Článek
Jistě se divíte, proč píšu o tak základní věci, jakou je správné používání připojovacího pruhu, případně najíždění na dálnici. Nicméně donutily mě k tomu vaše reakce pod minulým článkem Tříproudá dálnice a chyba, kterou na ní řidiči dělají. A taky opakované problémy, které zažívám na dálnici D7 cestou do Prahy. Nenajíždí se tady jen připojovacími pruhy, ale i ze stopky. A minimálně dvakrát týdně je v těchto místech nehoda.
Paragraf silničního zákona přitom zní jasně: „Je-li pro zařazování do průběžného jízdního pruhu zřízen připojovací pruh, je řidič povinen před zařazením do průběžného pruhu užít připojovacího pruhu. Při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu. Není-li připojovací pruh zřízen, je řidič povinen dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím v průběžném pruhu.“
V praxi to tedy má být tak, že řidič, který se připojuje, neměl by v žádném případě jet tak, aby řidič v levém pruhu musel zpomalit, natož třeba prudce brzdit. Jenže ve skutečnosti to všechno bývá jinak. Spousta řidičů nevyužívá celou délku připojovacího pruhu pro zrychlení a klidně najedou do pravého pruhu, aniž by dosáhli rychlosti aut, která v něm jedou. Hlavně, ať už tam jsou! Je to nejen bezohledné, ale hlavně nebezpečné. Kdyby se stala nehoda, může za ni řidič, který se na dálnici připojuje. Jenže to si mnohý z nich neuvědomuje a bude vám argumentovat „bezpečnou vzdáleností“. Mýlí se.
„Bohužel, toto rychlé a unáhlené najíždění je naprosto běžná věc, přitom většina připojovacích pruhů je dostatečně dlouhá na to, aby se i majitelé slabších vozů rozjeli na takovou rychlost, aby se bezpečně zařadili do průběžného pravého pruhu,“ říká Libor Budina z Autoklubu ČR.
Správně by tedy řidič připojující se na dálnici neměl vjet do pravého pruhu, pokud by hrozilo, že zpomalí řidiče v něm jedoucího. Zní to jednoduše a samozřejmě, ale někteří řidiči to tam prostě „šoupnou“... V případě nehody se pak hájí tím, že přece řidič v pravém pruhu mohl zpomalit. Mohl, ale nemusí. Naopak zpomalit měli oni, protože „při zařazování z připojovacího pruhu do průběžného pruhu řidič nesmí ohrozit řidiče jedoucí v průběžném pruhu“. Jinými slovy, když nemůžete do pravého průběžného pruhu vjet, tak prostě raději zastavte v připojovacím pruhu a počkejte si až na ten správný okamžik, protože jinak můžete mít problém.
A pozor, ten mohou mít i ti řidiči, kteří se v rámci dobrého úmyslu přesunují z pravého pruhu do levého, aby udělali místo těm, kteří se připojují. Podle zákona by mohlo jít o bezdůvodnou jízdu v levém pruhu, ale pravda je taková, že policie tohle toleruje. Sám to dělám taky, ale vždy jen tehdy, když mám jistotu, že je levý pruh prázdný, nebo řidič jedoucí v něm nebude muset ani sundat nohu z plynu, natož aby byl nucen přibrzdit.
Na dálnici D7 jsou pak i nájezdy, kde připojovací pruh úplně chybí a připojující se řidič se rozjíždí ze stopky. „V tomto případě musí být dotyčný dvojnásobně opatrný a vjet na dálnici jen tehdy, když má absolutní jistotu, že řidiče v průběžném pravém pruhu neomezí, natož aby ho ohrozil,“ varuje Libor Budina z Autoklubu ČR.
Jenže v těchto situacích většinou nemají problém oni, ale ti, kteří jedou za nimi. Koukají se totiž přes rameno na dálnici a zapomenou se dívat před sebe. Nehody, kdy druhý řidič nedobrzdí, jsou na D7 na denním pořádku. „Stalo se mi to taky,“ přiznává se Jiří Musil z Kladna. „Auto přede mnou se rozjelo, já kouknul na dálnici, jestli je volno, a najednou rána. Byla to moje jasná chyba, co naplat, že řidička v autě přede mnou by to asi stihla. Jenže ona zastavila, protože si nebyla jistá.“
Jak vidíte, připojování se na dálnici je větší věda, než by se mohlo zdát. Myslete na to, že dojde-li na lámání chleba, mají vždy přednost paragrafy, nikoliv zdravý rozum. Já osobně, když učím kurzy defenzivní jízdy, tak i ty nejpomalejší řidiče nutím v připojovacím pruhu pořádně šlápnout na plyn. Trpělivě se snažím vysvětlovat, že když jedete po dálnici a vidíte, že se někdo připojuje, uhnout je slušnost, ale nikoliv povinnost. A nikdy neuhnu, když je v levém pruhu rychlejší auto, které bych nutil zpomalit. Je třeba mít na paměti, že když se připojuji na dálnici, vždy sleduji auto před sebou, případně jen krátce mrknu do zrcátka, ale v žádném případě neotáčím hlavu, abych viděl, co se děje za mnou. Je to o rozumu. Ale jak říkám, když se něco stane, přichází ke slovu paragrafy.