Článek
Je to víc než pět tisíc ostrých kilometrů. Další tři tisíce kilometrů na přejezdech. Nejvíc dostávají zabrat záda a krk, ale kdo si někdy vyzkoušel jízdu v dakarských podmínkách, a je vlastně docela jedno, jestli na motorce, v autě nebo kamionu, ten vám řekne, že je to rozbíječka. A ten jeden den volna uprostřed závodu je pro někoho vlastně tak trochu za trest.
Motorkáře bolí Dakar nejvíc…
„Když jsem jel svůj první Dakar, myslel jsem si, že mám natrénováno a že jsem v pohodě. Třetí den už jsem mlel z posledního, a kdybych jel jen sám za sebe, tedy bez doprovodu a bez závazků vůči sponzorům, asi bych to v půlce soutěže vzdal,“ říkal před dvěma lety Libor Podmol, mistr světa ve freestyle motocrossu a vítěz X-Games, v cíli soutěže. Dojel jednatřicátý.
„Netušil jsem, jak strašná dřina to bude. Vloni jsem kvůli zdravotním důvodům musel vynechat, letos jedu v třídě Original, tedy sám za sebe, ale vzdávat nic nehodlám. Fyzické přípravě jsem věnoval a věnuju spoustu času, a protože jedna z věcí, která mě tehdy překvapila a strašně vadila, byla i zima, tak jsem se začal i otužovat.“ Teplotní rozdíly na poušti v Saúdské Arábii jsou v některých oblastech až extrémní. V oblasti kolem Hailu, kde se jedou úvodní etapy, před třemi lety dokonce den po průjezdu závodníků přes noc nasněžilo.
Podmol bude letos na všechno sám, jede třídu Original
„Závodníci dostávají strašně fyzicky zabrat. V helmě, pevně připoutaní v autě, v těžkém terénu a v jedné pozici, to je záběr i na pár desítek minut, natož na pár hodin celých čtrnáct dní,“ říká k tomu Marek Hochmal, týmový fyzioterapeut Martina Prokopa, který se stará o jezdce i navigátora Viktora Chytku nejen během závodu. „Máme přípravná cvičení, která klukům závodění výrazně usnadňují. Ale stejně máme po každém dni večer v bivaku spoustu práce.“ Je to už takový rituál, Prokop na lehátku diktuje týmovému inženýrovi co a jak, zatímco Hochmal s ním cvičí sval po svalu.
„Maraton bolel ještě víc než Dakar. Ale zase jsem se o sobě hodně naučil,“ říká Prokop
Prokop letos dokonce v rámci fyzické přípravy absolvoval maraton v Nice. Dvaačtyřicet kilometrů bylo prý ještě bolavějších než závodění v autě. „Bylo to rozhodnutí, které souviselo s mými kulatými narozeninami,“ usmívá se čerstvě čtyřicetiletý jezdec. „A těch dvaačtyřicet kilometrů bylo nakonec horší než Dakar. Ale hodně mě to naučilo – jak samotný závod, tak tréninky předtím – o vytrvalosti, o chuti a tréninku jako takovém. Běhal jsem vždycky, ale tohle bylo jiné.“ Každopádně těsně před Dakarem už Prokop zvedá hlavně železo. „A dávám si pozor, abych neodpadnul na nějakou chřipku nebo tak něco.“
Jak už bylo zmíněno, motorkáři jedou trochu jinou přípravu než závodníci v autě. Martin Michek, Milan Engel i Jan Brabec byli ještě před Vánocemi v Emirátech a jezdili na motorce. „Jsem tady se Štefanem Svitkem a točíme každý den čtyřhodinové tréninky v písku, tedy to, co nás čeká na Dakaru,“ hlásil posledně jmenovaný z nich. „Trénink na motorce v písku mi prostě dává nejvíc, hodně funguje i klasický motocross, kde si celý závod, což je třeba třicet minut, držíš extrémně vysokou tepovku. Klidně přes 180 tepů za minutu. No a takové ty běžné vytrvalostní tréninky, tak na to mám kolo. Šest hodin denně na kole, to je trénink k nezaplacení. A mám to dlouhodobě vyzkoušené.“ Podobně to mají i Michek a Engel, hodně to souvisí samozřejmě i s tím, že oni mohou trénovat jízdu v podstatě na každé motocrossové trati, což se jezdců v autech a kamionech netýká.
Honza Brabec, stejně jako Michek a Engel, strávili kus prosince v Emirátech v poušti. Jezdili denně přibližně stejné vzdálenosti, jako je čekají hned začátkem ledna na Dakaru
Martin Macík byl v Dubaji taky, jenže ne s kamionem, ale buginou. „Jen taková ta rozcvička na čtení jiných písků, ale jinak jsem se snažil strávit co nejvíc času za volantem kamionu jak v Česku, tak třeba při Rallye du Maroc. A mám i simulátor na jízdu v kamionu,“ vysvětluje Macík. „Co se týče fyzičky, tak za ty roky už máme docela propracovanou přípravu. Mám svého trenéra, fyzioterapeuta i doktora. Chodím do dvou fitek a jedu hodně pestré tréninky, někdy kruhové, někdy vytrvalost a jindy zase silové, má to hlavu a patu a všechno to směřuje k závodům v Maroku a pak na Dakaru. Cvičím šest dní v týdnu, ale nezapomínám ani na stravu a regeneraci. No a při fyzio trénujeme hlavně hluboké stabilizační svaly a soustředíme se na ty partie, které dostávají při jízdě v kamionu zabrat úplně nejvíc, tedy záda a krk.“
Na závody kamionů se Macík připravuje opravdu poctivě. Součástí tréninku jsou i jízdy s fanoušky na trati v Sedlčanech
Vánoce většina českých závodníků věnuje rodině, ale stejně se hlídají. Při samotné rally si pak někteří z nich berou fyzioterapeuty s sebou, což už dávno není luxus, ale jen jeden z dílů celé skládačky. V každém bivaku jsou pak doktoři, ale i fyzioterapeuti, na které se mohou účastníci Dakaru obrátit.
Zajímá vás něco konkrétního ze zákulisí Dakaru? Napište nám do komentářů!