Článek
S legendárním rotačním motorem podle původního návrhu Felixe Wankela se v minulosti rozsáhle experimentovalo, když se o vylepšení základní konstrukce snažily automobilky z celého světa. Největší technický pokrok s wankelem dokázala Mazda, která jej využívala v běžných i sportovních vozech. Jen opravdoví nadšenci do wankelů však vědí o unikátním autobusu od Mazdy, který se odlišoval od všech ostatních.
Felix Wankel vyvinul a patentoval svůj rotační motor ve spolupráci s německou automobilkou NSU a už při oficiálním představení o něj projevilo zájem mnoho světoznámých výrobců aut. Revoluční konstrukce vzbuzovala doslova obrovská očekávání, protože byla jednodušší než u běžných spalovacích motorů a omezovala počet pohyblivých částí na minimum. I s nižší hmotností byl rotační motor výkonnější než standardní motory s vratným pohybem pístů stejného objemu.
Jeden z přeživších exemplářů je k vidění ve sbírce muzea Mazda Classic v Německu
V reálném provozu se však záhy projevil největší problém Wankelova motoru – mizerná životnost. Dokonalé utěsnění spalovacích komor bylo alfou a omegou pro funkci motoru, ale těsnění se rychle opotřebovávala a takto poháněné vozy v extrémních případech urazily maximálně 30 000 kilometrů. Slabá trvanlivost motoru spolu s vysokou spotřebou paliva a velkou náročností na mazání byly hlavními důvody, proč většina automobilek o několik let později definitivně ukončila další vývoj.
Jediná Mazda se nevzdala. Japonská automobilka z Hirošimy neustále pracuje na vývoji wankelu, který se již brzy vrátí na trh jako spalovací agregát pro nabíjení akumulátoru elektromobilu Mazda MX-30. V roce 1991 s ním vyhrála čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans a zapsala se na seznam výrobců nejlepších japonských sporťáků s ikonickou Mazdou RX-7. Wankel miluje jízdu ve vysokých otáčkách, takže je pro něj využití ve sportovních autech ideální, ale Mazda s ním experimentovala i v jinak docela normálním autobusu.
Mazda zahájila výrobu autobusů v roce 1964, když na autosalonu v Tokiu představila 25místný minibus Mazda Light Bus pro malé podniky a školy. Začátkem sedmdesátých let však začal původní model stárnout a Mazda jej nahradila novějším typem Parkway 26 (číslovka v názvu znamenala maximální počet cestujících), který uvedla na trh v roce 1972. Jenže už tehdy se začalo mluvit o znečišťování životního prostřední a Mazda vymyslela vykutálenou možnost, jak proplout přísnými japonskými emisními limity.
Průřez wankelovým motorem v německém muzeu Mazda Classic
Japonská vláda zavedla vysokou silniční daň pro vozidla s objemem motoru větším než 1,5 litru, a proto se Mazda rozhodla udělat autobus dostupnější a v roce 1974 zahájila prodej verze s dvoukomorovým wankelem 13B z populárního sportovního modelu RX-3. Kompaktní motor s dokonalým vyvážením (rotory pracují proti sobě) a sametovým chodem zlepšil celkový komfort pro cestující, tak co by mohlo být špatně?
Minibus s téměř třítunovou hmotností potřeboval dvojici 70litrových palivových nádrží, aby dokázal uživit žalostnou účinnost motoru, a k provozu příplatkové klimatizace byl zapotřebí obyčejný litrový pístový motor navíc. To vše navýšilo pohotovostní hmotnost o dalších 400 kilogramů, čímž se provozní náklady ještě více zhoršily. Autobus Mazda Parkway 26 s wankelovým motorem byl obchodním propadákem a za tři roky výroby se jej prodalo pouhých 44 kusů!
V roce 1977 si Mazda uvědomila svou chybu a wankelový autobus potichu stáhla z výroby, aby jej nahradila modelem s konvenčnějším vznětovým motorem. Mazda Parkway 26 nebyla populárním autobusem, ale v současnosti je nejvzácnější sériově vyráběnou Mazdou s wankelovým motorem vůbec. Jeden z přeživších exemplářů je k vidění v muzeu Mazda Classic v německém Augsburgu, takže až budete vymýšlet další výlet za poznáváním automobilové historie, můžete se na něj jet podívat.