Prokop dostal cenu za fair play. Na Dakaru Češi pomáhají svým, ale i protivníkům

Ty obrázky oblétly celý motoristický svět. Martin Prokop dotáhl na laně do cíle čtvrté etapy Sébastiena Loeba, který vyhrál měřený úsek, aby mu pár metrů za cílem přestalo jet auto. „Pro mě je to samozřejmost, nevidím v tom nic extra zvláštního,“ zlehčoval to Prokop. Už v první etapě úplně stejně pomohl de Villiersovi, kterému došel benzín. „No jo no, ten tam stál s prosíkem taky, tak jsme ho dotáhli do bivaku stejně jako dneska Loeba. Přece je tam nenechám. A de Villiers nám slíbil nějaké pivo, ale jsem zvědavý, kde ho tady sežene.“

Pro někoho je pomáhání ostatním samozřejmost, pro jiného nikoliv. Dakar je závod jako každý jiný a jede se nejen o vítězství a pocit, ale i o peníze a sponzory. A i když Prokop oběma závodníkům pomohl až za cílem měřeného úseku, tak kdyby nedojel do bivaku ve stanoveném limitu, znamenalo by to pro něj časovou penalizaci. „No trochu jsem trnul, aby nám nedošel benzin. Bylo to šedesát kilometrů a Shrek žral o poznání víc než normálně, přece jen jsme za sebou táhli dvě tuny navíc.“

Organizátoři si Prokopa a jeho nezištné pomoci ale všimli a na večerním briefingu mu předali cenu Fair play. „Jasně, že mě to potěšilo, ale nezveličoval bych to. Jednou potřebuješ pomoci ty, zítra třeba zase já. V poušti jsme sami a nikdy nevíš.“ Pravda je taková, že při závodě, tedy v měřeném úseku, se ale dočkají nešťastníci pomoci až od závodníků jedoucích v hloubi pole. Ti, co jedou na vítězství, nemají čas na slitování. A ani si to nemůžou dovolit.

„Když zastavím u rozbitého dalšího závodníka, čas u něj strávený se mi pak odečte,“ vysvětluje motorkář Milan Engel, který už na letošním Dakaru takhle pomáhal. Když ale závodník zastaví proto, aby třeba otočil jiné auto zpátky na kola, nebo ho vytáhl z písku, tak už mu čas ztracený čas nikdo nevrátí.

Mezi kamiony, auty a buginami si až na výjimky pomáhají jen týmoví kolegové. A když třeba Martin Kolomý v roce 2018 obrátil zpátky na kola Kamaz, přiletěl za ním do Česka šéf týmu Vladimir Čagin, aby mu za to ještě jednou poděkoval. „No a já, když jsem v Peru vrátil na kola Cyrila Desprese, tak jsem tehdy dostal od ostatních ze svého týmu strašnou plíseň. Fakt je, že kdyby tam chvíli ležel, tak já bych dojel na celkovém šestém místě…“ vzpomíná Prokop.

Faktem je, že na trati si favoriti jdou po krku, ale v cíli etap už jsou všichni zase kamarádi. „Bavíme se spolu, řekneme si co a jak, kde třeba opatrně s navigací, jaké tlaky gum nebo jak na některou dunu,“ vysvětluje Prokop ve svém podcastu. „Tohle se třeba ve WRC vůbec neděje, tam všichni tajnůstkaří. Tohle prostředí je ještě výrazně drsnější, podobně jako třeba na okruzích.“

I na Dakaru je ale téměř nemyslitelné, aby si ti největší soupeři pomohli, když se už dávno nejede o minuty a hodiny, ale o sekundy. Také proto mají bohaté týmy svoje jedničky a dvojky, proto si najímají asistenční kamiony, proto mají svojí taktiku, proto třeba čeští řidiči kamionů tak často zmiňovali, že jim pomalejší Kamaz před nimi úmyslně prášil. Bojuje se nejen o pozice, ale i o peníze sponzorů. I třeba proto je myšlenka českého supertýmu, který by spojil všechny české účastníky do jedné party, v podstatě nemyslitelná.

„Je to hezký nápad, ale nereálný,“ vysvětluje Aleš Loprais. „My, Macíkovci, Fesh Fesh i Buggyra máme jiné sponzory, kteří jdou často proti sobě. Potřebujeme jejich peníze, bez nich bychom nemohli závodit. A našim sponzorům jde, stejně jako nám, o co nejlepší výsledek.“ Třeba v kategorii kamionů jsou vztahy mezi českými stájemi hodně vyhrocené, ale mezi motorkáři už to tak ostré není a v autech taky ne. A Prokop má jiné soupeře.

„Jsem rád, že můžeme ostatním českým týmům v rámci možností pomoci, i když ani naše možnosti nejsou neomezené,“ říká Prokop. Každopádně když třeba potřebovala Olga Roučková zavařit hliníkovou nádrž, tak tady není moc jiných českých týmů, kde by uměli hliník svařit. Když potřeboval pomoci Trněný nebo Zapletal, tak mechanici taky přiložili ruku k dílu, nebo pomohli radou. „Nesmírně si toho vážím,“ říká Karel Trněný, který jel svůj první Dakar, ale stejně jako Zapletal už ani on v soutěži nepokračuje.

Ale Češi pomáhají nejen v kategorii aut. V kamionech tahali buginy uvízlé v řece, Martin Michek dotáhnul na laně jiného motorkáře…

Historie se sice neptá, kdo komu pomohl, tu zajímá jen to, kdo jak dopadl. Ale závodníci si tato podobná vstřícná gesta moc dobře pamatují a respektují je. A doufejme, že fanoušci taky.