Článek
Na letošním Dakaru Classic se Ondřej Klymčiw sice umístil na 24. pozici, ovšem pro mnohé je minimálně morálním vítězem. Celý závod totiž odjel pro podporu Centra Paraple, které pečuje o lidi s poškozenou míchou.
Každá jeho etapa měla sponzora, který za každý ujetý kilometr přispěl na Paraple určitou částkou. Tato sbírka běží do konce ledna a k cílovému milionu ještě nějaké koruny chybí, takže jestli chcete, můžete přispět přímo ZDE.
Kuj železo, dokud je žhavé, říká se. Proto jsme neváhali a zajeli za pilotem Ondrou Klymčivem osobně, abychom ho vyzpovídali. Třeba i na téma, proč proti němu Španělé sepsali petici…
Klymčiw sice dojel na 24. pozici, ovšem pro mnohé je morálním vítězem.
Ondro, na úvod, v čem je Dakar Classic jiný oproti klasickému Dakaru?
Používají se tu stará auta (originály, repliky) do roku výroby 2000, která někdy dříve závodila na Dakaru. V prvním ročníku Dakaru Classic ovšem byla výjimka, že mohla startovat rallye auta ze skupiny B, což Škoda 130 LR splnila. Další rok tato výjimka už neplatila.
Samotný závod se jede na průměrné rychlosti, takže musíte být přesní jak navigačně, tak rychlostně. Mimo rychlostních zkoušek tu jsou ještě navigační testy, což je jízda z bodu na bod po přímce většinou volným terénem.
První varianta Škody 130 LR byla spíše auto pro českou rallye než saúdský Dakar.
Musíte jet zkrátka jako v počítačové hře a ve složitých úsecích se ihned rozhodnout, kudy pokračovat. Je třeba fakt přemýšlet, jestli dunu vezmete čelem, kdy hrozí zapadnutí, popřípadě okolo, kdy se odchýlíte od ideální trasy. Každá metrová odchylka nebo ztracený čas jsou však za trestné body.
Říkal jsi, ze letošní trať byla náročná. V čem?
Tratě se ztížily možná dvojnásobně oproti minulým. Pro mě byla nejtěžší pátá a šestá etapa (první část), které se odehrávaly v mělkém písku. Tam si auto ani na sekundu nevydechne, pořád jede „plnej“. Ty jsi v plném řidičském nasazení, stejně tak spolujezdec (navigátor).
Do jisté míry vyšší obtížnost to celé udělala krásné. Dojeli jsme pátou etapu první, dominovali jsme v navigačních etapách, protože to mám naučené z motorek. Ale nebylo to zadarmo, bylo to doslova vydřené.
Které světlé momenty byly na celém Dakaru Classic nejlepší?
Dobrý moment bylo, když jsme vyhrávali navigační testy. Bavilo mě, jak se můj spolujezdec Pepa Brož, který nikdy neviděl navigaci, dokázal tak rychle učit. A bavila mě atmosféra našeho tříčlenného týmu a fanoušků, již přispívali na Centrum Paraple. To nás bičovalo k tomu odvést tu nejlepší práci. To, že to jedeme pro dobrou věc. A to je obrovská motivace.
Prvních osm etap Škoda 130 LR na Classicu takřka dominovala.
A co naopak nejhorší chvíle? Byly momenty, kdy jsi to chtěl zabalit?
Bylo to v šesté etapě, kdy jsem neměl olej v motoru a tlak v mazací soustavě. Všichni mi říkali, ať motor nestartuju, ať ho zachráním, ať dám auto na odtah, ale já vyškemral (a spálil) od pořadatele 15 litrů oleje a etapu (200 km) odjel. Ovšem během ní hrozilo, že se mohlo auto každou sekundu zastavit a byl by konec. A nic s tím neuděláš.
Hnalo tě dopředu ještě něco kromě projektu Centra Paraple?
Děti. Jednou by se mi chtěly na Dakaru postavit. A já měl motivaci jim zajet první místo, abych jim hodil laťku hodně vysoko. Kdybych vyhrál, musely by v Dakaru Classic vyhrát dvakrát – jednou mě dohnat, podruhé porazit.
Na Dakaru Classic jsi naštval Španěly, o čem byla jejich petice proti tobě?
Petice byla o tom, že tam škodovka nemá co dělat, jenže oni neznali onu výjimku z prvního ročníku Dakar Classic. Další problém byl, že v maratonském bivaku mi pořadatel poskytl olej. A také je naštvalo, že mě přede všemi pro start motoru bez komprese 10 metrů popotáhl cizí člověk, co se tam zrovna objevil. A to Španělé a Italové brali jako zakázanou cizí, nikoli povolenou závodnickou pomoc.
Našli se i tací, co škodovce nepřáli. Konkrétně španělské a italské posádky.
