznějšího nářadí, pomocné pohony zase funkce účelových nástaveb či přímý pohon zemědělských strojů. Po prototypu U6 si můžete prohlédnout originály Boehringer i odvozený první typ z Gaggenau, označený U 2010 (v letech 1951 až 1953 vzniklo 5 846 vozů).

Unimog U 2010 měl nadále rozvor náprav pouhých 1 720 mm a malý diesel typu OM636 o výkonu 25 k (18,4 kW) se šestistupňovou převodovkou; poprvé zamířil na exportní trhy, když francouzská a švýcarská armáda odebraly první vozy (i nástupce U 411). Specializované firmy začaly nabízet závěsná nářadí a příslušenství, jako jsou sněhové frézy Schmidt, hydraulické jeřáby Klaus, navijáky Werner, hasičské nástavby Metz atd. Vystaven je také U 411 v úpravě „Ersatzkuh“ (1960) s ocelovými nástavci kol, snižujícími měrný tlak na půdu o padesát procent.

Zážehový motor, a to hned šestiválec 2,2 litru o výkonu 82 koní (60 kW) ze sedanu Mercedes-Benz 220, se objevil v prodloužené verzi Unimog S (U 404.1), která vznikla ve 64 242 exemplářích, z toho 36 115 pro západoněmecký Bundeswehr. Poslední vyjely z továrny v Gaggenau v roce 1981, když se předtím proslavily mnoha dálkovými cestami (např. první přejezd Sahary od západu na východ v roce 1965). Od roku 1956 se pro Unimogy alternativně dodávala celokovová uzavřená budka, základní typy nadále jezdily s otevírací plátěnou střechou.

Zcela novým typem se stal U 406 s novou budkou, jehož výroba probíhala až do devadesátých let. Během let se Unimog zvětšoval, pokud nepočítáme neúspěšný typ UX 100, konkurenta Multicaru, jehož konstrukce byla po 370 vyrobených kusech prodána firmě Hako (Hans Koch & Sohn). Nástupcem původních Unimogů jsou dnes typy U 219 až U 530 a těžké modely U 4023/U 5023, které už patří více mezi nákladní vozy se znakem náprav 4×4 než mezi originální Unimogy. Základní koncept ovšem přežil 75 let, což je světový rekord.