Dakar skončil. Zlato necinklo, ale Češi mají stříbro. Loprais je i tak pro všechny vítězem!

Není pochyb o tom, že za sebou máme nejtěžší Dakar v Saúdské Arábii a jeden z nejtěžších ročníků všech dob. Chyběl už jen sníh a zemětřesení. Pořadatelé připravili extrémně těžkou trať, vzali jezdce na ty největší duny, natáhli délku soutěže na maximum a rozdělili ji na dvě různě dlouhé části. A do toho ještě zaúřadovalo počasí. Nic z toho však nezměnilo přístup favoritů: Každý den na plný plyn! O to obdivuhodnější je jedno z nejtěsnějších vítězství na Dakaru, v motocyklech první dva jezdce dělí po čtrnácti dnech závodní pouhých 43 sekund!

Pokud někdo tvrdí, že už Dakar dávno není to, co býval, tak má pravdu. Z maratonského závodu se stala skutečná rally. Jen s tím rozdílem, že rozpis dostanou všichni chvíli před startem a že trasu závodu si může každý vybrat sám. Pokud to jde. A samozřejmě že vysoké tempo od samého začátku si vybíralo daň.

Obhájce titulu v motocyklech San Sunderland spadnul hned v druhé etapě. Dvě ze tří hybridních Audi se nedostala do cíle po nehodách (i opakovaných) v dunách. Všechny tři BRX zůstaly stát v jedné etapě. A v kamionech, kde se bez účasti Kamazu bojovalo o každou sekundu a schylovalo se k bitvě gladiátorů, se nakonec řešilo úplně něco jiného.

Přestože počasí znamenalo, že se jezdilo hodně po stopách, a že Dakar tak nebyl navigačně tak těžký jako v minulosti, tak o to víc si se závodníky pohrávala příroda. „Strašně těžký ročník, kterému nechybělo vůbec nic, naopak toho bylo spousta navíc,“ hodnotí v cíli Martin Prokop, s jehož týmem jsem na Dakaru už počtvrté. „Když jsem ze začátku viděl to tempo, říkal jsem si, že tohle je fakt rychlost. Že se to zase zrychlilo, bez ohledu na kategorii. A že budeme biti, protože tak rychle prostě jen nemůžeme a snad ani nechceme. Jenže se ukázalo, že Dakar je naštěstí pořád nejen o rychlosti v jednotlivých etapách, ale i o stabilních výkonech.“

Motocyklovou třídu vyhrál po lítém boji Kevin Benavides s náskokem pouhých 43 sekund! Což je po 4 500 ostrých kilometrech až k neuvěření. Tady se rozhodně netaktizovalo, tady se letělo, co to šlo.

Motorkáři v každém ročníku předvádějí ty nejtěsnější souboje a Dakar 2023 nebyl výjimkou, do poslední etapy totiž šel Toby Price s náskokem pouhých dvanácti sekund, ale Benavides na KTM za to strašně vzal a dojel si nejen pro druhé etapové vítězství, ale i pro zlato! A pro Tobyho Price to byl podle všeho poslední ročník v sedle motocyklu, rád by totiž přesednul do auta…

Martin Michek si stabilními výkony dojel pro jedenácté místo a opakovanou účastí v první desítce hned ve dvou etapách splnil svoje předsevzetí, že se o něm bude zdát továrním jezdcům. „Jsem hrdý. Jsme nejlepší soukromý tým na Dakaru a máme nejlepšího netovárního jezdce,“ hlásí v cíli Ervín Krajčovič, šéf Orion MRG. „Těžký, těžký, těžký. Tohle byl fakt dobrý Dakar, jedenácté místo je skvělé,“ je spokojený i samotný Michek.

A velmi dobře si vedl i David Pabiška, kterému patří konečné čtvrté místo v kategorii Original by Motul. Libor Podmol, který se do osamělého dobrodružství na motocyklu pustil taky, se nedočkal ani cíle první etapy a do cíle soutěže nedojel ani Milan Engel. To, co se dělo letos v motocyklech, je zkrátka neuvěřitelné. Párkrát se řešilo, kdo bude otevírat etapu a tedy navigovat zbytek startovního pole, ale tempo bylo vražedné. Bohužel na něj doplatilo i několik favoritů. Není pak bez zajímavosti, že speciálně v motorkách vyklízí starší jezdci pozice a do popředí se staví dravé mládí. Samotná rychlost je v tomhle případě víc než zkušenosti, tohle je zkrátka už výkonnostní sport.

Každý rok jich je méně a méně. Média už jim nevěnují moc pozornosti, a když po dvou haváriích odstoupil jediný český zástupce Zdeněk Tůma, protože už neměl náhradní díly, tak tato kategorie přestala být pro české fanoušky definitivně zajímavá. Vyhrál Alexandre Giroud s masivním náskokem před Franciscem Morenem Floresem a Pablem Copettim.

Čekala se totální nadvláda Audi. Hodně si věřil Sébastien Loeb. A Nasser Al-Attiyah nechtěl nic jiného než obhájit loňský titul. Martin Prokop věděl, že úspěchem bude se probojovat do Top 10, a čekalo se, že to bude strašná řežba. A taky že byla…

Hned v prvních etapách se jelo jak na běžné rally. Kamenitý podklad a následně déšť, který písek hodně zpevnil, se společně postaraly o vysoké rychlostní průměry. Spousta proražených pneumatik v druhé etapě pak v jednu chvíli zastavila všechny vozy stáje BRX i Audi Stéphanea Peterhansela, třetí den ztratil zase Carlos Sainz, když ho trápilo zadní zavěšení…

Od třetího dne se tak stal automobilový Dakar honičkou na zlatého Al-Attiyaha. Ale ten ví, jak se na poušti sype písek. Najednou měl Katařan už v půlce soutěže víc než hodinový náskok a ten si mazácky kontroloval a udržel jej až do konce. Audi se sice pokusilo zaútočit, ale pro Sainze byla šipka z duny definitivní konečná. A Loeb sice předvedl heroický výkon, když vyhrál šest etap v řadě, ale kvůli nehodě a předchozím technickým problémům mu ani to mu nestačilo a dojel druhý.

