Španělská královna Dakaru, princezna z pouště: Laia Sanz nemá problém prosadit se v mužském světě

Tak tohle je Laia Sanz. A jednu věc si ujasněme hned na začátku - není to žádná mužatka, chlap v sukni. Je to ženská, která chce děti. Nicméně asi každý chlap by bral její sbírku trofejí. Je čtrnáctinásobnou vítězkou mistrovství světa FIM v trialu, desetkrát vyhrála FIM Trials European Championship, má šest titulů mistra světa v enduru a sedmkrát vyhrála Trial des Nations. A k tomu si přidejte těch třináct absolvovaných dakarských rallye. Jedenáct jich bylo na motorce, v roce 2015 skončila v cíli v první desítce, devátým místem překonala historický rekord žen v sedle motocyklu. Poslední tři roky jede v autě.

„Jestli jí něco rozhodně nechybí, je to odhodlání,“ říká její partner Diego Vallejo, který je sám o sobě španělský šampion v off-road rallye a také pětinásobný dakarský závodník. „Nikdo se zdravým rozumem nedokončí čtrnáct Dakarů. V jednom z nich upadla, skončila v bezvědomí, a když se probrala, tak dojela do cíle a nepamatovala si jak. Jednou ji její parťák táhl 400 kilometrů za druhou motorkou na laně. A v roce 2011 jela Dakar po klíšťové encefalitidě, mozek na kaši, doktor jí důrazně doporučil, že to není vhodné, ale ona to přesto dala. A stejně odhodlaná a zaťatá je i za volantem. Chce zopakovat to, co dokázala na motorce, tedy skončit v top 10.“ A třeba v druhé etapě letošního Dakaru se okolo desátého místa i pohybovala. „Chce to po jednotlivých krocích, nemusím být nutně vpředu, ale určitě chci být na dostřel,“ potvrzuje Laia Sanz.

Po tom všem se nemůžete divit, že v Katalánsku, tedy v oblasti, ze které Laia pochází, po ní rodiče pojmenovávají svoje holčičky. A možná doufají, že jednou budou stejně úspěšné, jako je ona. Její rodiče vzpomínají, že poprvé jela Laia na dětské motorce jejího o čtyři roky staršího bratra. „Nepamatuji se na to, ale jednoho dne prý slyšeli zvuk motoru, jenže bráška byl s nimi v kuchyni. Bylo mi pět.“ Nikdo se na ni nezlobil. Místo toho ji maminka o dva roky později přihlásila do juniorského motocyklového šampionátu. Startovalo v něm osm dětí a ona skončila osmá. „Neplakala jsem. Věděla jsem, že příště chci být lepší.“

Když se jí ale zeptáte, jestli je tedy ochotná jít při závodech do rizika, rozhodně zavrtí hlavou. „V motorkách to bylo často tak, že spousta kluků jela přes limit, riskovali všechno, aby se pokusili uspět. Já raději dojedu desátá než sedmá, ale s jistotou toho, že dojedu v jednom kuse.“ Nemá ani řasenku, ale pořád působí žensky. Mluvíme spolu a já si všímám jejích pevných ramen, nakrátko ostříhaných nehtů a opálení. „To mám z kola, za mě je to nejlepší fyzická příprava. Jízda v autě je pro mě stejná dřina jako jízda na motorce. Musím makat, abych to vydržela.“

Když vidí, že mám na mobilu fotku zvířat, tak se ptá, jestli jsou moje. Když jí pak řeknu, že mám doma čtyři kočky a dva psy, tak viditelně pookřeje a ukazuje mi svoje kočky. Je jí devětatřicet let a je bezdětná. Zatím. „Děti chci. Samozřejmě, že cítím, že začínám stárnout, moc dobře si uvědomuji svůj věk, ale neumím si pořád představit, že bych měla cíleně vystoupit z toho kolotoče. Protože kdyby se to stalo, je mi jasné, že už se sem v roli jezdce nevrátím. A já mám ještě pořád nějaké sny.“

Ptám se, jak se jí závodí v Saúdské Arábii, kde ještě před pěti lety ženy neměly právo ani vlastnit řidičský průkaz. „Je to stejné jako všude jinde, možná paradoxně vnímám ještě víc respektu než v Evropě. Ostatní závodníci na mě koukají jako na rovnocenného partnera. Ale nebylo to tak vždycky,“ rozesměje se. A já si okamžitě vzpomenu, jak v jednom z rozhovorů říkala, že jeden z nejhorších okamžiků její kariéry bylo, když letěla s týmem někam na závody a všichni ostatní jezdci, muži, letěli v byznysu a ona v běžné turistické třídě. „Přišlo mi to strašně nefér.“

Když jsem se ptal Martina Prokopa, co na ni jako na jezdce říká, s obdivem zmiňuje, že rozhodně umí řídit lépe než leckterý chlap. A že jí ty roky v sedle motocyklu naučily číst dobře terén. „Je šikovná a jede chytře. Vždyť tehdy ji z motorek vytáhl Carlos Sainz, když jí nabídl místo v jeho týmu Acciona Extreme E.“

Laia Sanz chce dokončit i svůj čtrnáctý Dakar. „Nemám konkrétní plán. Beru to spíš jako výzvu. Se svým spolujezdcem Mauriziem Gerinim jsme si řekli, že pojedeme chytře. Takže nemáme v plánu se někde předvádět, ale pojedeme trpělivě, a když dojedeme do třetího místa v kategorii aut s pohonem jen jedné nápravy, budeme spokojeni.“ Buďte si jistí, že ji budu sledovat, a dám vám na konci vědět, jak skončila.

Ale jakkoliv sympaticky a mile působí, je krajně nepravděpodobné, že by zopakovala úspěch jiné závodnice Jutty Kleinschmidtové, která v roce 2001 za volantem Mitsubishi Pajero dakarskou rally vyhrála. Od té doby se to jiné ženě nejenže nepodařilo, ale ani nebyla vítězství na dostřel. Tak třeba příště. Pokud už tedy nebude mít Laia Sanz jiné starosti. A sama si vybere, jestli to bude mateřství, nebo třeba auto nejvyšší kategorie T1+, se kterým by klidně mohla pomýšlet i na příčky nejvyšší.

Výsledky etap a program Rally Dakar 2024 najdete na Sport.cz >>>