Stříbrný Martin Macík po Dakaru: Zlato jsem chtěl, udělali jsme pro to všechno

Je unavený. Ale možná už ani ne tak ze závodu samotného, jako spíš z kolotoče mediálních povinností, které ho po návratu z Dakaru čekaly a ještě čekají. „Míchá se to dohromady, teď jsem hlavně nevyspalý,“ rozesměje se na úvod.

Být stříbrný na Dakar Rally, to je samozřejmě obrovský úspěch v jakékoli kategorii. Martinovi Macíkovi a celému jemu týmu se to podařilo, ale teď už přiznává, že do Saúdské Arábie jel pro ještě lepší výsledek. „Já osobně jsem tam jel s tím, že chceme opravdu vyhrát. Tak by tam měl jet každý závodník, my na to byli připraveni se vším všudy. Bohužel při nás nestálo štěstí. Hned v druhé etapě nám kameny ohnuly štelování brzd. Ty se zavřely, brzdily celou dobu a rozžhavily se takovým způsobem, že nám ohřáté disky zničily pneumatiky. Ztratily jsme tam přes hodinu. Bylo to hned v druhé etapě, po vyhraném prologu a vyhrané první etapě. A druhá kritická situace byla, když jsme zapadli v bahně. Doháněli jsme to, jeli jsme rychle, ale přitom bez stresu, protože jsme věděli, že tohle bude dlouhá soutěž.“

Nezasvěcení by si mohli myslet, že neúčast Kamazu znamenala automaticky menší tlak, ale to Macík rychle vyvrací. „Všichni to brali tak nějak automaticky, že tam jedeme a že to vyhrajeme. A já všem říkal, ať neblázní, že tohle je přece Dakar a že se může stát stát cokoliv. Pak se povedla první etapa, všechno nám to sedělo. A když jsme z druhé etapy přijeli s kolosální ztrátou, tak se zase mluvilo o tom, jestli to můžeme ještě vůbec dotáhnout. V průběhu prvních etap vykrystalizovalo pět posádek, u kterých bylo jasné, že pojedou o vítězství, a pak už to nebylo o Kamazu, ale jen o těch soupeřích, kteří cítili šanci stejně jako my.“

Když se ho ptám, jestli by s odstupem udělal něco jinak, napřed okamžitě vyhrkne že ne, že to přece všechno byla rozhodnutí daná situací a aktuálními podmínkami, ale pak to přece jen rozvede. „Ve druhé etapě jsme viděli, že máme vyšší teplotu pneumatik. Ale bylo to jen o deset stupňů a kvůli tomu přece v závodě nikdo zastavovat nebude, aby to kontroloval. Tady bych neměnil nic. V té osmé, tam jsme prostě letěli, vedli a byli jsme první kamion, který do toho bahna vletěl a uvízl tam. Ostatní nás viděli a objeli, ztratili tedy méně. Ale jestli by bylo lepší jet opatrně a nehnat se tolik dopředu? Nejsem si jistý.“

V jedné debatě pak zmínil, že kdyby byl Dakar ještě o čtyři etapy delší, že by ho vyhráli, protože by možná nikdo jiný ani nedojel. „Organizátoři dopředu slibovali, že to bude náročné. Nakonec z toho počasí udělalo soutěž možná ještě náročnější, než původně zamýšleli. Ale přesně takhle by měl Dakar vypadat, za mě by mohl mít klidně ještě víc ostrých kilometrů. Líbila se mi a bavila mě ta rozmanitost.“

Macík startoval s nově postaveným kamionem, který vznikl v jejich dílně v Sedlčanech a jeho otec, šéfkonstruktér a majitel týmu MM Technology, po závodě řekl, že on je spokojený, protože v telefonu má drobný seznam dvaceti nebo třiceti bodů, na které se musí zaměřit, a že dříve těch bodů bylo třeba tři sta. „Nebyly žádné problémy které by nás trápily opakovaně, tak jako třeba dřív to byly poloosy. Jen věci, které pramenily spíš z toho, že se jelo zase rychleji. A třeba limitem se ukázalo být odpružení kabiny, které bylo pohodlné tak moc, že jsme jako posádka měli pocit, že by to šlo ještě rychleji, ale pro auto by to bylo likvidační,“ vysvětluje Martin Macík.

Také si chválí, že byl skvěle připravený nejen on, jeho posádka a jejich závodní kamion, ale celý tým. „Padesát lidí, čtyři doprovodné kamiony, spousta materiálu. Do startu Dakaru jsem se snažil starat o co nejvíc věcí, já to tak prostě mám a baví mě to, ale jak začala soutěž, věděl jsem, že se můžu soustředit jen na závodění.“

Na Dakaru mělo MM Technology na starost čtyři závodní kamiony, celkově jich v Sedlčanech postavili již osm. „A stavíme další dva a jeden elektrický,“ zmiňuje Macík. A na otázku, jestli si umí představit, že by měli mít ještě větší tým, tak se chytá za hlavu. „Už takhle patříme k těm největším. Jen na startovném jsme letos platili 450 tisíc Euro, což je sice vzhledem k organizátorům dobrá vyjednávací pozice, ale zároveň ty peníze napřed musíte vydělat, než je můžete utratit.“

„Ano, když za námi někdo přijde, tak se s ním o tom samozřejmě budeme bavit, ale není to jen o tom přibrat mechaniky. S nadsázkou říkáme, že na kamionu každý díl váží víc než sto kilo, a to se samozřejmě projevuje na logistice. Měli jsme s sebou čtyři doprovodné kamiony a potřebovali bychom jich už teď šest. Vezli jsme třeba pět tun per a dvě tuny tlumičů, dohromady sto pět tun náhradních dílů. Takže plánovat, co bude je, podstatně rozsáhlejší operace, než se může zpočátku zdát.“

Macík má v plánu letos absolvovat tradiční testování v Tunisu a pak závody Baja Aragon a Marockou rallye, do toho ještě bude objíždět svou show Posedlí Dakarem. „S jakým autem pojedu Dakar 2024, to se ještě uvidí. Možná s tím, co jsem jel letos, možná s novým. Každopádně závodit budu dál, protože já ten Dakar chci fakt vyhrát!“