Třetí v pořadí pak skončil Lucas Moraes na Toyotě. Pro něj je výsledek o to cennější, že to byl jeho první Dakar! Jediným českým automobilovým závodníkem, který nakonec dojel až do cíle, se stal Martin Prokop. Nováček Karel Trněný havaroval ve třetí etapě a stejný osud potkal i zkušeného Miroslava Zapletala ještě o den dříve.

„Šesté místo je samozřejmě skvělé a je to odměna za to, jak jsme celý Dakar bojovali a jak jsme k němu přistoupili,“ hodnotí svůj výkon sám Prokop. „Samozřejmě že nám pomohly trable favoritů, ale i o tom Dakar je. Spolehlivě dojíždět. A nám bylo horko vlastně jen v předposlední etapě. Pokud se však chceme spoléhat jen sami na sebe, pak je definitivně jasné, že musíme přijít s jiným motorem. Uvidíme, musíme si na to všechno sednout a zvážit možnosti.“

Neustále se rozvíjející třída, kde se jedou dvě kategorie – prototypy (T3) a s trochou fantazie sériové stroje (T4). A zatímco v první jmenované třídě bylo rychle jasno, tak T4 byla válka do poslední etapy. O teprve osmnáctiletém Polákovi Eryku Goczalovi se na Garáži brzy dočtete víc, aby taky ne, je to historicky nejmladší vítěz Dakaru! Až v poslední etapě smazal manko do té doby vedoucího Rokase Baciušku a zvítězil při své první účasti. Respekt!

Třetí dojel Marek Goczal, táta Eryka. Tyhle malé buginky jsou sice relativně křehké a mají tendenci občas zakopnout a převrátit se na střechu, ale svou obratností umí promluvit i v absolutním umístění mezi auty. Josef Macháček, pětašedesátiletý mazák, dojel na jedenáctém místě, což sice nesplnilo očekávání, ale nelze to označit za neúspěch. A Dakar dokončila i osmnáctiletá Aliyyah Koloc.

Bez účasti Kamazu bylo jasné, že to bude souboj nizozemských a českých stájí. Martin Macík byl svými fanoušky pasován do jasné role adepta na vítězství, šanci cítil i Aleš Loprais a tým Buggyra nasadil dva kamiony a hned v prologu ukázal hlavně Martin Šoltys, že do toho půjde naplno. A byla to bitva! Češi i Nizozemci se prali o sekundy a minuty, stejně jako v autech a motorkách se i tady jelo naplno.

Na to doplatil hned zkraje Macík, který však začal mocně stahovat. Loprais se zdárně popasoval i s úseky, které mu jinak moc nesedí, a dvě Tatry tvrdily muziku. Ale tři Nizozemci, tedy Mitchel a Martin van den Brinkové i Janus van Kasteren, dál pokračovali. A pak přišla devátá etapa a v ní mrtvý fanoušek pod koly kamionu Aleše Lopraise, který v té době držel průběžné první místo. No a pak pátek třináctého, který definitivně pohřbil jakékoliv naděje dvou závodních Tater.

Ve hře tak zůstal jen Macík, který sice některé etapy vyhrával, ale jindy řešil problémy. Nakonec se však po technických problémech soupeřů mezi favorizovaného Januse van Kasterena a třetího Martina van den Brinka.

Dakar je nebezpečný pro jezdce, týmy i pro fanoušky. Smrt opět úřadovala a všichni čeští fandové si letošní Dakar budou pamatovat tak, že pod koly Lopraisovy Pragy skončil nepozorný divák a později zemřel na infarkt. Od začátku bylo jasné, že Aleš Loprais ani jeho posádka za to v sebemenším nemůžou, pořadatelé a policie to potvrdili dva dny poté, ale to už pro něj byl konec závodu. Odstoupil, respektive nemohl dál pokračovat v závodě, den po svých narozeninách, z prvního místa, se slušným náskokem a před etapami, které by mu nejspíš seděly. Musel být k dispozici pro vyšetřování celého případu.

Sám Aleš Loprais se k celému incidentu vyjádřil bezprostředně poté, co se o tragédii dozvěděl až v bivaku. A druhý den večer odletěl v tichosti domů. Všichni řešili co, proč a jak, jestli by pokračoval nebo ne, co na to FIA a pořadatelská agentura A.S.O., jestli by mu byl přidělen nějaký čas… Nakonec se zdá, že pořadatelé byli rádi, že nemusí vysvětlovat, že jezdec, který způsobil smrt člověka, dál pokračuje v závodě, natož aby ho třeba i vyhrál.

„Je to strašná škoda, všichni víme, že jsme tenhle Dakar mohli vyhrát,“ řekl jen jeho mechanik Petr Pokora. A je otázkou co bude příští ročník, jestli budou peníze a jestli bude mít Loprais vůbec ještě chuť závodit.

Každopádně pro české fanoušky kamionů je Loprais vítěz. Po zásluze.