Článek
Je neděle, pár minut po poledni. Konečně sluníčko a mechanici Martina Prokopa nakukují pod pokličky kuchaře Libora Vaňka. Když vidí, že je chci vyfotit, tak se rozletí jak hejno vrabců. Snídaně byla v osm, pak si chystali v poklidném tempu jen pár věcí… Za chvíli oběd a kafe.
Zní to idylicky, že? Tak to zkusíme jinak.
Je půl páté ráno a všichni mají páru u pusy. Aby taky ne, vždyť je pět stupňů. Ale teď už Shrek prostě musí vrčet. Výměna několika čidel, pak svíčky, cívky, kabeláž i řídicí jednotka. Takže zbývaly už jen vstřiky. Motor zaburácí, technici Ivan Matoušek a Petr Brynda jedou na krátkou projížďku, a když se vrátí zpátky, ukazují vztyčený palec. Paráda. Vstává se ráno v půl sedmé, takže ještě dvě hodiny spánku. A přejezd do dalšího bivaku je jen 430 kilometrů.
Nebo můžeme ještě jinak…
Je nad ránem, pršet přestalo teprve před chvílí, ale na Shrekovi se intenzivně maká celou noc
Déšť donutil organizátory ke změně plánů, a protože nemohli poslat celou dakarskou karavanu do promáčeného bivaku v Al Duwadimi, tak v sobotu nečekaně zařadili maratonskou etapu. Ale protože s tím týmy nepočítaly, tak jim dovolili dvouhodinový servis po skončení předchozí etapy. Servisní bod byl ale uprostřed ničeho, 250 kilometrů daleko od Rijádu, kam se všechny týmy mezitím přesunuly a kde závodníky v pondělí čeká volný den. Takže mechanici v pátek do jedné do rána chystali auto, pak si šli na čtyři hodiny lehnout, v sobotu přesun do pouště a tam pár hodin čekání. „Je to špatný, budeme dělat zadní diferenciál, výfuk a převodovku,“ hlásí Ivan Matoušek, šéfinženýr. Má už informace od Prokopa, který právě dojel 333 km dlouhou stage. A auto není úplně ve formě. A po hodině a čtvrt mají mechanici hotovo! Pak už jen 250 kilometrů zpátky do Rijádu…
To si ty lívance jako dezert docela zaslouží, co říkáte?
Původně jsem si skládal v hlavě věty a odstavce o tom, jak vypadá běžný den mechanika na Dakaru, v kolik vstává, kdy si jde lehnout a co všechno se na autě dělá, ale ono to dost dobře nejde. „Dakar je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, jak bude další den chutnat,“ napadá mě teď.
Briefing u MM Technology, na Dakaru mají hned čtyři kamiony, o které se musejí postarat
Každé závodní má auto svůj servisní plán, který se odvíjí podle životnosti jednotlivých komponentů. Konstruktéři i mechanici moc dobře vědí, co vydrží poloosy, alternátor, převodovka, spojka, diferenciály… A všechny tyhle věci se tedy mění zavčas. Ale když se pokazí, nebo je jen sebemenší náznak, že by se pokazit mohlo, tak se okamžitě daný díl preventivně mění.
„Třeba převodovky máme tři, ale točíme jen dvě,“ vysvětluje mi Petr Brynda, šéfmechanik u MP Sports. „Jsme schopni je přeskládat a zrepasovat i tady, stejně jako vlastně celé auto, s výjimkou rámu. Ale i ten umíme opravit, pokud tedy není poškozený fatálně.“ A když už jsme tedy u té převodovky… Nejde jen o pocit jezdce a data z řídící jednotky, ale v převodovce i diferenciálech se mění olej každý večer. A na výpustním šroubu je magnet. „Kdyby tam byly šponky, tak hned víme, že je něco špatně,“ objasňuje Brynda.
Servisní plány mají i kamiony, buginy a motocykly. A stejně jako u auta, i tady se samozřejmě průběžně opravuje a mění to, co je poškozené. Mechanici jsou schopni na technice vyšívat do poslední minuty před startem. U MP Sports je ta profesionalita samozřejmě daná účastí v mistrovství světa v rally, kde se tým leccos naučil a odkoukal. Ale i když půjdete třeba k Lopraisovi, Macíkovi, nebo k Michkovi či Macháčkovi, tedy předním českým jezdcům, uvidíte, že všude se snaží stejně.
Bez ohledu na kategorii taky uvidíte, že závodní speciály mají pramálo společné s běžnou technikou. A řeč není jen o samotné technice, ale i o jejím uspořádání a konstrukci. Při jejich navrhování se totiž myslí nejen na to, aby všechno skvěle fungovalo, ale aby to šlo i co nejrychleji a nesnáze opravit. A ty nejdůležitější systémy mají samozřejmě vždy zálohu.
Na závodních kamionech se pracuje v podstatě stejně jako na autech, jen je téměř každý díl násobně těžší
A taky zjistíte, že v týmech mají i podobný styl práce, tedy že každý mechanik má na starosti svou část auta. Umí sice opravit i jiné věci, samozřejmě, ale ty svoje zná nazpaměť a je schopen je udělat i v těch nejhorších podmínkách. Liší se ale samozřejmě počet mechaniků, které mají týmy s sebou, což je dáno tím úplně základním – rozpočtem.
Tovární týmy se štědrými rozpočty se předhánějí nejen v tom, kdo bude mít rychlejší techniku, lepšího jezdce, šikovnějšího navigátora, nebo schopnějšího manažera, ale investují i do týmu mechaniků. Dakar se totiž nevyhrává jen v poušti. Stejně jako v každém jiném závodě totiž platí, že abyste mohli vyhrát, musíte napřed dojet. A bez mechaniků to prostě nejde.
Tento článek je věnován všem mechanikům na Dakaru, bez ohledu na tým a kategorii. Bezejmenným hrdinům, kteří si tady každý den žijí nějaký svůj příběh. Zítřek je v dakarském kalendáři zapsán jako volný den, ale všichni víme, že budete zase dřít. Jste borci!