A pak začaly lži, že auto, co mě roztáhlo, mně přivezlo motor a já si ho sám a bez nářadí v noci vyměnil. A další teorie byla, že mě auto, co mě roztahovalo, v noci dotáhlo 20 km daleko do města, kde jsme měnili motor, a já jsem se ráno v pět nenápadně vrátil s novým.
Zkrátka co 40 posádek Italů a Španělů, to 40 různých příběhů. Nikdo neměl žádný důkaz, navíc pořadatel má auta neustále na pod kontrolou, zná přesně jejich polohu na metr a ví, jestli došlo k odpojení baterií. Pokud vyvstane něco podezřelého, byť krátkodobý pokles napětí na sledovacích zařízeních, okamžitě to řeší.
Myslíš, že tě ostatní účastníci Classicu, tedy mimo českých, nemají rádi? Přece jen ti po zapadnutí nikdo nepomohl.
Já nevím, vedli jsme, tak asi proto. Kdybych byl na 50. místě, tak by mi Španělé a Italové, kteří startovali po nás, asi pomohli. Nicméně, nemá smysl nad tím brečet. Je to nějaká životní filozofie, jak k tomu přistupuješ. Věřím, že se jim to jednou vrátí. Že až oni budou potřebovat pomoci, nikdo jim pomocnou ruku nepodá.
Víte, že…
Pokud na Dakaru Classic pomůžete jinému závodníkovi (technická pomoc, vyproštění, zdravotní pomoc), tak se vám čas strávený pomocí automaticky odečítá z konečného času.
Vypustil jsi film „Dakar mě změnil“. Budeš připravovat nějaký další snímek, třeba o škodovce samotné?
Asi spíš ne. Byla to hrozně těžká práce, obrovská životní zkušenost, za což jsem vděčný. Bylo to po všech stránkách náročné, ale zajímavé. Za filmem (bezplatně ke zhlédnutí ZDE) jsou tisíce hodin dřiny. Snímek jsem natočil jako odkaz pro své děti a další generace, protože se všechno jednou zapomene.
Film „KLYMCIW – Dakar mě změnil“ ukazuje Dakar z úplně jiné perspektivy.
Fakt jela škodovka naposledy?
Tahle jela určitě naposledy. Ona už před tímhle Dakarem Classic byla vlastně odepsaná. Takže si zaslouží jít na odpočinek, už jen proto, jak dostávala po osm dní Španěly a Italy pod tlak. To auto si zaslouží zachovat tak, jak je, zakonzervovat a dát třeba do muzea.
Pozn. red.: Takže kdyby nějaké muzeum chtělo auto vystavit, můžete se Ondrovi ozvat.
V minulém rozhovoru jsi zmínil aukční galavečer, přiblížíš nám to?
Galavečer bude, pracujeme na tom. Bude věnovaný Centru Paraple, budou se na něm dražit nejlepší fotky od Mariana Chytky (pozn. red.: světově uznávaný český fotograf) vyvedené v jediném exempláři a budou podepsané od daného vyfoceného závodníka. Budeme se také snažit dakarské závodníky dostat na onu dražbu. Akce (uzavřená) by měla být letos v březnu, následně proběhne oficiální tisková konference.
První dakarská škodovka skutečně odjela svůj poslední Dakar, ale co bude dál?
A ty sám se vrátíš na Dakar 2025?
Velká neznámá. Moje maminka mi ovšem říkala: Nikdy neříkej nikdy. S touhle škodovkou je fakt konec, nicméně na pokračování nabídku, nápad a peníze zatím nemám. Chuť by byla, ale v dakarském hrníčku mi zatím chybí ty tři podstatné ingredience.
Na projekt Škodovkou na Dakar jsi nebyl sám, chtěl bys někomu skrze nás poděkovat či jej vyzdvihnout?
To každopádně. Chtěl bych moc poděkovat svému mechanikovi Petru Dokonalovi, který to se mnou od dragsterů táhne už 18. sezonu. Tento člověk stavěl servisní kamiony a staral se o to, aby veškerá technika včetně závodní vždy šlapala.
Projekt Škodovkou na Dakar není jen Ondřej Klymčiw, ale mnoho dalších lidí včetně samotných fanoušků.
Dále by tento projekt nevznikl bez Honzy Kočíše, který škodovku předělával. Díky patří též mojí přítelkyni Terezce, rodině, mým sponzorům a všem super fanouškům.
Moc vděčím rovněž Tomáši Marchalovi, Pepovi Brožovi a Davidu Sklenářovi (video), kteří svoji práci odvedli bez nároku na honorář. Prostě jen proto, aby pomohli dobré věci a tohle celé se mohlo stát.
Takže je to potvrzené, populární Škoda 130 LR, která si Dakar Classic prošla ve čtyřech různých tvářích, definitivně končí. Ondra má však chuť závodit dál, dokonce stavět i druhý model škodovky, nicméně jestli tomu tak skutečně bude a tohoto východočeského pilota uvidíme na startu Dakar Classic 2025? Na to si musíme ještě nějaký čas počkat.