Nejrychlejší Češi na Dakaru: Kdy jim bylo nejvíc horko a co čekají od Pusté končiny?

Aktuálně jsou to tři nejrychlejší Češi na Dakaru. Aleš Loprais vede mezi kamiony, Martin Prokop je na sedmém místě v autech a Martin Michek se v motorkách drží na dostřel první desítky, je čtrnáctý. A zatímco Loprais ví, že musí hlavně držet stabilní tempo a náskok, tak Prokop i Michek čekají i na chyby soupeřů.

Aleš Loprais: Za mě určitě nejtěžší závod tady na Arabském poloostrově. Jak se vstává do tmy a dojíždí za tmy, tak to svědčí o náročnosti. A tady už byly hory, kameny, duny, velbloudí tráva… Castera (David Castera – ředitel Rally Dakar, pozn. red.) si to vychutnal a speciálně nováčkové museli dostat strašně zabrat, litoval jsem je.

Martin Prokop: Hodně těžký Dakar, ale ani jeho obtížnost neměla vliv na tempo, jakým se jede. Každý, kdo soutěž ale sleduje, může vidět, že to obrovské tempo a nasazení může být pohromou i pro ty nejlepší a nejzkušenější. Ze špičky jel pořád rychle a bez větší chyby jen Nasser Al-Attiyah, ale ostatní už za tu rychlost zaplatili. Jedna věc je, co vydrží ta auta, to je až neuvěřitelné. Ale druhá věc je, co vydrží ti lidé, kteří je řídí a kteří v nich sedí jako navigátoři.

Martin Michek: Zima, déšť, dlouhé přejezdy. Asi jsme nečekali, že nás čeká takový Dakar. Tady je to navíc dřina jak v ostrých kilometrech, tak pak na těch přejezdech, které jsou nekonečné, a kdy tělo trpí. Jasně, že jsme čekali, že to bude těžké, ale ono se stačí podívat, kdo už všechno vypadnul, aby člověk pochopil, že to není jen tak.

Aleš Loprais: Asi jak jsem to zakopal v šesté etapě na duně. Moje chyba. Jedno auto to tam špatně najelo, já se pustil za ním a bylo to nad moje síly a nejsem si ani jist, že by to dala Lady (Praga V4S DKR, pozn. red.). Hlavně to bylo zbytečné, neměl jsem tam prostor na rozjezd, neměli jsme tam zkrátka co dělat.

Martin Prokop: Asi ve druhé etapě, když tam byly ty kameny a všichni měli defekty, i ti nejlepší a nejrychlejší. Tam jsem si říkal, že jestli se něco podobného stane i nám, tak jsme v loji. Máme jen dvě rezervy a za sebou nikoho, kdo by nám pomohl. Tam jsem si říkal, že se tam dá všechno ztratit.

Martin Michek: Sice tady ležím s podvrtnutým kotníkem ze včerejška, ale mě bylo asi nejhůř ve druhé etapě, to bylo těžké a takové rozložené. Nejdřív nás vyhnali do hor a pak takovými kozími stezkami dolů. Kameny, skály a sráz, tam člověk nechce udělat chybu. To bylo šílený na oči i na hlavu. A pak tam byly rychlý pasáže, kde najednou to bylo zlomený ostře doprava, a kdybys jel rovně, tak to tam necháš. No, a pak na konci přišly zase kameny… Normálně jsem si říkal, že to tam snad nenechám.

Aleš Loprais: Tak to je úplně jasné… Etapy budou sice krátké, ale strašně náročné a bude kumšt to tam vůbec projet, natož tam řešit nějaký čas. Bude to hodně náročné psychicky, bude to o souhře posádky… Pustou končinu nám slibují už třetím rokem, jsou tam takové zaseklé duny, nikdy nevíš, co bude dál. A taky hodně záleží na počasí, když tam přijedeš v poledne, tak bude těžké to číst a ten písek bude hodně měkký. Očekávám opravdu hodně těžké podmínky.

Martin Prokop: Pojede se v podstatě ve stejných terénech, jako se jezdí náš oblíbený závod Abu Dhabi Desert Challenge, a tam je denní délka etap okolo 280 kilometrů. A ti nejlepší to zvládnou za nějaké čtyři hodiny. Takže mě napadají jen dvě věci… Buď se organizátoři bojí to natáhnout, aby jim tam nezůstala třeba polovina startovního pole, nebo tam pro nás nachystali takové peklo, že nebudeme vědět, jak se jmenujeme.

Martin Michek: Čekám tvrdou práci. Dřinu. Znám to trochu z druhé strany, myslím, že nás čeká peklo. Ty duny jsou měkký a velký, tam to prostě musíš nějak zahrát. Navigačně netuším, ale bude to strašně moc práce s motorkou. Tím jsem si jist. Já osobně mám písek daleko radši, ale tady to vidím tak, že se tam bude motat banda unavených motorkářů a bude záležet na tom, kdo to víc urve.